Fascinuje mě, jak i autoři článků specializovaných webů přebírají marketing, který, ve snaze být co nejvíce "cool" a "in" používají korporace pro lákání ovcí - ehm - pardon, chtěl jsem samozřejmě napsat klientů, z řad generace X/Y/Z, která odmítá zkostnatělé banky a všelijaké tydle vidle. Takže už to nejsou nebankovní instituce, ani banky, ale jsou to startupy a P2P platformy, ačkoli fungují na identickém principu. Pokud tedy autorka napíše v jednom odstavci, že: "P2P... ...označoval spojení dvou rovnocenných uživatelů v počítačové síti, tedy BEZ ZPROSTŘEDKOVÁNÍ serverem." a hned další věta "A na podobné bázi se používá ve světě peněz.", tak asi vyřadila z provozu logické uvažování, neb toto tvrzení ihned rozporuje v následujícím odstavci, kde píše: "Jako PROSTŘEDNÍK mezi těmito dvěma stranami je právě P2P platforma, která půjčku zprostředkuje." Čim se tedy liší fungování tzv. P2P platforem od bank? Kromě toho, že první dává investorovi jakýsi virtuální pocit, že má tok svých peněz pod kontrolou, tak ničím jiným. Jejich zisk plyne z rozdílu úrokové sazby, za kterou si peníze půjčují od vkladatelů/investorů a sazby, za kterou půjčují dlužníkům.
PS: omlouvám se příspěvek, který je mimo nosné téma článku, jen si myslím, že by se autoři měli k problematice stavět více kriticky a nepřejímat automaticky všechny myšlenky korporátních PR oddělení
Mě navic fascinuje, jak seriózní server, který léta razí zásadu, že "když mi nepůjčí v bance, tak si radši nepůjčím, protože to pro mne jako dlužníka není bezpečné a mohl bych se dostat do smrtící dluhové pasti" vesele popisuje úvěr u nebankovních institucí jako procházku růžovým sadem. "Rekonstruujete byt, auto vypovědělo službu nebo se dítko odhodlalo vyrazit do světa na zkušenou? Momentů, kdy člověk v životě potřebuje náhle větší obnos..." - takže: rekonstruujete byt - tak holt rekonstruuju o několik let později nebo obejdu nabídku hypotečních bank nebo stavebních spořitelen. Obojí jsou velmi vstřícné a úroky mají přiměřené (i když jsem poznala pána, který si na rekonstrukci bytu své přítelkyně půjčil půl miliónu od Home Creditu na 20% úrok, a když ho posléze přítelkyně poslala do háje, tak se divil, kolik peněz musí splácet a skončil v exekuci. Hlavně že se nedivil v okamžiku, kdy ten úvěr podepisoval). "Auto vypovědělo službu" - těch pár šupů na opravu Vám banka jistě půjčí, určitě levněji než Provident (i když i ten mívá akce s bezúročnou půjčkou na několik měsíců). "Dítko se odhodlalo vyrazit do světa na zkušenou" - a vy to vite od včera a přes to nejede vlak, že? Vy jste dítku nedokázali něco málo našetřit? No, asi ne. Tak holt dítko pojede přes agenturu, třeba Student Agency, ti moc peněz nepotřebují a dítko si v zahraničí vydělá. Nebo pojede až v okamžiku, kdy si na cestu samo vydělá. Malé dítko nikam neposíláte, velké by mohlo občas jít na nějakou tu brigádu.
PS: holt jsem stará a zapšklá dáma, ale když nevidím na konec splácení, tak si prostě nepůjčím. Nejsem proti úvěrům, klidně si ze sportu půjčím na cokoli, na dovolenou, na opravu auta..., ale proboha musím vědět, jestli jsem schopná v rozumném horizontu úvěr splatit!! Taky jsem si klidně půjčila na dovolenou, no a co - jenže jsem věděla, že do dvou měsíců mi končí stavební spoření a kolik tam je naspořeno. Takových, co si půjčili na věci, které "nutně potřebovali" a posloze se nestačili divit, je plný insolvenční rejstřík.