Co jsou alimenty
Výživné, obecně označované jako alimenty, není sice v zákoně přesně definováno, nicméně obvykle se jím rozumí zabezpečování a úhrada osobních potřeb mezi osobami, které k sobě mají příbuzenský nebo jiný rodinný vztah. V praxi jde nejčastěji o výživné na dítě, které nemá platící rodič svěřené do své péče.
Výživné je podle nového občanského zákoníku vnímáno nejen jako uspokojování vlastní výživy (strava, bydlení a ošacení), ale i jako uspokojování dalších nezbytných potřeb. Tím je myšleno uspokojování kulturních, rekreačních, léčebných, sportovních a dalších potřeb. Peníze, které platící rodič posílá pečujícímu rodiči, by pak měly být využívány právě k pokrytí nákladů spojených s uspokojováním výše zmiňovaných potřeb dítěte.
Kdo má vyživovací povinnost
Každý rodič má zákonnou povinnost vyživovat své dítě. Vůbec nejčastějším typem vyživovací povinnosti je tedy povinnost rodiče vůči dítěti, které není svěřeno do jeho péče. České rodinné právo ovšem zná i jiné typy alimentů, například výživné na manželku, výživné na rodiče nebo výživné na neprovdanou matku. Vyživovací povinnost ale může být i mezi vnuky a prarodiči.
Tyto typy vyživovacích povinností nejsou v povědomí veřejnosti příliš známé. Málokdo ví, že i když žijí manželé odděleně, stále mezi nimi existuje vyživovací povinnost. Takže pokud například odděleně žijící manželka onemocní a její příjem je pro vedení důstojného života nedostatečný, má její manžel povinnost platit jí alimenty, ačkoliv už jí platí i na děti. Vyživovací povinnost na manželku/manžela má totiž ze zákona přednost.
V případě placení výživného na děti není vyživovací povinnost rodiče limitována věkem potomka. Rodič je povinen vyživovat dítě tak dlouho, dokud není schopno samo se živit. U dětí starších 18 let je tím myšlena soustavná příprava na budoucí povolání. Obecně se tedy výživné platí až do ukončení studií dítěte (tedy někdy i do 26 let věku). Pokud se dítě vdá/ožení, vyživovací povinnost rodiče tímto okamžikem končí.
Výpočet alimentů
Výpočet výživného není v zákoně nijak striktně zakotven. Pokud spolu rodiče dobře vychází, mohou se dohodnout na částce, kterou bude jeden z nich druhému na dítě posílat. Mimosoudní dohoda o výživném by ovšem měla být uzavřena pokud možno písemně, aby se předešlo případným sporům. Pokud se rozhoduje o výživném z důvodu rozvodu rodičů, návrh dohody o výživném je nutné předložit soudu.
Když se rodiče nejsou schopni na výživném dohodnout, musí rozhodnout soud. Ten přihlíží při stanovení výše výživného k několika různým kritériím. Rozhoduje podle:
- majetkové situace rodiče s vyživovací povinností (výše jeho příjmů, výdajů, vlastnictví atd.),
- odůvodněných potřeb vyživovaného dítěte,
- poměru péče o dítě.
Tabulka výživného 2024
V roce 2010 vydalo Ministerstvo spravedlnosti doporučující tabulku, ke které by se mělo při určování výše alimentů přihlížet. Cílem bylo sjednocení vyměřování alimentů a snadnější určování částky ve standardních případech. Je ale nutné zdůraznit, že tabulka má pouze orientační a doporučující charakter. Finální rozhodnutí o výsledné částce je vždy na soudu.
Tato tabulka prošla v roce 2022 aktualizací. Původní tabulka měla pět věkových kategorií, nová má pouze čtyři. Další novinkou je to, že pokud platí rodič výživné na více dětí, budou jednotlivé částky nižší, než kdyby platil pouze na jedno dítě. Poslední úpravou je určení přesného procenta pro dané věkové kategorie. Dříve byly v tabulce uvedeny intervaly (například od 11 do 15 procent), nově je zde konkrétní hodnota.
| Věk dítěte | 1 vyživovací povinnost | 2 vyživovací povinnosti | 3 vyživovací povinnosti | 4 vyživovací povinnosti |
| předškolní (do 5 let) | 14 % | 12 % | 10 % | 8 % |
| 1. stupeň ZŠ (od 6 do 10 let) | 16 % | 14 % | 12 % | 10 % |
| 2. stupeň ZŠ (od 11 do 15 let) | 18 % | 16 % | 14 % | 12 % |
| SŠ a vyšší vzdělání nad 16 let | 20 % | 18 % | 16 % | 14 % |
| kontrolní částka | pevná spodní hranice | 66 % příjmu nebo pevná spodní hranice | 55 % příjmu nebo pevná spodní hranice | 50 % příjmu nebo pevná spodní hranice |
Zdroj: Ministerstvo spravedlnosti
Žádost o zvýšení alimentů
Pokud má rodič pečující o dítě pocit, že mu vyplácené výživné přestává na pokrytí všech potřeb dítěte stačit, může podat žádost o zvýšení výživného. Podává-li žádost oficiálně k soudu, měla by být podložena nějakou změnou poměrů v rodině nebo nečekanou situací. V praxi může jít například o:
- ztrátu zaměstnání pečujícího rodiče (změna majetkových poměrů),
- změnu zdravotního stavu dítěte (chronické onemocnění či zdravotní postižení vyžadující vyšší náklady na péči a léčbu),
- nástup dítěte do školky nebo školy.
Neplacení výživného
S neplacením alimentů se lidé bohužel setkávají poměrně často. V takovém případě je důležité, aby rodič pečující o dítě co nejrychleji zareagoval a začal výživné po druhém rodiči vymáhat. Výživné lze vymáhat dvěma cestami:
- exekucí,
- trestním oznámením.
Při vymáhání výživného první cestou je nutné komunikovat s exekutorem, který vydá exekuční příkaz a rozhodne, jakým způsobem bude výživné od neplatiče vymáhat.
Druhou možností je podání trestního oznámení pro zanedbání povinné výživy. Pokud nejsou alimenty placeny déle než čtyři měsíce, může to být klasifikováno jako trestný čin (pokud by se dítě z důvodu neplacení výživného dostalo do nebezpečí nouze) a neplatícímu rodiči pak hrozí přísné tresty. Trestní oznámení je možné podat i v situaci, kdy je výživné placeno nepravidelně nebo jen občas.
ČLÁNKY DO MAILU