Proč bych měl kvůli chřipce lézt do lékárny? Já, když cítím, že na mě něco jde, jdu do ovoce-zeleniny, nakoupím pomeranče a cibuli, případně zajdu do cukrárny pro nějaký pořádný kus něčeho s nešizeným krémem a pořádně sladkého (mám vyzkkoušeno, že to pomáhá, navíc vždy, když jsem nachcípaný, dostanu šílenou chuť na sladké), doma uvařím čaj a šup do postele. Většinou stačí dva dny, pokud musím do práce, tak čtyři, a jsem zase jak rybička.
Pravděpodobně si pletete chřipku s nějakou „rýmičkou“, která se opravdu vyleží za 2 dny.
viz např. Wikipedia
„Důsledky chřipky jsou mnohem horší a trvají déle než důsledky nachlazení. Léčení trvá 1 až 2 týdny. Chřipka může být smrtelná, zejména pro slabé, staré nebo chronicky choré lidi. Některé chřipkové pandemie měly milióny obětí.“
Jakápak detektivní práce, stačí si zadat do vyhledávače ministerstvo zdravotnictví, na úvodní stránce je dostatečně velký obrázek s pilulkami a pod ním napsáno léky.
http://www.mzcr.cz/leky.aspx
Doporučuji návštěvu očního lékaře. Odkaz s obrázkem jako kráva, plným barevných pilulek, totiž může přehlédnout jen osoba s chabým zrakem. Ale pro sichr:
http://www.mzcr.cz/leky.aspx
Musím se ho zastat. Na takovéto barevné nesmysly jsem si už vypěstoval selektivní slepotu – prostě reklamy ignoruji, a tím pádem i vše, co má podobný formát.
Navíc v tomto případě tři slova mají větší hodnotu než jeden obrázek – pod hromadou léku si opravdu představím jen hromadu (pravděpodobně prošlých a vyhozených) léků, že by to mělo nějakou informačni hodnotu od toho neočekávám.
http://www.mzcr.cz/leky.aspx?otevri=true&naz=
Bohužel ale musíte zadat konkrétní název léku (resp. prvá 3 písmena) ale web vám neporadí, jakým konkrétním přípravkem se máte léčit. Existují sice alternativy léku od jiných výrobců či s rozdílným obsahem dalších látek, měl by poradit lékárník, ale ten by musel znát váš celkový zdravotní stav a být vlastně lékařem. A tak i např. u obyčejného Acylpyrinu mohou nastat komplikace ve vztahu k nemocem, kterými trpíte. Řada léků není vhodná pro diabetiky a co když vám lékárník poradí špatně? Vezme vám nákup zpět? Těžko. To samé, předepíše-li vám nevhodné léky lékař. Pokud je u volně prodejného léku podíl hrazený pojišťovnou, tak stejně musíte lékaře navštívit – nejde si ho jednoduše koupit na základě svobodného výběru s tím, že zbytek ceny lékárníkovi doplatí pojišťovna, případně že mi pojišťovna zpětně refunduje část utracených peněz. Nebo musíte oželet částku hrazenou pojišťovnou. Záleží na výši této částky.
Co se týče samovolného léčení – už dnes je patrné, že sice ubylo návštěv „simulantů“ s chřipkou a podobnými „banalitami“, ale stoupá počet pozdějších komplikací s následnou drahou a komplikovanou léčbou. Tudíž se problém jen odsunul na později, hradit ho budou naše děti. Pak se může stát, že budou ustanoveny standardy léčby hrazené z pojištění a běžný občan nebude mít finance na „nadstandardní“ operaci např. srdce. A jelikož velká část populace žijící od výplaty k výplatě nebude mít na to odvádět z platu další, novou platbu, tentokráte na nějaké komerční připojištění, tak buď prodá barák, má-li nějaký, nebo exne, nemá-li co prodat. Skvělá budoucnost, že …
Proto, nebudu-li chtít léčbu např. chřipky za několik stovek ve formě volně prodejných přípravků (mnohdy se ani nejedná o klasický lék, ale o potravinový doplněk, který neuškodí, ale nemusí ani léčit – mnohdy funguje efekt placeba), musím zajít k lékaři, aby mi odborně poradil. Už se jen obávám, kdy v rámci byznysu budou i lékaři zainteresováni k předepisování léků s nejvyšší spoluúčastí ze strany pacienta.
Byznys do medicíny nepatří a mělo by to fungovat tak, aby skutečně každý dostal odpovídající léčbu. Někomu postačí levný lék, někomu drahý. Ale dělat od stolu tabulky, že lékař může napsat za kvartál 5ti pacientům balení drahého léku a 6. pacient je hned simulant, to snad ne …
Ad tabulky – co čekáte, když úředníci jsou stále stejní neschopní blbci jako za bolševiků… Pamatuji své první zaměstnání počátkem 80. let – pokud jste šel při vypuknutí chřipkové epidemie k doktorce mezi prvními, odnášel jste si bez problémů neschopenku, stačilo, že jste trochu prskal. Pokud jste šel později, kdy už byl plán nemocných podle tabulek splněn, dostal jste acylpyrin a mazal bez neschopenky do práce, i když jste měl 38 teplotu.
