Status je jedna věc, peníze jsou věc druhá. Rezignovat lze třeba na chuť nebo na barvu a podobně. Kvalita výroby by měla být v rámci daného zboží vždy bezvadná. A to by měl zaručit stát. Když si vědomě koupím levné párky, vím, že tam je sója a plnidla a odřezky kůží, ale i tak by to ve své třídě mělo být bezpečné a jedlé. že mi to nedá tolik třeba živin jako jiná třída toho zboží, je věc jiná. Ale tady jsou drahé věci odpadem a levné věci toxinem. A to je na pováženou.