Názory k článku Banky se skóringem brání proti úvěrovým podvodům a neplatičům

zatím 100% pracovníků zabývajících se skóringem mělo oprávěnní jen k jediné věci - vyplnit do příslušného políčka příjem přiznaný vloni (v předchozích několika letech) ke zdanění.
ještě jsem v česku neviděl bankovního púředníka, který by byl schopen vyhodnotit dluhovou službu, závazky v čase, daňovopu optimalizaci - neřkuli nedejbože kolaterální příjmy.

Skóringový SW je jedno z nejpečlivě střežených tajemství banky, takže se snaží minimalizovat úniky. Takže pro většinu zaměstnanců to je jenom černá skříňka a z bezpečnostních důvodů nevědí, jak přesně se co počítá.

Mám zkušenost z ČSOB. Hypotéku jsem žádal a dostal, tak nemám důvod být zapšklý. Ale to jejich posuzování....

1. vyšli jim příjmy - náklady tak, že bych to fakt nezvládal platit, ani kdybych žil o rohlíkách, ale přesto mi to dali.
2. nezajímalo je, že jsem OSVČ s faktickými náklady 0 (vykazuju zcela legálně 60%)
3. nezajímalo je, že manželce letos skončí spoření (zdroje jsou)
4. nezajímalo je, že jsem předloni jednu hypotéku splatil (scoring?) a že druhou nemovitost můžu pronajmout nebo prodat
5. paní na pobočce zjevně bere prémie podle výše poskytnutých úvěrů, radila mi, abych zapřel, že platím výživné na syna, opravdu dost mě přesvědčovala a to i spolu nějakým kolegou, co byl o stupínek nad ní (úvěrový podvod)
6. nezajímalo je, že platím výživné vyšší než musím dle rozsudku

To pak je sebegeniálnější program na houby. Teda leda že by tam byla nějaká chytrá statistika nebo třeba neuronová síť, která zvládne i chybné vstupy, pokud jsou pořád stejným způsobem chybné.

S tim, ze mam zaprit deti, kdyz je nemam v obcance sem se taky stekal. V sesti z osmi bank mne taky presvedcovali, ze deti nemam uvadet kdyz je nemam v obcance. Nicmene nektere z tech bank meli pocet deti ve formulari o prijmech, takze by to musel se mnou zatloukat i muj zamestnavatel.

Svého času jsem měla oprávnění k poskytování úvěrů od GE. Byli jsme důkladně proškoleni, seznámili jsme s programem na vyhodnocování dat klientů. Pokud přišel klient, zadala jsem jeho data do systému. Když ani padesátý úvěr nedostal, začala jsem si se systémem hrát, abych ho otestovala. Program se tvářil, že on-line ověřuje data o zaměstnavateli (IČO, adresa), bohužel u některých prokazatelně existujících firem se nějak zarazil a pořád je vyhazoval jako chybu. Najela jsem proto do obchodního rejstříku, kde byla největší databáze rodných čísel, abych měla existující rodné číslo (a nemusela vymýšlet číslo za lomítkem). Drtivou většinu čísel program vyhodnotil jako nesprávná. Výsledek mého pokusu: ze 150 zadaných dat o klientech (cca 50 reálně existujících, cca 100 vymyšlených) prošel do druhého kola skóringu jen JEDEN. Po tomto zjištění jsem sedla a napsala do GE, ať si své úvěry laskavě vetknou kamsi, když neexistuje šance, že by na ně někdo dosáhl (a já jim tam zadarmo a jako blbec nedatlovala data).
PS: pán na školení nám řekl, že program vyhodnocuje cca 100 nejrůznějších dat, ty násobí různými koeficienty, takže se fakt nedá odhadnout, kdo na úvěr dosáhne a kdo ne. Zkušený pracovník, který už těch data zadal hodně, dovede váhu jednotlivých koeficiantů částečně odhadnout. Počítačově se to prý dělá proto, aby se zabránilo poskytování úvěrů různým kamarádíčkům, a tím možným úvěrovým podvodům ze strany samotných pracovníků banky.

Začínám mít dojem, že Brouk Pytlík je Váš blbější brácha...

Něco podstatného byste k věci neměl? Prostě jsme dostali k používání naprosto zmršený bankovní program. Jednou se mu nelíbilo rodné číslo, ač bylo reálně existující, podruhé tvrdil, že PSČ nepatří k uvedené adrese, potřetí měl poznámky k IČU firmy, že jde buďto o IČO neexistující nebo nepatří uvedené firmě. My byli prostě ti blbci, co zadarmo sbírali pro GE data, a že jich pro úvěr seberete dost, včetně citlivých, to mi věřte. A už vůbec nemusím dodávat, že žádný zaměstnanec nezná IČO firmy, ve které pracuje, to je někdy samostatná kapitola, zvláště pokud na stejné adrese existuje více firem s podobnými názvy, z nichž jedna je obchodní, další výrobní, ale zaměstnance má jen jedna z nich. Když skóringy nevycházely ani kolegům, tak jsme to prostě vzdali. Je vám na tom něco nepochopitelného? Já to sem dala jako perličku, s čím se prostě někdy taky setkáte. A to už nepopisuju situaci, kdy jsem jako Mystery Shopper testovala banku, při testování jsem měla zůstat anonymní, ale to program banky v rozporu se zadáním kontrolní agentury neumožňoval, načež jsem po několika letech zjistila, že mám v registru záznam, že jsem se "dotazovala na možnost úvěru, který jsem posléze nečerpala". Ani slovo o tom, jestli jsem ho nakonec nechtěla nebo z nějakého důvodu nedostala... Co je proboha po XX nebo kolika letech komu do toho, že jsem se kdysi ptala na možnost úvěru? Horší než Velký bratr.

Rád bych se touto cestou autora článku zeptal, do jaké míry v ČR či zahraničí fungují tzv. "čínské zdi", které mají za cíl oddělit informace o klientovi např. z důvodu poskytnutí úvěru od těch, které slouží pro obchodování (budoucí predikce vývoje) např. akcií dané společnosti na burze + do jaké míry má možnost regulátor toto kontrolovat. Tak trochu solidní insider information, pokud by dané části univerzálních bank spolu komunikovaly :-)

Tyto čínské zdi by fungovat měly, tedy alespoň pokud vím.

To ano, fungovat by měly, ale je právě otázka, do jaké míry, protože sami zaměstnanci jsou pouze lidé a občas se může najít nějaká ta černá ovce. Těžko tam budou mít neprůhledné skla či "zdi", dva východy apod. :-) co jsem měl možnost pracovat jako student v jedné nejmenované bance v Praze, tak jsem právě už při nástupu na HR podepisoval a vyplňoval papír s informacemi o mém portofliu, na přesný název si však nevzpomenu, ale trochu mě to zarazilo, když jsem během výkonu povolání s informacemi o klientech v podstatě nepřišel do styku.

"Bankám v boji proti úvěrovým podvodům může pomáhat také sdílení negativních informací o jednotlivých klientech v rámci příslušné finanční skupiny, pokud ovšem klient dát k tomuto sdílení informací údajů o něm svůj souhlas."

Sdílení negativních informací je skutečně možné pouze v rámci příslušné fin. skupiny a je k tomu nutný klientův souhlas?
Z § 38a odst. 1 Zákona o bankách to nevyplývá.
Děkuji.

Pro Centrální registr úvěrů platí povolení, že se banky mohou vzájemně informovat o svých klientech (zjednodušeně řečeno), u ostatních registrech je souhlas povinný (zákon o bankách - bank. tajemství, a zákon o ochraně osobích údajů.