On by si to měl někdy každý zkusit. Měl jsem čelňáka, rozbil jsem auto dokonale, a byl jsem v první chvíli rád, že jsem naživu. Teprve po několika minutách mě z vraku vytáhli svědci. A zavolali složky IZS. Pachatel zůstal v autě zaklíněný. Přesně jsem věděl, co mám dělat, ale byl jsem velmi rád, že to za mě udělal někdo jiný. Zejména odklon dopravy a vyznačení místa nehody je věc, kterou bych nedal. Trosky byly všude. Navíc je užitečné, když vás kryje ohromné pořádní auto a majáky. A taky, že jsem si měl kam sednout. Pustili mě do kabiny pro mužstvo. To jsem teprve začal myslet. A pak už to šlo. Ale to bylo tak po dvaceti minutách. A uklizeno a dokonáno bylo tak za dvě hodiny. Rozhodně to není žádná legrace. Spíše by bylo zajímavé napsat článek, co dělat potom. Jak jednat s pojišťovnami a tak dále.