Politici i experti se většinou shodnou na tom, že český důchodový systém je se současným nastavením neudržitelný. Rozcházejí se ale v názorech, jak ho změnit k lepšímu. Co navrhují výzkumníci Institutu pro demokracii a ekonomickou analýzu (IDEA) z pracoviště CERGE-EI?
Češi do důchodu neodchází proto, že musí, ale že mohou
Čechy k odchodu do důchodu podle akademiků z pracoviště CERGE-EI nenutí jejich zdravotní stav. Důvodem je spíše nastavení celého systému, který je nijak nemotivuje být v práci déle, i zažité stereotypní představy. Předčasné odchody do důchodu a z trhu práce jsou hlavně důsledkem institucionálního nastavení a motivací vyvolaných daňovým, sociálním a důchodovým systémem. A s největší pravděpodobností také politikou zaměstnanosti, jež ovlivňuje očekávání zaměstnanců i zaměstnavatelů,
uvádí výsledky Analýzy věku odchodu do starobního důchodu.
Podle studie je v ČR nižší zaměstnanost starších mužů a žen než v rozvinutých zemích EU. Zdraví populace se přitom podle zkoumaných znaků zhoršuje mnohem pomaleji, než jak starší lidé skutečně odchází do penze a opouštějí pracovní trh. Věkové profily odchodů do důchodu a mimo trh práce jsou významně ovlivněny zákonnými podmínkami nároků na předčasný odchod do starobního důchodu,
říká studie.
Jinak řečeno, Čechy do důchodu většinou nežene chatrné zdraví, ale spíš možnost, že tam jít mohou. Kromě toho je důvodem také bídná situace na trhu práce, která lidem v důchodovém věku příliš práce nenabízí. Výjimkou jsou předčasné odchody do penze u mužů na počátku padesátky, které převážně způsobují zdravotní problémy.
Podle akademiků výsledky analýzy neukazují také na žádná významnější rizika, která by měla vyplývat z dalšího zvyšování odchodu do důchodu nad současnou úroveň.
Vzdělanější lidé odcházejí do penze později
Studie CERGE-EI zároveň říká, že lidé s vyšším vzděláním v zaměstnání zůstávají déle. Tomu odpovídá i průměrný věk odchodů do důchodu podle povolání. Vzdělanější jedinci žijí déle, jsou zdravější, mají fyzicky méně náročná povolání, vydělávají více peněz a v průměru odcházejí do důchodu později,
uvádí autoři studie.
Podle výsledků je obecně průměrný věk odchodu do důchodu vyšší u pracujících ve službách a u profesionálních povolání. Více než polovina mužů, kteří v ČR pracují i po dosažení důchodového věku, zastává odbornou profesi. U žen je tento podíl nižší a činí 28 %.
Zatímco průměrný věk odchodu do penze je napříč Evropou u mužů přibližně stejný (výjimkou jsou severské země (v grafu písmeno N), kde odchází lidé do důchodu obecně později), ve východní (v grafu písmeno E) a jižní Evropě (v grafu písmeno S) odcházejí ženy do důchodu asi o pět let dříve, než je tomu u žen v západní Evropě (v grafu písmeno W), a zhruba o osm let dříve než ženy ze severských zemí.
Dejte lidem práci, odejdou do důchodu později
Podle další studie z pera výzkumníků Institutu pro demokracii a ekonomickou analýzu by penzijnímu systému pomohlo, kromě zvyšování věkové hranice pro odchod do důchodu, i více příležitostí na trhu práce právě pro lidi, kteří jsou v důchodovém věku.
Drtivá většina důchodců je podle akademiků neaktivní dobrovolně. 70–80 % z nich podle studie trh práce v důchodovém věku opouští z vlastní vůle, ne že by muselo. Většina z důchodců netrpěla žádnými zdravotními problémy nebo neměla problém nalézt práci v období, kdy odcházeli do důchodu. Zvýšení podílu osob s omezením práce v průběhu dosažením zákonného věku odchodu do důchodu nemohou vysvětlit náhlý odchod téměř celé kohorty lidí do nečinnosti,
uvádí studie.
Na trhu práce tedy vzniká skupina lidí, která má ještě síly pracovat, ale není motivována to dělat. Podle výzkumníků by bylo možné prostřednictvím daní, dávek nebo jiných pobídek zvýšit zaměstnanost důchodců. Současný systém podle nich nenabízí nic, co by vyvážilo pokušení důchodců jít do penze a vzdát se práce, když už mají starobní důchod jistý. Právě zvýšení jejich čistého příjmu by podle akademiků mohlo zafungovat.
Studie institucionální pobídky pro seniory kvantifikuje prostřednictvím daní. Všechny specifikace daňové sazby, které neberou v úvahu výhody plynoucí z nezaměstnanosti, ukazují, že institucionální pobídky pro starší občany k práci jsou v porovnání s pobídkami zaměstnance v aktivním věku k práci nižší,
říká autor analýzy Jiří Šatava a připomíná například rok 2013, kdy si důchodci nemohli uplatnit daňovou slevu na poplatníka.
Pokud by se podařilo zvýšit zaměstnanost starších osob, prospělo by to nejen samotným aktivním seniorům, ale také státní kase kvůli daním a pojistnému.
A prostor tu podle analýzy rozhodně je. Mezinárodní srovnání ukazuje, že je možné zvýšit zaměstnanost důchodců o více než 20 procentních bodů,
odhaduje Šatava.
V ČR totiž v zaměstnání i po dosažení důchodového věku zůstává zhruba 13 % starobních důchodců. To je skoro o 3 % méně než průměr za celou EU a výrazně méně než v západoevropských státech nebo státech severní Evropy, kde jsou obyvatelé z tohoto hlediska nejaktivnější.
Ze simulovaných výpočtů studie vyplývá, že zvýšení zaměstnanosti seniorů v důchodovém věku o 10 % by znamenalo růst veřejných příjmů o 0,3 až 1,5 %.
Podle Šatavy by tvorba pobídek měla jít především cestou snížení sociálního pojištění, a to minimálně o 3 procentní body. Pracující důchodci by si tak na čisté mzdě polepšili zhruba o 750 Kč, což už by je podle něj mohlo přimět zauvažovat, zda odchod z práce ještě neodložit.
Na druhé straně by stát musel zapracovat i na tom, jak motivovat zaměstnavatele, aby seniory do práce přijímali nebo si je tam nechávali. Třeba tak opustí vžitou představu o tom, že důchodce už nemůže být přínosem.