Ono je to naopak. Stát tady nikomu nic negarantuje. Voda, plyn, elektřina, kanalizace, to vše je PŘIROZENÝ monopol. Pokud nechápeš, co je to přirozený monopol, tak nemá cenu, aby jsi četl dál.
Neštěstí je, když do toho vstoupí ideologie, jako se stalo u nás v 90-tých letech. Kdy pravicově-liberální soudruzi prohlásili, že neviditelná ruka trhu, že stát nemá vůbec zasahovat. No a výsledek je 100x vyšší cena vody, po odečtení inflace "jen" asi 13x vyšší, nežli v dobách kdy stát zasahoval. (Ve skutečnosti je to ještě horší, protože sítě co dříve platily vodárny dnes z části staví na své náklady zákazník, a odliv zisků do zahraničí má devastující účinek na celou ekonomiku.)
Problém nebyl ani tak s dotacemi jako se značným zanedbáváním rozvoje a údržby sítí. V tomto směru bylo určité zdražení nutné a v jistém smyslu pozitivní.
Háček je spíš v rozsahu, kdy právě u vodáren nastal nárůst opravdu extrémní, který už se výdaji zdůvodnit nedá. Z mého pohledu je právě vodárenství obor, kde výdaje po roce 1989 narostly jasně nejvíce, nenapadá mě nic jiného, kde by byl nárůst stejný či dokonce větší.
Ano, přesně tak zní legenda. Legenda obratně využitá pro "nutnost" privatizace. Například ztrátovost v síti sice klesla o cca 15% (procentních bodů, ať je to správně), ale odpovídá tomuto výsledku 13-ti násobné zdražení? Naprosto ne.
Další věc je, že zprivatizovány byly lukrativní činnosti, ale to nejnákladnější, starost o potrubí v zemi, zůstalo většinou na krku městům.