Názory k článku Co vám proplatí na služební cestě, a za co naopak nedostanete nic?

Mne trosku vadi ze kdyz vas zaměstnavatel vyšle na služební cestu do Ameriky v neděli dopoledne aby jste mohli začít pracovat v pondělí, tak to jen cesta za kterou dostanete max stravné.

Zaměstnavatel nemá zákonné právo Vás proti Vaši vůli vyslat na služební cestu mimo pracovní dobu (například v neděli, jak uvádíte). Pokud byste na takovouto služební cestu nenastoupil a zmeškal byste letadlo, které by třeba letělo ve 20:00 hodin z Prahy, pak by zaměstnavatel na Vás nemohl uplatňovat náhradu škody (např. propadlá letenka, ztráta na zisku atd.). Avšak pokud byste se s ním na této cestě dohodl, pak by na to nárok měl. Samozřejmě, jestli na dohodou přistoupíte, či nikoliv je jen na Vás. Zaměstnavatel nemůže Vám například říci, pokud v neděli nenastoupíte, tak v pondělí už chodit nemusíte a uhradíte nám vzniklou škodu. Ovšem pokud byste se s ním dohodl, že nastoupíte, tak byste škodu hradit musel. Pokud nastoupíte na služební cestu pak máte i nárok na mzdu a nikoliv jen na cestovní náhrady, jak se často chybně uvádí. Nárok nemáte při "běžné" cestě do zaměstnání. Zde vyjdeme z předpokladu, že například máte v pracovní smlouvě uvedeno, že místo výkonu zaměstnání je Praha, ulice Malá č.p. 15 (adresu jsem si vymyslel).
Pozor. Zaměstnavatel má právo Vás proti Vaší vůli vyslat v neděli na služební cestu za předpokladu, že Vám minimálně 14 dní dopředu (např. 1.3.2019) oznámil (stačí jen ústně), že např. 24.3.2019 budete pracovat od 14 do 22 hodin. A to i přestože normálně pracujete jen od pondělí do pátku. V tom případě musíte nastoupit na služební cestu pokud Vám v tom nebrání zákonem stanovené důvody (např. pečujete o 1-leté dítě).

Dodatek.

"zajímavý problém" nastává, pokud Vás zaměstnavatel ústně upozorní na to, že budete např. za 30 dní pracovat i v neděli, avšak ve firmě existuje jakýsi pracovní řád, ve kterém je stanovena Vaše pracovní doba např. pondělí až pátek od 6:00 do 14:00. A zároveň nedošlo ke změně pracovního řádu ve smyslu Vaší pracovní doby. Otázka zní, musíte nebo nemusíte nastoupit na služební cestu? A pokud ano, tak proč a pokud ne, tak proč. K tomuto případu velmi často v ČR dochází.

Odpověď zkuste vymyslet v kontextu platné legislativy ČR a EU.
PS: odpověď není těžká, jak by se možná mohlo někomu zdát.

Pane Fetter, prosím, jak to je v případě, že sice jedu na zahraniční cestu, ale JÁ k tomu řídím vozidlo?
Příklad: pracovní doba 8-17, v poledne hodina na oběd. Poté sedám do auta a razím směr Německo, 800 km, řídím. K hotelu přijíždím kolem půlnoci, rychle se zabukuju a jdu spát, neb toho mám za celý den plné zuby. Jela jsem sice s kolegyní, ale ta se celou cestu jen vezla. Druhý den pracuju opět 8-17, s hodinou na oběd. Po několika dnech jedeme domů, opět sedám za volant krátce po 17:00.
Prosím, jak se hodnotí takto dlouhá cesta? Autobusák i kamioňák má stanovenou dobu řízení, povinné přestávky, já teda řídím jen referentské vozidlo, ale psychicky jsem unavená docela dost. To jsme finančně ohodnoceni stejně, já jako řidič se zodpovědností, a kolegyně, která se jen veze? Pokud stejně, tak to je pak lepší jet vlakem nebo být ten spojujezdec bez zodpovědnosti.
PS: píšu to proto, že kdysi se nám takto zabil kolega na dálnici. Odjížděl po 8-hodinové pracovní době, před sebou dlouhou cestu a byl už za celý den psychicky vyčerpaný.

Ano, ze zákona Vám i Vaší kolegyni, která se "jen veze" náleží stejná náhrada (jediný rozdíl by byl, pokud by řízení bylo Vaší pracovní náplní - viz článek).
Tohle zákon neřeší, protože kdyby měl zohledňovat to, kdo řídí, kolik jede lidí, jestli se střídají nebo nestřídají, po jak dlouhé době a všechny možná varianty a kombinace ... tak by byl 4x delší.

Pokud si myslíte, že byste měla dostat víc, protože toho "víc děláte", tak to si musíte domluvit soukromě se zaměstnavatelem.
Ten Vám samozřejmě kromě _minimálních_ náhrad (o kterých je v článku řeč), může přiznat i další.