Přesně. Na tohle dojela moje spolužačka na střední škole. Měla sice hnisavou angínu jako řemen, ale už se nevešla do plánu nemocných. Takže trvalo tři dny, než se na ni dostala řada, tím pádem přechodila začátek angíny, kdy by potřebovala jen teplou postel a léky za pár švesťáků. Následně dostala revmatickou kloubní horečku, strávila půl roku ve špitále, narvali do ní tunu dalších léků a střední školu dodělávala dálkově, protože na internátě měla spolehlivě do týdne další angínu. Státní zdravotnictví ale „ušetřilo“. Tak je to v okamžiku, kdy je státem plánovaný i počet nemocných.
Já teda nechápu, absolutně!
Pokud mi je blbě, tak je mi úplně jedno co si myslí doktor (pokud jste tak „divní“ a necháte se někým takovým vůbec „léčit“) a všichni ostatní, pokud je to v rozporu s mým instinktem a zařídím se podle sebe…
Chodí-li někdo do školy, vůbec nechápu co řeší. Je-li vám opravdu hodně špatně, zůstaňte doma a nikde necourejte, až se vám udělám lépe navštivte lékaře.
Je dobré mu zavolat, že vám není dobře a přijdete později – zejména pokud pracujete a potřebujete potvrzení pro zaměstnavatele. Jinak, váš ošetřující lékař by vás měl na požádání navštívit i doma, není-li vám na tolik dobře abyste se k němu dostavili osobně.
Je vidět, že si tu dobu moc nepamatujete. Když člověku bylo blbě a nepřišel do práce/školy bez razítka od doktora, bylo čistě na jeho nadřízených/učitelích, jak to dopadne. A protože tenkrát se neschopní, ale kádrově prověření, povyšovali, aby nepáchali přímou škodu (u nás na gymnáziu byla nejblbější ředitelka, v podniku, kam jsem nastoupi po škole pak byl naprosto unikátní ředitel a jeho náměstkyně). A ve fabrice pro jedno „áčko“ když se honil plán na vás mohli poslat hospodářskou kriminálku, na škole hrozil vyhazov či přeřazení jinam. Sám jsem zažil, že když tři lidi v jedné organizaci nezávisle na sobě dali ve stejný den výpověď, tak je vyšetřovali esenbáci pro sabotáž.
U svého předchozího příspěvku jsem zvažoval zda tam vložit „po revoluci“, nakonec jsem to neudělal a zdá se, že to byla chyba.
Jsem mladší ročník a za komunistů jsem pouze studoval. Svůj názor jsem patrně částečně získal od rodičů a lidí kolem sebe. Většina se tak chovala.
Tito lidé sice měli závodního lékaře (i já jsem měl školního lékaře), ale ten je prohlédl maximálně tak jednou do roka. V případě nemoci zašli většinou k doktorovi v dědině, mě také byl nějaký školní lékař ukradenej. Obecně mne často omlouvali rodiče „z rodiných důvodů“, například na 1. května, a pokud se to někomu nelíbilo měl prostě smůlu, nárok na to měli (i za komunistů).
Jen poznámka: Šťourání v minulosti není v tomto případě vhodné, resp. vytrácí se diskuse k článku.
Osobně mi to nevadí, ale když jsem prvotně reagoval nečekal jsem stočení diskuse tímto směrem. Z hlediska, dnešních problémů, tahle diskuse o letech dávno minulých nic „zajímavého“ nepřináší. To, že byl uveden příklad z minulosti vůbec nepřesouvá diskusi na téma „za komunistů …“
Berme to tak, že k přehmatům docházelo za všech režimů, vždyť jsme jen lidi a nikdo z nás není dokonalý. Tady si prostě jen vyměňujeme životní zkušenosti. To, že se třeba já s něčím nesetkám, neznamená, že to neexistuje. Každý režim má svoje klady i zápory, jde jen o to, co převažuje pro většinu lidí, jestli ty klady nebo naopak zápory.
Komunistům taky bouchnul Černobyl a tvářili se, že se nic neděje.
Kapitalisti vyvezli tuny jedů do Indie a dalších ne tak vyspělých zemí a taky se tváří, že se nic neděje.
Takže diskuse o režimech je občas mimo mísu.
Taky se nepamatuji, že by se za minulého režimu bál jít někdo k doktorovi a nebo že by ho dokonce nenechali marodit. Ale když vidím, jak se mnohdy minulost překrucuje, že jsme tu před 89. lezli po stromech … Spíš kdo neměl teplotu, tak nestonal. Ale jak jsem zjistil, tohle funguje i nyní.
Při nákupu volně prodejných léků nejde jen o Paralen – ten už je notoricky známý. Ale je spousta dalších nemocí a léků na ně, kde musíte důvěřovat lékárníkovi nebo podomácku nastudovat o nemoci a její léčbě vše. Pak si můžete vybírat. Ale řada léků má vedlejší nežádoucí účinky a nákupem levnější varianty si můžete ublížit, byť až v budoucnu. Řadu léků snesete, ale když si přečtete příbalovou informaci, že mají negativní vliv např. na játra, tak se člověk nemůže divit, až mu po takovýchto samoléčbách najdou po letech něco na játrech.
Milý čtenáři, vůbec to není detektivka. Najdi si www.mzcr.cz. Objeví se vám zelené okénko s názvem Léky. pak stačí napsat to kolonky název léku, nebo jen první tři písmena a hned vám vyskočí cena.
Neudělá stejnou službu, ale pseudoefedrin není nutný.
http://osobnosti.jobs.cz/zdravotnictvi-a-farmacie/nespor-karel/clanek/?tx_wecknowledgebase_pi1[tt_news]=249&tx_wecknowledgebase_pi1[backPid]=1&cHash=796f702a7e