Názory k článku Boj o bankovní poplatky může otevřít pomyslnou Pandořinu skříňku

mila redakce,je videt,ze Vas banky museji mit hodne radi..ne nadarmo dostava Chvatal vsude mozne ucty a kreditky zdarma..nebo si je snad platite? Ze sveho? Nebo tajni sponzori, kdyz uz jsme u tech akcii na majitele? Zajimave, ze Vase konkurence z oblasti financi ma zcela opacne nazory..ovsem tam nebehaji v redakci magori s 20 kreditkama :-)

Problém tohoto polatku je,že ho může banka zvyšovat i během FIXACE.

u stavebních spořitelen je to naprosto běžné a u hypoték nejspíš také(viděl jsem na čt mluvil o tom klient,že se mu vedení účtu zvýšilo)

K jednostrannemu vyseni poplatku za vedeni hypotecniho uctu doslo loni u GE Money Bank ze 150,- Kc na 200,-Kc. Banko to oznamila zminkou na posledni strance elektronickeho vypisu, ze se meni vseobecne obchodne podminky. Tot vse. Kolik klientu na to prislo, ze to znamena zvyseni poplaku. Vetsina z nich to poznala az na vypisu o 2 mesice kdyz uz byl zauctovan vyssi poplatek. Na vyjadreni nesouhlasu se zmenou obchodnich podminek uz bylo pozde. Ocekaval bych, ze autor clanku ma prehled o deni na trhu, kdyz se rozhodne publikovat odborny clanek.

Já jsem třeba ten případ ale ne u hypotéky ale u úvěru. A to byl ten důvod co mě nakoplo, abych banku vyzval k vrácení poplatku. Samozřejmě žádost zamítli a okecali to, že je to za internet banking přes který se můžu dívat na úvěr. Přitom je to nesmysl protože internet banking platim v poplatku za vedení ůčtu. Kdybych chtěl jen banking na úvěr tak to nejde. A navíc nikde ve smlouvě o úvěru o tom že mi dávají banking, abych se díval (nevím na co) ani zmíňka.

A nám to udělala GE Money bank a hned dvakrát....:((( takže u nich naštěstí končíme (refinancujeme),

teď jste se projevil ve své nahotě....

čtu Vaše články i příspěvky pravidelně a zdálo se mi, že zastáváte zásadu "čím méně státu a přerozdělování, tím lépe". Tyto názory jste prezentoval několikrát nejen v souvislosti s bankovními službami, ale např. i regulovaným nájmem.

Jakmile by ale státní zásah byl ve Váš prospěch, velice rád (a velice pokrytecky) toho využijete :-(

Vy jste takový ten typický příklad českého člověka, který nadává na stát, když se mu peníze berou a mlčí a v tichosti je rád, když je tomu naopak.

btw. také jste stihl vybudovat solární elektrárnu?

narážel jsem na to, že si se svým obchodním partnerem (bankou) podáte ruku a dohodnete na podmínkách a pak se s ním za 2 roky začnete soudit a domáhat se neplacení plné dohodnuté ceny. A to jenom proto, že na to máte nárok, o kterém jste se navíc dozvěděl až v rámci jakési davové hysterie.

Buďte rád, že nemáte žaludek na podnikání, protože v tomto prostředí závistivých a zákeřných "obchodních partnerů" se opravdu podnikat moc nedá.

Solární elektrárnu jsem uvedl jen jako příklad lidí, kteří nadávají na to, že musí platit drahou elektřinu zásluhou blbého státu (zákona) a pak si jdou koupit boty, které po 22 měsících nošení jsou reklamovat a domáhat se vrácení peněz. Je to hnus velebnosti.

Soud v Německu neřekl, že je nezákonné rozdělit platbu úvěru na fixní a variabilní část. Soud řekl, že není možné vyžadovat platbu za službu, kterou klient nechce a nemůže využít, a doložil, že vedení úvěrového účtu je právě takovou službou, která klientovi k ničemu není a kterou nechtěl.

Možná si řeknete slovíčkaření, ale ono na těch slovíčkách záleží. Dodnes vzpomínám na bývalého kolegu, který chtěl dát v práci výpověď a bez ohledu na naše rady napsal "Žádám o výpověď..." (protože je prý slušně vychovaný). No, od zaměstnavatele pak doslat 2. dne následujícího měsíce odpověď "Žádost se zamítá."

Mám hypotéku. Byl jsem donucen k tomu, abych měl účet u jedné konkrétní banky. To by až tak nevadilo - stejně jsem ho tam měl - i když nevím proč by to mělo být povinností. Co však vadí je fakt, že abych mohl splácet hypotéku "potřeboval" jsem jiný typ účtu - dražší. No a k tomu poplatek za vedení hypotéčního účtu (vyšší, než za vedení účtu od banky). Možnost smlouvat se rovná nule. Jistě je/byla tu možnost odejít k jiné bance. Objektivně to je ale od určité chvíle pouze iluzorní možnost. Pokud totiž potřebujete začít jednat o reálných podmínkách (úrok ...), tak se v jedné chvíli musíte rozhodnout pro jednu možnost. Poplatky za vedení účtu jsou dle mého u hypoték jen skrytým navyšováním úroku a hypobanky ve svých reklamách sprostě lžou. Poplatky za vedení běžných účtů a poskytování minimálního servisu (za nadstandardní služby by se mělo platit) by též mělo být zdarma. Banky vlastní naše peníze, které nám a firmám půjčují za vysoké úroky a nám nedávají na běžných účtech skoro nic. Proč? Jedná se o jeden z typů „vytěžení“, které na nás finanční instituce uplatňují – tj. získat je jednoho oslíka co má ještě nějaké peníze všechno co může dát. Chceme to? Já ne. Na druhou stranu je fakt, že jsem smlouvu, za těchto podmínek uzavřel, takže vrácení není asi úplně vhodné. Spíš zrušení poplatku k datu žádosti.

Nejste jediný :) Já mám také několik běžných a spořících účtů.Mbanku mám jako svůj hlavní účet(zatím) , FIO využívám pro vklady v hotovosti a transakční účet pro devizovku(a třeba se spořák někdy pochlapí), ZUNO jsem založil pro spořák a pro strýčka příhodu(a premie 750 Kč také nebyla k zahození), AXA mám pro spořák a kreditku s dobrými kurzy , LBBW využívám bezepčnostní schránku už od dob kdy to byla Interbanka, Wuestenrot také jako alternativní spořák , ING stejně tak a nyní uvažuji o Eque bank protože jsem si pořídil kreditku citibank a nechce se mi platit za výběry z bankomatu.Tak přemýšlím,že bych s ní udělal hlavní banku.Plus ještě jsem členem několika družstevních záložen podle toho jak přesouvám dlouhé peníze. V akciích mám jen málo peněz.Na spořácích si nechávám poměrně slušnou rezervu takže mě zajímá jestli dostanu 1,5% nebo 2,5% a zatím se vždy objevila v tomto počtu spořáků nějaká akce. No a náklady jsou v podstatě nulové tak proč to nevyužít.

jen co použije Kyperskou cestu pro získání peněz.

za tohle tedy rozhodně pochváleni nebudete. Spíš si myslím, že naopak, tedy že budete veřejně pranýřováni. A, jak dovozuji z již zveřejněného názoru, možná u toho pranýřování nezůstane.
Já osobně s vámi naprosto souhlasím. Ono mě nic nenutí, abych dělal dluhy. A když je dělám, tak se také musím smířit s tím, že mě ty dluhy budou něco stát. Takže osobně předpokládám, že soudy budou mít tolik zodpovědnosti, že tyto žaloby zamítnou. Já používám několik různých účtů, ale vybírám je podle toho, abych neplatil buď žádné poplatky, eventuálně aby poplatky byly co nejnižší. A když se mi výše poplatků nelíbí, jdu jinam. U dluhů, které si lidé nasekají, je to tak trochu něco jiného. V době, kdy uzavírají smlouvu, souhlasí s tím, že budou platit veškeré poplatky, které s tím kterým úvěrem souvisí, že?
A psát o vyčůranosti právníků? No, to snad ani není třeba. Ti vždy sledují jen a jen svůj prospěch. Pokud by tomu tak nebylo, tak půjdou soudit, eventuálně žalovat coby státní zástupci nebo vyšetřovat trestnou činnost. Na druhou stranu nechte klienty oné advokátní kanceláře, ať si nabijí ústa sami.

Pracují autoři pro nějakou banku jako nezávislí konzultanti? Pokud ne, musím pochválit jejich smysl pro fair play. Je přirozené, že ti nejmocnější z mocných potřebují nějaké zastání, aby jim ti slabí neubližovali.
Pěkná paralela s úklidem. Uvítal bych informaci o vyhraném soudním sporu o neoprávněnosti tohoto poplatku. Možná autoři ví o existenci EU směrnice či dokonce direktivy, která takový poplatek upravuje/zakazuje.
Klient, který už RK zaplatil zálohu, pod jistým tlakem je. Pak se už poplatek za vedení úvěrového účtu těžko odmítá.
Doufám, že se soudci v ČR nebudou řídit právními názory autorů. Ještě štěstí, že soud v SRN proběhl už před časem - kdo ví, možná by argumentační síla tohoto článku dokázala dotyčného soudce zviklat (kdyby uměl česky).
Přesto všechno si také myslím, že dát zmíněnou plnou moc je riskantní.

Při vší úctě k panu Chvátalovi musím říci, že konkurence tohle téma "umí" lépe - například zde: http://aktualne.centrum.cz/finance/penize/clanek.phtml?id=773255

V textu jste úplně zapomněli např. na advokáta Tomana, jehož jméno je pro mne garancí. Jinak souhlas - kdo s poplatkem souhlasil (přestože měl možnost jít k bezpoplatkové bance), neměl by ho teď chtít vrátit.

Myslím že mohu souhlasit s poplatkem s jistou výhradou (samozřejmě teoretický se souhlas odvíjí i od výše poplatku). A to, když mám u banky jak běžný, tak úvěrový účet. Pak nevidím důvod, proč bych za správu úvěrového účtu měl platit.

Já jen přidám do mlýna svůj případ z praxe, s poplatkem jsem nedávno nesouhlasil, ale musel jsem nakonec 200 Kč měsíčně podepsat, protože bezpoplatková banka mi nepůjčila tolik peněz, kolik jsem potřeboval... i takové případy se stávají. Člověk musí občas překousnout věci, se kterými nesouhlasí. Jediné, co můžu bance vzkázat, že až to bude možné, za pár let uteču za bankou bezpoplatkovou.

S názory autorů článku souhlasím, nicměné bych doplnil. Jádro sporu je však dnes trochu jinde. Nejde o to, že banka na začátku stanovila takové poplatky a zpětně má klient u soudu právo na navrácení, což by byla samozřejmě naprosto protiprávní věc. Jde o to, že banka, jež si klienta fixací uvázala na danou dobu mu potom několikanásobně zvýšila poplatky za vedení z toho důvodu, že nemůže odejít. Klient o této možnosti vůbec v počátku nevěděl a banky tohoto nerovného postavení zneužily. V podstatě zdražily úvěr přes jiné poplatky během doby fixace. To je tedy jiná písnička. Jsem tedy pro to, at si banky stanoví jaké poplatky chtějí a jaké spready chtějí, ale v bodě sjednávání smlouvy, kde musí být jasně určeno, na jakou dobu je daná fixace, případě výše poplatků garantována.