PS: v tom případě Vašeho kolegy, o tom tu byl článek před pár lety o rozhodnutí soudu - že ho zaměstnavatel nemůže po pracovní době donutit ještě řídit, a pokud se zaměstnanec rozhodne, že na to už dnes "nemá", musí mu dokonce proplatit další výdaje, spojené třeba s přenocováním.
Protože o tom, jestli pojede nebo nepojede _musí_ nakonec rozhodnout vždycky řidič, podle svých aktuálních schopností a možností.

On krátké přestávky má, musí dotankovat a dojít si na WC.
Těch 800 km nám trvalo cca 8 hodin, protože ne všechno bylo po dálnici, kus cesty byl okreskama, takže to trvalo déle. Pokud jsem vyjela v 17:00, byla jsem na hotelu běžně mezi 23:30 - 0:30, protože někdy byly objížďky, apod. Na hotel bylo bohužel nutné přijít do 22:00, pak se zavíral. My měli kliku, že to byl malý rodinný hotýlek a byli jsme hlášeni s tím, že můžeme přijet i později,kolikrát tam na nás do těch 0:30 čekali. Někdy jsem zažila i perné chvilky, když jsem třeba u Frankfurtu nad Mohanem ve 170 km/hod. vletěla na dálnici do zúžení, ono holt chvíli před půlnicí, kdy byla tma jako v ranci, nebylo dobře vidět. To jsem tam pak lítala jako moucha ve větráku, a šťastná, že jsme se nevybourali.

Tady jsem to ale nahodila proto, že to je vůči lidem neskutečná sviňárna, v tom odkazu, co jste dal výše, je šílený případ servisního technika. Dovedu si to představit, něco podobného jsme zažili i my. Bohužel řidič referentského vozidla nejede na tachograf a obvykle jezdí v mimopracovní době, tedy v době, kdy má před sebou nebo za sebou ještě 8 nebo klidně i víc hodin výkonu práce. Nevím, jak je to ošéfované dneska, ale ještě před 6 roky kolegové takto běžně jezdili (a nadávali, kudy chodili).

Ve slušný firmě, pokud mam mít školení třeba od pondělka do pátku, jedu tam v neděli a vrátím se v sobotu. Bonusem jsou v tu chvíli diety za 7 dní. Zažil jsem magora kolegu co byl "zaneprázdněnej" a jelo se 600 km daleko v pondělí po směně a vraceli jsme se ve středu po směně nazpátek... Víckrát s nim nejedu i kdybych měl ject druhym autem na stejný místo. Člověk je vyšťavenej, nikam se nepodívá, nic si nenakoupí a je to o život.

Nezáleží na vzdálenosti, ale na jiných okolnostech. např. Při stále jízdě rychlosti 130 km za hodinu (na dálnici) smí řidič v ČR ujet bez přestávky maximálně 780 km, tj. 130*6 hodin = 780 km. Pokud by ujel například 910km, pak by to znamenalo, že buď nedodržoval maximální povolenou rychlost na "zelených" dálnicích v ČR, které je obecně 130 km za hodinu. Nebo pokud tuto rychlost dodržel (nikdy nepřekročil rychlost 130 km za hodinu), tak si neudělal bezpečností přestávku, která je v případě řízení osobního vozidla stanovena nejdéle po 6 hodinách řízení vozu. Neboť pokud by si jí udělal, tak by nemohl po 6 hodinách ujet 910 km.

Závěr je ten, že řidič smí bez přestávky řídit vozidlo maximálně 6 hodin v kuse. Např. v 6:00 začne pracovat, to je nastoupí do vozu a nejpozději ve 12:00 si musí udělat povinnou bezpečnostní přestávku. Pozor u řidičů např. 12 tunových kamionů, to je již dříve. To samé platí např. pro řidiče autobusů. A na vás je dohledat po jaké době to je.

PS: pohybujeme se v úrovni právních přepisů a logicky s obecným teoretickým příkladem, který však může nastat. uvědomuji, si že udržet konstantní rychlo 130 km v hodině po dobu 6 hodin je velmi složité a v podmínkách ČR téměř neproveditelné, avšak nikoliv nemožné.

Pracuji v Praze, trvale bydliště mám 200km od Prahy co je povinen zaměstnavatel mne hradit. Děkuji

Mzdu / plat, který máte ve smlouvě. Co byste ještě chtěl ?

Nic.
Trvalé bydliště je údaj pro výpočet jakýchkoliv mzdových náhrad zcela irelevantní.

Kazdy den letim 4-6hodin k zakaznikum, kazdy den se vracim, nebo letim k dalsim zakaznikum. Dle vykladu zakona pracuji kazdy den 2 hodiny a kazdy den mam 6 hodin prekazky v praci. Ten ostatni cas delam z lasky k vlade co takovouhle ptakovinu vymyslela.