Vlákno názorů k článku Bezdokladová dobírka. Tak trochu tajná služba České pošty od avod - Pane Dalibore, o mně říkají, že jsem potížista....

Pane Dalibore, o mně říkají, že jsem potížista. Ale před Vámi smekám, v dobrém!

Ale já to nebyl. To byl Patrik :-) A hlavně nejsem potížista, mně jde primárně o fair play vztahy, a to platí i pro obchodní vztahy. Koušu a škrábu až tehdy, když vyčerpám všechny možnosti situaci vyřešit vzájemnou dohodou. Těch situací už nastalo více než hodně a musím napsat, že když jsem se nakonec dostal ke správnému styčnému důstojníkovi s informacemi a pravomocemi, tak to vždy dopadlo dobře. Myslím oficiální cestou, ne protekční. A také dělám chyby, tak to pak musím pokorně uznat :-))

První věta Patrika ve článku "využívání služeb a produktů mimo mantinely běžných situací" platí i pro mne. Já to však beru i jako byznysovou hru. Většinou to funguje, někdy se to zadrhne, někdy to naopak nevyjde. Pak nastává otázka, zda tvrdě jít za svým právem (což však mohou i dané subjekty, třeba vypovědět smlouvy apod.), nebo zda nad tím mávnout rukou, odepsat ztrátu (je to hra, ne?) a jít dál.

Občas stačí zvolit cestu menšího odporu a docela to funguje. Takže třeba při používání služeb České pošty už mám předem napsané správné poštovní kódy, které na přepážce sdělím (typicky u poboček, do kterých jdu náhodně) a zaměstnanci už vědí, jakou službu mají zadat. Když jsou na přepážce pošty 3 zaměstnanci, kteří řeší, co mají dělat se mnou a s elektronickou občankou, vytáhnu plastovou a příště jim dám další šanci (a oni to pak už umí).

Jinými slovy, pojďme si to usnadnit, lidé - lidem. (Jasně, když to budu testovat, nenechám na nich niť suchou, ale také jsem osoba, která využívá služby i jako ne-novinář).