Proč banky nezvyšovaly takto skokově poplatky klientům s variabilním úrokem? Protože, ti by rychle odešli. Takže ponese-li se spor pouze v tomto duchu a dojde-li do budoucna k nápravě vzniklé asymetrie, nemůžu než souhlasit.

přesně tak a osobně se divím že banky mají tu drzost a plánují se soudit. Přesně ten samí problém je vedení účtu u stavebního spoření.

já se spíš divím, proč je legální vést klientovi na jeho náklady úvěrový účet. žádní jiný dodavatel si nemůže dovolit vést pro každého klienta separátní účet, a to ani když dodavatelské vztahy činí stovky transakcí měsíčně. zde banka pro jednu transakci měsíčně či pro několik jednotek za rok, vede účet, a tváří se že to je normální. přitom je to parazitní služba která je absolutně neopodstatněná. její cena je až sekundární problém.

já mám ve smlouvě ujednánu dvousložkovou cenu (variabilní část - úroky a fixní část - poplatky). Poplatky jsou ale ty sazebníkové, tzn. platné pro všechny klienty (i ty potenciální). Banka si tedy nemůže dovolit zvednout takový poplatek neúměrně vysoko - pak by k ní nikdo nový nepřišel. Nerozumím tedy tomu "zneužití v neprospěch klienta". A jednostranná možnost změny poplatku je logická - fixní náklady se mohou během let měnit (inflace).

Je vskutku svetova - "Druhou možností je soudit se, což je nákladnější"
Na tyto iniciativy se obraci predevsim ti co maji hypoteky, kde financni arbitr nepomuze.

Vážení, když se podíváte, co si matky našich bank jejich prostřednictvím dovolí účtovat tuzemským klientům, tak vám zůstává rozum stát. Doma by si to nedovolily. V tuzemsku jim na tom kvete zisk a pokud něco šponuji, tak se hold někdy stane, že poplatkový rychlík narazí a to se teď právě stalo. Léta se už zde vedou debaty o poplatcích a bankám je to k smíchu, teď jim sklapne. Plně tuto akci podporuji.

žádná z nich (českých) nepotřebovala státní pomoc ?
to uz nepamatujete konec ceskeho bankovniho socialismu?

Pokud klient dobrovolně souhlasí s určitou cenou produktu, tak je totální nesmysl, aby pak její část zádal zpět. Žádný soud nemůže něco takového dovolit. Něco jiného je, když se cena nebo její část jednostranně změní v jeho neprospěch a on nemůže bez vynaložení nepřiměřených nákladů smluvní vztah ukončit (např. běžící fixace).

Základní problém, že je třeba respektovat platné předpsiy. Pokud je podle předpisů nemožné takový poplatek účtovat, neměli ho banky dávat do smlouvy, ceníků a ani ho účtovat. Neznalost zákona neomlouvá a banky mají profesionální právní aparát, který má předpisy znát (i evropské). Že zkusily opticky dát menší úrok a vybrat si to na poplatku je tak jen jejich problém. Co se týká souhlasu klienta, moc prostoru pro jednání nebývá. Většinou je to prezentováno formou ber nebo nech ležet (případně poté co jsi už měl náklady na odhad pro konkrétní banku, apod.). Osobně jsem takto nakonec podepsal i to, že např. v případě úmrtí klienta může banka zvýšit úrokovou sazbu až o 25% p.a. (tzn. např. ze 4% na 29%) bez možnosti předčasného ukončení smlouvy bez doplacení úroku do konce fixace. Toto tedy až po konzultaci z právníkem, že kdyby k tomu došlo, tak je ujednání stejně neplatné a lze ho tento krok soudně napadnout. Konkrétně má toto u hypečních úverů v obch. podmínkách Komerční banka dodnes.

Dobrý den,
děkuji za komentář a váš příklad s neplatnou podmínkou. Opakovaně se snažím vysvětlovat, že smlouvy jsou běžně plné různých neplatných ustanovení. Vždyť neplatná i je i ta pitomá cedulka u věšáku v čekárně "za odložené věci neručíme".
Pro mne je nyní obrovským překvapením, že toto téma je mezi dospělými a vzdělanými lidmi tak těžko komunikovatelné, a to z důvodu velmi malého právního povědomí, je to díra ve vzdělávání. Mluvíme o nutnosti finanční gramotnosti, ale mělo by se také více mluvit o právní gramotnosti, lidé by pak jen tak nenaletěli a nebáli by se bojovat.
Já bych bankám ani nezazlíval, že se v jejich smlouvách objevila neplatná podmínka, to se stane, prostě se nad tím nikdo hlouběji nezamýšlel. Příklad z ČR - banky si dávaly do smluv smluvní úroky z prodlení, což judikatura u spotřebitelů označila za neplatné a bankám dlouho trvalo, než to ve smlouvách změnily na platné ustanovení o zákonných úrocích z prodlení. Pokud to tam měla nějaká banka před tím judikátem, říkám OK, stane se. Ale pokud to tam měla i pak, považuji to za něco, proti čemu má cenu bojovat. A české banky díky německému rozhodnutí už nyní musí tušit, že jsou mimo zákon, proto jim to chování nemůžu odpustit. Na druhou stranu chápu jejich zdržovací taktiku a snahu bojovat, v jejich službách bych volil tu stejnou strategii. Nabízí se ještě jedna strategie, a to je dobrovolný ústup, finanční ztrátu by sanoval obrovský marketingový přístup, ale by bylo překvapením, kdyby jedna z bank vystoupila z řady a trhala partu, která tak záhadně postupuje až v zarážející shodě.

