Vlákno názorů k článku Banky (už rok) porušují zákon. Narychlo mění podmínky u úvěrů od Patrik Chrz - Jsem rád, když zákony chrání spotřebitele i proti...

Jsem rád, když zákony chrání spotřebitele i proti jejich vlastní hlouposti, ale tady mě to opravdu přijde až nadměrné. Protože pak je pro spotřebitele výhodnější v případě, že potřebuje další finance, nesplácet nějaký levný úvěr, než si půjčit z kontokorentu, kreditní karty nebo od splátkové společnosti. To platební morálce moc nepřidá.
Nakonec se to stejně obráti proti nim. Poskytovatelé úvěrů budou postupovat o to tvrději a doba, než u problémového klienta zakleme exekutor se zase o něco zkrátí, to na jedné straně. Na druhé straně budou opět o něco přísněji posuzovat žádosti o úvěry, zejména ty méně úročené, tedy hypotéky.

Tohle je hodně relativní. Výklad soudu je jednoznačně správný, otázka je spíš v tom nařízení vlády. Ale někde ten strop být musí.

Pokud mi někdo napaří úrok z prodlení 120% p.a. až do zaplacení, tak mi dlužná částka naskakuje o 10% každý měsíc. Pokud se mi naakumulovaly 3 dlužné měsíční splátky, tak už mám současně 30% měsíční splátky úrok z prodlení, celkem tedy 3,3 splátky. Další měsíc 4,6 splátky, další 6 splátek a další 7,5 splátky. Pokud nenatáhne brka tetička z Ameriky, tak se z takového šestiměsíčního nesplácení téměř nelze vyhrabat, pokud člověk nemá rezervy (a ty většina z lidí, co si berou úvěr, nemá).

I když měsíc po dosažení té 3,3 začnu zase splácet třeba 1,2 měsíční splátky měsíčně (řekněme, že jsem si po tříměsíční nezaměstnanosti zase našel práci a utrhávám si od úst, abych zvládl splácet víc než dřív), bude dluh narůstat pořád rychleji, než ho stihnu umazávat.

Po 3-6 měsících (některým žralokům i dřív, u hypoték navíc občas později) navíc věřiteli dojde trpělivost, celou pohledávku prohlási za splatnou a pak Vám úrok z prodlení začne nabíhat z celé zbylé jistiny. Pak už účelem není motivovat dlužníka k zaplacení (ten evidentně neví jak), ale zajistit věřiteli často až nemravný zisk při exekuci (je-li co) nebo výhodnější pozici při konkursu (když přihlásím jistinu a příslušenství ve výši 300%, mohl bych alespoň tu jistinu dostat zpět). A to by myslím zákonodárce podporovat neměl. V zájmu společnosti to rozhodně není, protože ožebračený dlužník, který se svými dluhy nedokáže legálně nic udělat, skončí v šedé ekonomice, pod mostem, nebo z toho mostu rovnou skočí.

A mimochodem, většina sankcí za prodlení stejně spočívá ve smluvních pokutách, které zatím regulovány nejsou (dalo by se ovšem argumentovat, že jde o obcházení zákona, který připouští poplatek z prodlení jen ve specifických případech, a jindy stanoví úrok z prodlení, takže by prostor pro soudní regulaci taky byl).

Tak jde o porušení podmínek, tady by mohl stát přece jen být trochu benevoletnější. Minimálně by měly být sankce takové, aby porušení podmínek nebylo pro stranu, která je porušuje, výhodné. A to bohužel neplatí, takže tady spatřuji ten problém.