Na úvod je nutné zdůraznit, že bankomat je v podstatě prvním „počítačovým zařízením“ určeným k používání „počítačovými amatéry“. Také byl prvním komerčním přístrojem, který využívá šifrovací zařízení, a hlavně jednou z prvních bankovních služeb, kterou mohli klienti využívat také mimo úřední hodiny banky.
Spor o vynálezce bankomatu
Prvním (i když neúspěšným) vynálezcem bankomatu byl Američan Luther Georgie Simjan, který si již v roce 1939 podal žádost o registraci patentu automatického výplatního stroje Bankmatic. Začátkem šedesátých let minulého století pak přesvědčil First National Bank (dnešní Citibank), aby jeho zmodernizovaný vynález vyzkoušela pro potřeby vkládání hotovosti a šeků ve prospěch účtů klientů – zákazníci však jeho přístroj prakticky nevyužívali.
Britské banky tvrdí, že na myšlenku zkonstruovat zařízení na výplatu peněz přišel v roce 1935 Skot John Shepherd-Baron, ředitel společnosti De La Rue Instruments, která byla součástí významné londýnské tiskárny cenin Thomas De La Rue Company. Na princip bankomatu přišel v průběhu prací na projektu samoobslužného stojanu pro čerpací stanice Shell, ve kterých k placení sloužily nepadělatelné žetony. Dalším impulsem mu byla skutečnost, že jeho firma rovněž vyráběla počítačky a třídičky bankovek a mincí. Tuto svoji myšlenku předložil generálnímu řediteli Barclays Bank, kterému se zalíbila.
Trvalo ovšem ještě další tři roky, než byly vyvinuty příslušné mechanismy a bezpečnostní kódy. Testování bezpečnosti zařízení bylo svěřeno expertům britské tajné služby MI6. Těm se sice bezpečnostní kódy podařilo prolomit, ale současně potvrdili, že by nemohli být v žádném případě úspěšní bez znalosti tajných informací. Společnost Thomas De La Rue ovšem nikdy patent svého bankomatu nepřihlásila, což její konkurenci umožnilo vyvinout podobná zařízení a podpořit tak jejich rychlý rozvoj.
Zprovoznění a provoz prvních bankomatů
První peněžní automat, tehdy nazývaný „cash machine“ (vyrobený firmou Thomas De La Rue), zprovoznila Barclays Bank dne 27. června 1967 v Londýně pod názvem „Barclaycash“. O měsíc později, přesněji dne 31. července 1967, uvedla do provozu svůj peněžní automat také National Westminster Bank v jedné ze svých londýnských poboček. Tento bankomat vyrobila firma Chubb, výrobce trezorů.
Tyto bankomaty patří k tzv. první generaci a Američané je mezi bankomaty ani nepočítají. Oba peněžní automaty vyplácely jednu bankovku v hodnotě 10 britských liber po vložení „jednorázového“ děrného štítku a zadání PINu, který klient obdržel na bankovní přepážce. Pokyny k obsluze bankomatu zobrazoval otočný válec.
Krátce potom zprovoznila svůj bankomat také švýcarská obchodní banka Bank of Switzerland, a to ve svojí pobočce v Curychu. Tento bankomat samočinně vyplácel hotovost, a to vždy, když kolem něj projela tramvaj a vzniklé jiskření vyvolalo elektromagnetické záření. Tento problém ovšem byl brzy odstraněn.
Vynález amerického bankomatu je připisován (k roku 1967) Donu Wetzelovi a jeho spolupracovníkům z Dallasu v Texasu, konkrétně ze společnosti Docutel, která vyvíjela zařízení pro automatické třídění zavazadel na letištích. Patent tohoto bankomatu byl ovšem přihlášen až v roce 1973.
Počátek vkladomatů a PINů
První funkční prototyp bankomatu byl v USA uveden do provozu v roce 1969. Bankovky byly uloženy v obálkách po 25 dolarech, obálky se však musely plnit ručně a v bankomatech se často zasekly. V roce 1973 vyvinul Docutel bankomat, který peníze nejenom vydával, ale pomocí otvoru pro obálky také peníze přijímal a rovněž umožňoval převod peněz mezi účty klienta. Pro takovéto víceúčelové bankomaty se brzy vžil název Automated Teller Machine (neboli ATM).
Od konce sedmdesátých let 20. století začal být k identifikaci (nebo spíše k autentizaci) klientů používán PIN. Nejstarší bankomaty ale pracovaly v offline režimu.
První zemí, ve které byla vytvořena bankomatová síť, byly USA – stalo se tak v letech 1972–1975. Tvořena byla několika sty bankomatů 18 obchodních bank ve státě Washington a nazývala se Exchange.
Bankovní úředníci proti bankomatům
O výhodách používání bankomatů pro klienty i pro banky však nebyli přesvědčeni zdaleka všichni bankovní úředníci. Přišli s tzv. sedmi důvody, proč klienti nebudou bankomaty využívat:
- Klienti si nikdy nebudou pamatovat PIN svojí karty.
- Jen málo klientů bude s sebou nosit navíc plastovou kartu.
- Většina lidí si nemyslí, že je správné mít tak snadný přístup k hotovosti (z důvodu bezpečnosti).
- Klienti nepožadují přístup k hotovosti 24 hodin denně.
- Banky nemohou po svých klientech požadovat, aby se naučili používat bankomaty.
- Klienti nebudou bankomaty používat, protože na rozdíl od šekových knížek ztratí přehled o svých penězích.
- Klienti budou dávat přednost placení kartou před výběrem hotovosti.
Karty byly dřív
S používáním bankomatů úzce souvisí také používání platebních karet, a proto nyní uvedu několik významných dat z jejich historie.
Od roku 1870 poskytovali někteří američtí obchodníci svým zákazníkům obchodní úvěr pomocí úvěrových známek Metal Charge Coins. V roce 1880 vydala Provident Clothing Group z Velké Británie úvěrové poukázky Credit Voucher, pravděpodobně první formu spotřebitelského úvěru v Evropě.
Až v roce 1914 vydala americká telegrafní společnost Western Union první platební kartu v dnešním slova smyslu. Dnem 1. září 1948 se Air Travel Card stala první mezinárodní platební kartou.
V roce 1951 vydala Franklin National Bank of New York první bankovní kreditní kartu a roku 1974 si Francouz Roland Moreno nechal patentovat čipovou kartu. V roce 1992 uvedla Komerční banka do provozu první online síť bankomatů v zemích bývalého „východního bloku“.
ČLÁNKY DO MAILU