Dobře. Který konkrétní zákon zakazuje bankám účtovat fixní náklady za vedení úvěru??????????­???????????

Dobrý den, rád odpovím, ale nejdříve vás poprosím o uvedení, co je podle vás vedení úvěru, to je totiž klíčové pro další debatu a ilustraci neplatnosti takového poplatku. Předem děkuji.

jsem rád, že se shodneme na tom, že celá věc došla tak daleko díky nešťastnému pojmenování fixní části celkové ceny. Bankovní úvěr má totiž tu nevýhodu, že má nevyhnutelně variabilní i fixní nákladovou složku + zisk. A je potřeba je nějak pojmenovat, narozdíl např. od ceny auta nebo bytu, kde není třeba zákazníkovi říkat, že platí např. 10% z ceny na billboardové reklamy.

Jakmile banky přejmenují ty svoje fixní náklady, nebude se o co soudit.

Poplatek za vedení úvěru (neboli fixní náklady na úvěr) jsou ve skutečnosti poměrné náklady na budovy, teplo, elektřinu, zaměstnance, IT, služební auta, pohonné hmoty, reklamu, atd.

A pokud bude někdo argumentovat, že nepotřebuje vedení úvěrového účtu, tak ať si půjčí od rodičů, kamarádů nebo low-costové banky. Tečka.

JDETO(tečka)DE · To se mi líbí (3.455)
Před 49 sekundami ·

Na stránkách Měšec.cz vyšel o našem boji velmi kritický a zmatečný článek. Je to zvláštní, protože dříve tento server informoval objektivně a ptal se fundovaně, a to i kriticky. Rád bych tedy uvedl na pravou míru aspoň pár skutečností a budu rád za případnou debatu.

BSP Lawyer Partners nejsou právní kanceláří (nevím, jestli tím autoři mysleli kancelář advokátní, asi ano, jinak by nemohli psát, že získá peníze za právní zastoupení, což je právně nemožné, to získá advokát, který bude klienty zastupovat), ale jsou obchodní společnost věnující se hromadnému zpracování nejen právních případů (například digitalizují knihovny), neposkytují právní pomoc. O tomto jsme zde už psali opakovaně. Stejně jako autoři onoho článku jsem se i já díval na BSP podezíravě a na mnohé nejasnosti a jsem upozorňoval, zde i v médiích. Ale nakonec jsme s BSP, která má stejný cíl jako já, sedli ke stolu. Odpověděli mi na otázky, upravili některé věci a stěžejní chybějící dokumenty jsem pro ně vypracoval dokonce osobně. O tom byla naše společná tisková konference přesně před měsícem a o tom je naše spolupráce.
Mám spoustu práce a úkolů v boji o poplatky, ale jako ten nejdůležitější považuji právě to, že jsem garantem projektu poplatkyzpět.cz, že dohlížím na to, aby zde byl spotřebitel skutečně ochráněn, protože vstupuje do složitého vztahu s BSP a zvoleným advokátem, což pro mnohé znamená i první čerpání právních služeb v životě. Minulost mých partnerů může v očích některých budit rozpaky, ale to by tak bylo u každého subjektu, co se věnuje hromadnému zpracování pohledávek tak i u každé větší advokátní kanceláře. Tak to prostě je a neexistuje subjekt bez minulosti, který by byl natolik silný a velký, aby takovou agendu mohl zajistit a mohl se dokonce zavázat uhradit náhradu nákladů řízení v případě prohry. Ano, mohly 2 měsíce před startem projektu vzniknout takové zcela nové subjekty, kde by nastrčená osoba složila obrovský kapitál a tvářila se, že tu není žádná minulost, ale mi přijde hrát s otevřenými kartami lepší, a to i tehdy, když to může bolet a může to být obtížné při vysvětlování.

V článku se píše „důvěřuj, ale prověřuj“, a já s autory souhlasím, ostatně to opakovaně říkám i zde na FB, když mi zde lidé kladou opakovaně ty stejné podezíravé otázky, což je pro mne únavné, můžu se i čertit, ale vím, že to je právě to, za co bojujeme, aby lidi uměli svá práva ochránit i za ně bojovat, a že je tedy přirozené, že se takto ptají.

Zcela nemohu souhlasit s tvrzeními autorů, že úvěrová (hypotéční) smlouva byla uzavřena svobodně a že tedy je vše OK. Tak to není a je to právní nesmysl, který zcela popírá judikaturu Nejvyššího soudu.

