Zákon o finančním arbitrovi - Úvodní ustanovení

Úvodní ustanovení

§ 1

(1) K rozhodování sporu spadajícího jinak do pravomoci českých soudů je příslušný též finanční arbitr (dále jen „arbitr“), jedná-li se o spor mezi

a) poskytovatelem platebních služeb a uživatelem platebních služeb při poskytování platebních služeb,

b) vydavatelem elektronických peněz a držitelem elektronických peněz při vydávání a zpětné výměně elektronických peněz,

c) věřitelem nebo zprostředkovatelem a spotřebitelem při nabízení, poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru,

d) investičním fondem, investiční společností nebo zahraniční investiční společností, obchodníkem s cennými papíry nebo investičním zprostředkovatelem a spotřebitelem při kolektivním investování prostřednictvím standardního fondu nebo speciálního fondu, který shromažďuje peněžní prostředky od veřejnosti,

e) pojišťovnou nebo pojišťovacím zprostředkovatelem a zájemcem o pojištění, pojistníkem, pojištěným, oprávněnou osobou nebo obmyšleným při nabízení, poskytování nebo zprostředkování životního pojištění,

f) provozovatelem směnárenské činnosti a zájemcem o provedení směnárenského obchodu nebo osobou, se kterou byl směnárenský obchod proveden.

(2) Sjednání rozhodčí smlouvy nevylučuje pravomoc arbitra.

(3) Arbitr usiluje zejména o smírné vyřešení sporu.

K rozhodování sporů mezi

a) poskytovateli platebních služeb a uživateli platebních služeb při poskytování platebních služeb,

b) vydavateli elektronických peněz a držiteli elektronických peněz při vydávání a zpětné výměně elektronických peněz,

c) věřiteli nebo zprostředkovateli a spotřebiteli při nabízení, poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru¹⁾,

d) osobou obhospodařující nebo provádějící administraci fondu kolektivního investování nebo nabízející investice do fondu kolektivního investování a spotřebitelem při obhospodařování nebo provádění administrace fondu kolektivního investování nebo nabízení investic do fondu kolektivního investování,

pokud je jinak k rozhodnutí tohoto sporu dána pravomoc českého soudu, je příslušný též finanční arbitr (dále jen „arbitr“). Sjednání rozhodčí smlouvy nevylučuje pravomoc arbitra. Arbitr usiluje zejména o smírné vyřešení sporu.

§ 1a

(1) Úkoly spojené s odborným, organizačním a technickým zabezpečením činnosti arbitra plní Kancelář finančního arbitra, která je organizační složkou státu, účetní jednotkou a jejíž příjmy a výdaje jsou součástí rozpočtové kapitoly Ministerstva financí.

(2) V čele Kanceláře finančního arbitra je arbitr.

(3) Organizaci a úkoly Kanceláře finančního arbitra upravuje statut, který vydá arbitr.

(4) Pracovní poměr a odměňování arbitra, zástupce arbitra a dalších zaměstnanců v Kanceláři finančního arbitra se řídí zákoníkem práce.

§ 2

Spory podle § 1 rozhoduje arbitr a v rozsahu stanoveném tímto zákonem zástupce arbitra.

§ 3

(1) Institucí se pro účely tohoto zákona rozumí věřitel nebo zprostředkovatel při nabízení, poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, investiční fond, investiční společnost, zahraniční investiční společnost, poskytovatel platebních služeb a vydavatel elektronických peněz.

(1) Institucí se pro účely tohoto zákona rozumí

a) poskytovatel platebních služeb,

b) vydavatel elektronických peněz,

c) věřitel nebo zprostředkovatel při nabízení, poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru,

d) investiční fond, investiční společnost, zahraniční investiční společnost, obchodník s cennými papíry nebo investiční zprostředkovatel při kolektivním investování prostřednictvím standardního fondu nebo speciálního fondu, který shromažďuje peněžní prostředky od veřejnosti,

e) pojišťovna nebo pojišťovací zprostředkovatel při nabízení, poskytování nebo zprostředkování životního pojištění,

f) provozovatel směnárenské činnosti.

(2) Navrhovatelem se pro účely tohoto zákona rozumí uživatel platebních služeb v případě sporů uvedených v § 1 písm. a), držitel elektronických peněz v případě sporů uvedených v § 1 písm. b) a spotřebitel v případě sporů uvedených v § 1 písm. c) a d).

(2) Navrhovatelem se pro účely tohoto zákona rozumí uživatel platebních služeb v případě sporů uvedených v § 1 odst. 1 písm. a), držitel elektronických peněz v případě sporů uvedených v § 1 odst. 1 písm. b), spotřebitel v případě sporů uvedených v § 1 odst. 1 písm. c) a d), zákazník v případě sporů uvedených v § 1 odst. 1 písm. e), zájemce o provedení směnárenského obchodu nebo osoba, se kterou byl proveden směnárenský obchod v případě sporů uvedených v § 1 odst. 1 písm. f).

(3) Spotřebitelem se rozumí fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání.