S poklesem úrokových sazeb ale lze očekávat změnu: klienti budou mít zájem o delší fixace. Dá se ale očekávat, že pro banky by takové úvěry byly zatíženy příliš vysokým úrokovým rizikem.
Podle údajů ČNB bylo v červenci celkem 89 % všech nových hypoték na bydlení poskytnuto s fixací úrokové sazby do 3 let (včetně). To je dosud nevídané maximum. Až do loňského roku byly tyto krátkodobé fixace úrokových sazeb málo využívané, jejich podíl se pohyboval mezi 10 % a 20 %.
V dlouhodobém horizontu byla nejoblíbenější „zlatá střední cesta“, tedy hypotéky s fixací úrokové sazby na 5 let. Ale v období extrémně nízkých úrokových sazeb rostl zájem klientů o delší fixace. Tím si zajišťovali nízké splátky úvěrů na řadu let dopředu. Největší zájem o dlouhodobé fixace byl v únoru 2020, kdy 75 % všech nových hypoték mělo pevnou úrokovou sazbu na dobu delší než 5 let.
Dnes vidíme, jak bylo takové chování prozíravé. Průměrná sazba nových hypoték v únoru 2020 byla 2,40 %, dnes jsou sazby dvojnásobné. Ten, kdo si v roce 2020 sjednal pevnou úrokovou sazbu na 10 let, má až do roku 2030 zajištěno, že se mu nezmění úroková sazba, a s ní zůstane neměnná i výše měsíční splátky.
Ještě před několika lety byly zcela běžné úrokové sazby kolem 2 %. V letech 2021 – 2022 však přišel rychlý růst, který se zastavil na 6 %. Vysoké sazby snížily zájem o hypotéky, ale nejen to. Změnil se i přístup dlužníků k době fixace. Mezi zájemci o hypotéky dnes převládá názor, že další růst úrokových sazeb je málo pravděpodobný, a proto není třeba zajišťovat se dlouhodobými fixacemi. Naopak roste zájem o krátkodobé fixace, které umožní využít očekávané zlevnění hypoték.
Dlouhodové fixace nechtějí ani klienti, ani banky
O dlouhodobé fixace hypoték dnes nemají zájem ani finanční instituce. Při poklesu úrokových sazeb mohou dlužníci drahý úvěr kdykoli splatit a namísto něj si vzít úvěr jiný, levnější. Přitom zákon o spotřebitelském úvěru umožňuje bankám za předčasné splacení úvěru požadovat pouze velmi omezenou náhradu. Čím delší je fixace úrokové sazby, tím větší je pravděpodobnost, že dojde k poklesu úrokové sazby a dlužník využije možnosti refinancování. Zároveň platí, že s dobou fixace roste absolutní výše škody, kterou banka refinancováním utrpí. Tato situace vede banky k omezování dlouhodobých fixací úrokových sazeb.
Současná situace je tedy příznivá, protože ani banky, ani klienti nemají zájem o dlouhodobé fixace úrokových sazeb. To je dáno všeobecným očekáváním dlouhodobého poklesu úrokových sazeb na trhu. Při klesajících úrokových sazbách nemají klienti zájem o zajištění úrokové sazby na dlouhou dobu dopředu, což bankám vyhovuje.
Změnu lze očekávat až s růstem úrokových sazeb. Jakmile se zvýší pravděpodobnost zdražování hypoték, začnou mít dlužníci zájem o zajištění stávajících sazeb na delší dobu dopředu. Pro banky to však bude stále představovat riziko, proti kterému se mohou bránit dvěma způsoby. Pro dlouhé fixace mohou nastavit přiměřeně vysoké úrokové sazby, které by pokryly očekávané riziko, nebo mohou jednoduše neposkytovat hypotéky s dlouhými fixacemi.
ČLÁNKY DO MAILU