Autoři dávají jako příklad nájem bytu. Přitom právě nájem bytu je vztahem, kde soudy masově označují nájemní smlouvy za neplatné, a to tehdy, když jsou do nájmu zahrnuty i energie. Je to velmi častá chyba a smlouva je proto neplatná, protože zákon říká, že nájemní smlouva musí krom jiného určovat způsob výpočtu nájemného a úhrady za plnění spojená s užíváním bytu nebo jejich výši. Pokud do smlouvy napíšete, že měsíční nájem je 10.000 Kč a že zahrnuje energie, je smlouva neplatná, a to absolutně a naprosto celá, protože pak nejde určit, co je nájem za byt a co jsou energie. Je jedno, že strany smlouvu uzavřely svobodně, ale uzavřely jí špatně a v rozporu se zákonem. To stejné platí například u úvěrové smlouvy, kde si sjednáte úrok 50 % p.a. Takový úrok je neplatný, protože je proti dobrým mravům. Zásada autonomie vůle a pacta sunt servanda jsou jen jedny ze zásad soukromého práva, ale jsou i další zásady, jako ochrana slabší strany, nebo že neznalost zákona neomlouvá, a toto všechno se bude zvažovat. Pokud banky nejpozději od léta 2011, kdy německý Spolkový soudní dvůr označil poplatek za správu úvěru za neplatný a zakázal jej bankám účtovat (ponechávám stranou, že autoři toto pominuli a nepokusili se tedy právně vyargumentovat, proč německá nejvyšší civilní instance uvažuje jinak než oni a tvrdí, že „rozumně uvažující český soudce nemůže“ našim žalobám vyhovět. Je dle autorů český soudce chytřejší než německý, nebo německý Spolkový soudní dvůr tvoří nerozumně uvažující soudci?) musí české banky vědět, že si nadále počínají riskantně a pravděpodobně protiprávně, neboť evropská směrnice chránící spotřebitele před nepřiměřenými smluvními podmínkami byla implementována jak do německého tak i českého práva, je odrazem zásady ochrany slabší strany a tedy porušení zákona zde nemůže být nahrazeno dovoláváním se autonomie vůle, protože neznalost zákona banky neomlouvá.

Navíc bych autorům doporučil nahlédnout do nového občanského zákoníku, který dokonce zavádí do českého práva laesio enormis, neboli neúměrné zkrácení. Tedy pokud spotřebitel svobodně uzavře smlouvu a koupí třeba starožitný obraz za 5.000 Kč a zjistí, že jeho skutečná tržní cena je 1.000 Kč, může do roka požadovat zrušení smlouvy nebo případně chtít vrátit přeplatek. Tedy zásada slabší strany se bude ještě nadále prohlubovat, a pokud jsou autoři rozčíleni již nyní, nevím, co budou dělat od nového roku.

Pokud autoři citují „akademika“ Teplého, který naznačuje zkorumpovanost soudů a naznačuje, že by pak mohly být žalovány i vysoké úroky, tak to opět svědčí o neznalosti. Přeci vysoké úroky jsou notorietou řešenou v soudní praxi a jsou tisíce soudních rozhodnutí, kdy soud vysoké úroky označil za neplatné – říká se tomu lichevní smlouva a tu zákon zakazuje, neboť to je proti dobrým mravům a každý advokát za svou praxi takových případů řešil desítky, nejde tedy o nic nového ani zvláštního.
Naše iniciativa není žádné otevírání Pandořiny skřínky v tom, že by zde dosud nikdo nenapadl uzavřené smlouvy či jejich části. Naopak, přeci tohle je velká část agendy advokátních kanceláří. Smlouvy jsou platné, platné s neplatnými částmi a zcela neplatné. Tohle je realita a běžný život a patří to k tomu. Každý se může splést, pochybit či něco zanedbat a pak má v ruce smlouvu s nějakou vadou, která mu je na škodu. Majitel domu může mít desítku neplatných nájemních smluv anebo platných, ale s neplatně sjednanou smluvní pokutou. To je naprosto běžná právní agenda. Nic nového.

V našem případě však jde o to, že chybu udělala banka a že nejde o desítky případů, ale o stovky tisíc. To je jediný rozdíl. Není to právně nic nového a zajímavého, je to zcela normální právní situace, která je u každého jednotlivého případu navíc finančně téměř zanedbatelná. Jediné, co je zde zvláštností, je ono obrovské kvantum smluv s neplatným ujednáním. To ale nemůže nikdy znamenat, že upřeme českým občanům jejich práva a soudní ochranu konstatováním, že banka porušila zákony tak moc a v takovém počtu, že to nebudeme řešit. To musíme řešit! Opak by znamenal, že by se nevyplácelo šidit v malém, ale jen ve velkém. A to nesmíme připustit.

Dobrý den, předběhl jste mne, takže děkuji :)

Dobrý den, já už právníkem jsem, jen teda nejsem advokátem, ale mediátorem. Máte pravdu, že z advokátních zkoušek mám strach, není to nic lehkého a kvůli práci na poplatcích jsem tuto dráhu odložil, protože na projektu jdeto.de ve spojení s bankovnipoplat­ky.com a poplatkyzpět.cz můžu udělat tak velký případ v zájmu takového počtu obyčejných lidí, že do konce kariéry už budu moct obhajovat ty největší prevíty a stejně bude má karma OK :)
Pochopitelně žádnou smlouvu nepotřebuji, protože BSP vlastním ve skutečnosti já a tajná smlouva je jen mezi mnou a bankami, na které pak převedu přísudky, protože to celé financují banky. Je to geniální spiknutí, které pod naše křídla má vzít všechny aktivní klienty, kteří by se jinak s bankami soudili samostatně a banky přišly o poplatky i přísudky za advokáty. Takhle přijdou o poplatky, ale přísudky se jim částečně vrátí. Jelikož soudní spory většinu klientů odradí, je toto nejlepší varianta, kdyby to banky vracely plošně jen na výzvu, utratí za poplatky strašně moc, protože by se ozvalo 50 % klientů. Když se soudí, utratí za poplatky podstatně méně, protože do toho půjde jen 20 % klientů, ale utratí i za advokáty prohrané strany. Proto tam nasadily nás, aby tu útratu minimalizovaly. Jak říkám, je to geniální a ďábelský plán. Rád jsem to uvedl na pravou míru a přeji vám hezký den.

"utratí i za advokáty prohrané strany" - oprava, pochopitelně tam má být "vítězné strany", jinak to je celé OK.

Vy si k soudu bez advokáta možná věříte, ale drtivá většina spotřebitelů nikoliv (já jako právník, který mám za sebou nespočet soudů, si na velkou část soudních sporů sám netroufnu, protože na to nemám zkušenosti a žádám o pomoc kolegy advokáty, to jen tak pro upřesnění).

