Ne že bychom se jich báli méně. Bojíme se. A hodně.
Ale bez hypotéky můžete bydlet tak maximálně pod mostem, nezaložíte rodinu... a nájmy jsou stejně drahé a po letech jejich placení nemáte NIC. Naši rodiče dostávali obecní či firemní byty (tehdy opovrhované "panelové králíkárny") za v podstatě směšné ceny (proti současnému celoživotnímu zadlužení), často jen za závazek pracovat pět let v jednom státním podniku. A kdo se rozhodl, že si postaví vlastní, tak si i s dělnickými platy postavil vlastní domek.
Dneska s běžnými platy nenašetříte na nejzákladnější část hypo (nějakých 25% kupní ceny i s daněmi a poplatky) ani do třiceti. O možnosti stavět barák, když jenom pozemek stojí majlant, ani nemluvě. A zkuste shánět či platit hypotéku s jednou výplatou a s partnerkou na mateřské. A za finanční otroctví na celý produktivní život dostanete právě ten kotec v "králíkárně", kterou před 40ti lety postavili ti zlí komunisté.
Pro rýpaly - jsem s mírně nadprůměrným příjmem (na který stejně 2/3 lidí nedosáhnou), ve vlastním s hypo, s rodinou, autem a dalšími věcmi, které bohužel k životu dneska potřebujete ... ale denně lituji, že Husák a Jakeš neposlali na havlisty tanky a lidové milice, protože tenhle pravdoláskový marast si tahle země nezaslouží.
PS: ani moji rodiče, ani rodiče partnerky za minulého režimu nebyli "aktivní", ale žilo se jim prakticky ve všech ohledech lépe
No, moje babička vzpomínala, jak za dnes tolik opěvované první republiky její sestra bydlela v pronajatém bytě 1+nic s manželem, třemi dětmi a manželovou matkou. A také to šlo, resp. muselo jít. Ona s manželem pracovali u barona Liebiga v textilce, pokud tedy někdo z nich zrovna nebyl na dlažbě, tchyně od rána do večera doma zašívala pro lidi prádlo, většinou za nějaké jídlo, event. chodila uklízet k lidem, kteří si to mohli dovolit.
Jo, to ale byla zlatá první republika...