Moc se mi nelíbí třídění lidí na spolehlivé nebo nespolehlivé podle toho, na co si půjčují. Může být člověk, který žije u rodičů a má příjem čistý příjem 20 tis. měsíčně a pokud si půjčí na 5% úrok na mobil nebo televizi tak v tom neshledávám nic zavrženíhodného. Vůbec pak nelze pouze z tohoto důvodu usuzovat na jeho spolehlivost při splácení dluhu.
Pokud má někdo příjem 60 tis. a pořídí si na hypotéku dům za 10 mil., nemusí to automaticky znamenat, že jde o spolehlivějšího dlužníka. V tomto případě je jen banka lépe zajištěna proti selhání dlužníka zastavenou nemovitostí.
Spolehlivost dlužníka je individuální vlastnost daného člověka a závisí na jeho odpovědnosti, nikoliv na tom, na co si půjčuje. Pokud si někdo půjčuje na to, aby splatil dluh, který je nad jeho možnosti, pak toto vypovídá o jeho přístupu k vlastnímu životu (nebo o smůle, která ho potkala), bez ohledu na to, na co si původně půjčil.
Je docela možné, že statisticky tento test koreluje s reálnými čísly. Nejspíše na to šli "odzadu", t.j. testovali otázky s výstupem poskytovatelů půjček.
O poskytnutí půjčky rozhoduje riskmanager na základě celé řady údajů. Nedávno, když zavedli GDPR, operátoři vyžadovali souhlas s zpracováním dat pro "sestavení lepší nabídky". Což je samozřejmě pitomost - v rámci obchodního vztahu mají přístup ke všem potřebným informacím. Doopravdy jim jde o zpracování údajů o platební morálce, které přeprodávají bankovním institucím.
Spolehlivost dlužníka jistě je individuální vlastnost, ale tak jako prakticky všechny individuální vlastnosti se dá statisticky kvantifikovat.
Úvěrové společnosti jistě mají i data o pravděpodobnosti úvěrového selhání tříděná podle účelu úveru (i když malé půjčky jsou technicky vzato neúčelové)