Banky vracely poplatky snad jen v cca 98 % případů, právě proto, protože spoléhají na to, že k soudu se nikdo jen tak nepohrne, protože by jej to na právnících individuálně stálo více, než by byl přísudek. V hromadném postupu to tak však není a pomoc může dostat i těch zbylých 98 %.

Nevím, vy se tady zaměřujete na to, jak "cool" a dobře pomoc má vypadat, já se zaměřuji na to, aby se svého práva domohlo co nejvíce lidí a je mi jedno, jestli bude má pomoc ve vašich očích vypadat "out", pro mne je primární pomoc těm lidem a to, že ti lidi budou spokojení, poděkují a většina z nich poprvé z nich pocítí, že soudy jsou k něčemu a že jim právníci pomohli.
Tohle mne motivuje.

Dobrý den,

děkuji za reakci.

Žaloba dTestu je o zastavení účtování předmětného poplatku všem klientům konkrétní banky. Tedy dTest by musel podat tolik žalob, kolik je bank. Výsledkem úspěšného sporu by bylo zastavení poplatků do budoucna pro všechny, ale nikoliv vrácení poplatků.

Žaloba dTestu je právně velmi složitá a nikdo s takovou formou žaloby nemá zkušenosti. Jen formulace přesného žalobního petitu je obrovský problém, na kterém to může celé pohořet. Je to proces, který může skončit na nějaké formalistickém výkladu a procesní chybě, kterou nemůže nikdo moc předvídat, protože prostě taková žaloba je unikát. Navíc žaloba dTestu může projít celým kolem - Obvodní soud, Městský soud a Nejvyšší soud, případně i Ústavní soud, to by byl běh tak na 4 roky, možná i déle (tedy v řeči peněz to je za 4 roky cca 20 mld na uvedeném poplatku, které by za tu banku vybraly (tedy prodlužování sporu se jim bohatě vyplatí) a jelikož to je i promlčecí lhůta, tak by se další starší poplatky ve stejném objemu nenávratně promlčely).

Žaloby na vrácení peněz jednotlivých spotřebitelů jsou klasickými žalobami o zaplacení bez nějakých procesních pastí atd. Vzhledem k převážně bagatelním sporům by rozhodoval jen Obvodní soud, v extrémním případu by banky mohly využít i soud Ústavní. Tedy lze mít věc vyřízenou do jednoho roku, maximálně dvou. Přínos pro spotřebitele je násobně vyšší. Prvně to je rychlost spravedlnosti, ale za druhé dosáhneme nejen zastavení těch poplatků, ale i vrácení 4 roky zpětně. Což je prostě v součtu více peněz do kapsy spotřebitele.

Moc nerozumím tomu, proč lidem vadí, že si z toho někdo udělal dobrý obchod. O jeho výhodnosti navíc nemůže být vůbec řeč, o tom se můžeme pobavit až na konci projektu, protože výdělek je zde dosti neurčitý, může se udát tolik věcí, soudy mohou náhradu nákladů řízení snížit a nebo nepřiznat vůbec, a to přesto, že vyhrajeme. Celé to může skončit od velkého mínusu, přes nulu až po velké plusu. A pokud se vrátím k tomu, že je špatné, že si z toho někdo dělá business, tak mi prosím řekněte, kde nakupujete jídlo, oblečení, kde jste si koupil mobil a televizi, ať vím, kde mi prodají chleba bez snahy na tom vydělat, jen s upřímným a čistým záměrem prodělat.

Ano, boj spotřebitelů formou protestů, výzev, peticí, anket atd. je možná sympatičtější než právník v obleku, ale proboha, nejsme naivní maturanti. Já si nemyslím, že v batikovaném tričku a protestsongem na rtech přinutím banky nebo i politiky cokoliv udělat. Soudní akce je mnohem účinnější a právní postup (zatím bez soudu) přinesl mnohem větší výsledky, než jakákoliv akce předtím.

Rovněž musím připomenout, že jdeto.de vedlo lidi k postupu přes finančního arbitra. To je naprosto srovnatelný postup jako přes soud, je to však řízení bezplatné, kde si každý strana nese své náklady - tedy poražená strana neplatí náklady protistrany, z logiky postup přes finančního arbitra není tedy pro advokáty zajímavý, respektive ano, pokud by jej platili sami klienti, které by to ale stálo snad i více, než by dostali na poplatcích. Tento postup přes finančního arbitra nikdo nerozporoval, jde přitom o stejný právní postup, jako přes soud. Navíc, pokud tam banka prohraje, dostane automaticky pokutu v minimální výši 15.000 Kč, tedy stálo by jí to cca 2x tolik, než kdyby prohrála u soudu, kde by byl klient zastoupen advokátem.

Z uvedeného mi plyne, že kritikům businessu nevadí to, že banky prodělávají peníze na prohraných sporech, ale že tam jsou advokáti, kteří vydělají. Je jim totiž jedno, že v postupu přes soud a advokáty to bude stát banky jen půlku toho, co by projely u finančního arbitra. Soudní pře prohraná proti advokátovi je pro banky cca 2x levnější, než prohraný spor u finančního arbitra, kde klient má i nemá advokáta. Tedy přiznejme si, vadí nám to, že advokáti ulehčí práci lidem, ušetří bankám, ale sami na tom i něco utrží... pak mi na mysli vyvstanou spíše slova jako česká závist, protože jinak ten postoj nemá logiku, opravdu ne.

In medias res, trh je mocný a silný, pokud může pomoci kultivaci spotřebitelského prostředí, tak proč se tomu proboha bránit? A nemluvím jen o bankách, mluvím o prodejcích předražených hrnců, lichvářských půjčkách atd., tam všude potřebují lidé pomoc, ale prostě andělé na světě nejsou a každý pomocník musí z něčeho zaplatit nájem a jídlo. Pokud jde pomáhat a pokrýt tak své náklady, nebo i vydělat, tak proboha, to ten výdělek jednoho způsobí v našich očích to, že nevidíme především to, že druhý dostal pomoc a je za to rád?

Jinak zbytek je jen o tom, že já se na ten poplatek dívám především právně a vidím jej jako neplatně sjednaný a z toho vyvozuji právní důsledky. Vy ten poplatek pozorujete jen z nějakého ekonomického významu a právní stránka je pro vás okrajová, proto asi docházíme k jiným postojům, ale to bych už teď skutečně nechal mimo.

Mimochodem k případu vašeho kolegy, já mám zase zprávu o případu, kdy úroková nabídka KB v době, kdy to bylo s poplatkem, byla naprosto stejná, jako když přišel klient do banky za dva týdny, když už nabízeli stejný produkt bez poplatku. A mimochodem, o úrocích se dá vyjednávat, lze je ve smlouvě změnit, usmlouvat, snížit, to s poplatkem v sazebníku nikdy nešlo.

Opravuji 20 mld na 5 mld, ročně se vybere 1,2 mld na předmětném poplatku, násobil jsem dvakrát, má chyba.

Zajímavý rozbor. Problém je v tom, že u nás neexistuje právní norma zakazující účtovat poplatek za správu úvěrového účtu. Tj. když si ho klient s bankou svobodně dohodne, tak jde o platné ujednání a je třeba ho respektovat. Pokud německý spolkový soud rozhodl, že tato praktika není v souladu s předpisy na ochranu spotřebitele, tak se jedná o rozhodnutí relevantní maximálně v Německu - i když ani tam (ani u nás) neplatí precedenční systém. Nevím, na základě čeho by toto rozhodnutí měly brát v úvahu banky v jiných zemích EU. Když u nás soud něco rozhodne, tak si z toho také nebudou banky v Německu nebo Británii dělat těžkou hlavu. A opravdu nerozumím tomu, proč je poplatek za správu úvěrového účtu nepřípustný, když jiné, mnohem absurdnější, poplatky (např. poplatek za příchozí platbu) jsou v pořádku.

proboha, vsak o to prave jde, aby soud v CR rozhodl ze je tento poplatek neplatny a jak spravne rikate, neplati zde precedencni system, proto je treba aby kazdy klient zaloval banku zvlast... mam pocit ze jste uplne nepochopil o co jde :)

Ano, to můžou. Pokud jim soud vrácení již zaplacených poplatků přizná, tak se spustí lavina dalších sporů o další poplatky a dopadne to tak, že banky zásadně zdraží své služby pro všechny, aby měly na vracení poplatků jen některým.

navrhuji, aby se poplatek za správu úvěrového účtu přejmenoval na poplatek odpovídající fixním nákladům banky na úvěr.

A vše bude vyřešené.

btw. kdo z vás žádal např. ČD o vyúčtování a přesné pojmenování položek, které tvoří cenu jízdenky?
A kdyby se jedna z položek jmenovala "Mzda průvodčího", tak budete také tvrdit, že si tu mzdu účtují ČD pro svoje účely a že vy žádného průvodčího nepotřebujete a jako spotřebitel se budete soudit o tuto částku, protože je protiprávní?

K výroku:
"Problém je v tom, že u nás neexistuje právní norma zakazující účtovat poplatek za správu úvěrového účtu."

Ale existuje, říká se jí občanský zákoník, to, že to tam není napsáno od slova do slova, na tom nic nemění, není tam ani výslovně napsáno, že Vám nemůžu půjčit na úrok 5 000 % p.a.

ano a právě když se soud přikloní k duchu zákona a nikoli jen k její textaci, tak možná dojde k závěru, že poplatek za vedení úvěrového účtu znamená poměrné rozúčtování fixních nákladů banky nezávislých na půjčené částce.

Jak by proboha mohla banka ten úvěr poskytnout/spra­vovat bez těch fixních nákladů?
To dokážou možná rodiče nebo babička :-)

Dobrý den,
s tímto výrokem "Tj. když si ho klient s bankou svobodně dohodne, tak jde o platné ujednání a je třeba ho respektovat." nemůžu souhlasit, tak to není. Kdybych bance podepsal úvěr s úrokem 60 % p.a., tak to bude prostě neplatné smluvní ujednání, sic tam těch podpisů můžu nadělat sto. Bude to totiž odporovat občanskému zákoníku, respektive dobrým mravům. Soudní rozhodnutí neřekne "od teď to je neplatné", ale řekne "vždy to bylo neplatné", navíc ani rozhodnutí Nejvyššího soudu by nic nezmohlo, stačí se podívat do Německa, kde soud poplatek označil za neplatný a zakázal jej, ale banky jej stejně dobrovolně nevrací a lidi se musí soudit - to totiž většinu lidí odradí a banky raději prohrají miliardu za poplatky a miliardu za právníky, než aby vracely miliardy 4, kdyby to vracely jen na dopis, který by napsalo mnohem více lidí, než by se šlo soudit. To je jasná matematika.

Ano. Máte pravdu, že se nemohu libovolně s někým dohodnout na protizákkoném jednání. Ale ty poplatky prostě protizákonné nejsou. A to přesto, že ten či onen soud se může přiklonit k té či oné interpretaci zákona.

No, tak uvidíme, kam se soudy převážně přikloní...

