Podle organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) se mezi lety 2011 až 2016 zmírnila regionální nerovnost disponibilních důchodů v přepočtu na obyvatele. Disponibilní důchod je finanční suma, kterou má člověk k dispozici po odečtení daní a přičtění sociálních dávek a plateb. Jinými slovy jde o „čistou mzdu“.
V ČR regionální nerovnost v daném období v průměru klesala tempem třetiny procentního bodu ročně. Měřítkem nerovnosti je přitom podíl disponibilního důchodu v přepočtu na obyvatele regionech ČR, které tvoří deset procent nejbohatší části země, vůči regionům, které představují naopak deset procent nejchudších regionů ČR. Převažujícím důvodem poklesu bylo to, že nejchudší regiony bohatly relativně rychleji než ty nejbohatší,
komentuje výsledky Lukáš Kovanda, hlavní ekonom CZECH FUND.
Nejbohatším regionem ČR je hlavní město Praha. V roce 2016 česká metropole vytvářela 25 % HDP ČR. Ekonomický význam Prahy se tak oproti roku 2000 dále zvýšil, jelikož tehdy vytvářela zhruba 23 % HDP ČR.
V zemích jako Portugalsko, Francie nebo Finsko nerovnost také klesala, ovšem z jiného důvodu. Nejbohatším regionům se tu dařilo hůře než těm nejchudším. V další části zemí pak naopak regionální nerovnost stoupala, nejvýrazněji v Izraeli, Kanadě, Británii a Nizozemsku. Ve všech těchto zemích bylo příčinou to, že bohatší regiony dále bohatly, nikoli to, že chudší regiony dále chudly.
Celkově lze popsaný vývoj v ČR hodnotit jako příznivý, zejména pak přivírání nůžek regionální nerovnosti. To však neznamená, že by další přivření nůžek nebylo žádoucí. Musí ovšem jít o vývoj přirozený, aby byla zajištěna jeho trvalost. Stát tedy má primárně spíše vytvářet podmínky pro snížení regionální nerovnosti, nikoli se pokoušet ji přímo zmírňovat, například dotačními programy. Jednou z výzev je pro stát tedy zlepšení dopravní obslužnosti odlehlejších oblastí, například příhraničních,
dodává Lukáš Kovanda.
ČLÁNKY DO MAILU