Proč by měl být podle vás vysoký úrok automaticky označen za lichvu? Regulace úroku neexistuje, takže by musela platit podmínka zneužití životní situace (nevědomosti atd.) dlužníka, aby byla lichva prokázána. To se však vůbec netýká klientů bank, kteří dnes nárokují některé poplatky zpět.

Znovu opakuji, že je na bance a klientovi na jaké ceně a podmínkách se domluví, pouze musí být známy v čase sjednání smlouvy a platit po smluvenou dobu. Což někde nebylo, proto ty spory. Ale zde je debata stáčena na to, jestli poplatky ano, či ne a to je strašilivý omyl. To potom souhlasím s autory článku, neboť se zakládá na precedens, který může až zničit tržní prostředí.

Ta debata je potom na úrovni příkladu, kdy příjdu k operátorovi založit si paušál na telefon a platím poplatek 100 Kč za prvotní zprovoznění. (mimo jiné i ten poplatek obsahuje ziskovou marži) A teď bych se soudil, proč mi těch 100 Kč nerozpočítal do měsíční ceny paušálu :) Někteří zde diskutující asi nepochopili absolutně fungování trhu.

Vysoký úrok např. 60 % p.a. bude posuzován proti dobrým mravům (nemusí být tedy ani splněny podmínky lichevní smlouvy, kterou české civilní právo ani neupravuje (NOZ už ano)) a bude neplatný. Regulace úroku existuje přes dobré mravy, což je sice pojem neurčitý a judikatura s ním zápasí různě, ale roční úroky dané běžnému občanovi pochybující se už někde okolo 40 % budou soudy zpravidla posuzovat jako neplatné. Jasná dělící čára není, ale je omezení tu je.
Na stranách pochopitelně je, na jaké ceně a podmínkách se domluví, ale to neznamená, že se domluví platně. Ad absurdum, banky si nemůžou platně sjednat mou vraždu za 2.000.000 Kč, sic by s nájemním vrahem dohodly jak předmět služby, tak i cenu.
Jinak můžu odkázat na tento svůj článek (http://www.epravo.cz/top/clanky/neumerne-zkraceni-a-lichva-dle-noveho-obcanskeho-zakoniku-83728.html) a pojednání o novém občanském zákoníku a neúměrném zkrácení, jestli vás tato debata čertí, mrkněte do NOZ :)

Celý článek je postaven na zcela nevhodném příkladě.

Příklad říká, že je neférové zpětně požadovat poplatky za něco, co jsem užíval (úklid).

Spor o vrácení poplatků za vední účtu je o tom, že je neférové požadovat peníze za něco, co klient nepoužívá.

celý vtip je v pojmenování poplatku. Kdyby se napsalo, že cena úvěru je složena z variabilních nákladů na zdroje (úrok) + fixních nákladů na budovy, zaměstance, teplo, elekřinu, IT, reklamu, papír, .......

tak je vše vyřešené.
Vy jste také žádal vrácení neférově naúčtováných nákladů např. na reklamu v TV, když jste kupoval prací prášek? Tu reklamu jste přece sám k ničemu nepotřeboval a nepoužíval a přesto jste ji v ceně prášku spolufinancoval....

Kdyby mi byl účtován prací prášek 300 Kč za prášek + 100 Kč za reklamu, tak bych nesouhlasil.

Jenže, to co uvádíš je jen další špatný příklad. K pracímu prášku žádný poplatek za reklamu účován není. Vše je v základní ceně. Kdyby to takhle měly i banky, žádný spor by vůbec nevznikl.

no comment.....

Zakon taky vyslovene nerika, ze obchodnik musi vracet i puvodni postovne.
Pak tu nekdo vyhrabe dva roky (!) stary nemecky rozsudek a nahle se na eshopy vsichni sesypou a ze dne na den po nich vyzaduji tuto povinnost.
A to nejen spotrebitele a spotrebitelske organizace ala dTest (budiz, k tomu tu jsou) ale i stat prostrednictvim COI hned hrozil pokutama a to nejen pokud to eshopy nebudou plnit, ale i jen za to pokud to budou mit spatne napsane v obchodnich podminkach!
Zadny soud ktery by potvrdil platnost takoveho rozhodnuti i u nas tady samozrejme nebyl.
No a jak se stat i nektera media (jako tohle) chovaji ve veci poplatku za uver? Nezda se mi ze taky takhle akcne.
Ono doslapnout si na maleho internetoveho prodejce je holt jednodussi nez na bohatou banku.

Zcela zjevně se jedná o "objektivní" pohled na věc. Banky si zaplatili dalšího poskoka, který se pokouší zastrašovat lidi.

Dovolim si reagovat na priklad s najmem a uklidem, ktery radoby trefne chce prirovnat situaci .... otazka tech, kteri chteji bankovni poplatky zpet (mezi nimiz jsem i ja) totiz zni? : proc mam platit 150Kc, kdyz ty schody stejne nikdo nevytira a vubec se neudrzuji? ....pak mam totiz jako najemce PRAVO se domluvit s pronajimatelem,at me poplatek neuctuje (za nic, proc?)... a kdyz s pronajimatelem neni domluva a jeste me posle "nekam" , popr natvrdo zahlasi, ze se me poplatek promitne stejne do najmu, tak pardon, ale tohle je "OBOHACOVANI" se a natohle se tady hraje.....pevne doufam, ze vojeb v tyhle zemi uz nekdy skonci a tohle bude zacatek tohoto konce....

Na co poplatky, za komunistu neexistovali, měli jsme lepší život než dnes!!!
BOHUŽEL TOHLE NENÍ URÁŽKA, ALE TOHLE JE PRAVDA!