Hlavní navigace

Občanský soudní řád | Zákon č. 99/1963 Sb. - Hlava druhá - Soudy

Předpis č. 99/1963 Sb.

Vyhlášené znění

99/1963 Sb. Občanský soudní řád

Hlava druhá

Soudy

Pravomoc

§ 7

(1) V občanském soudním řízení projednávají a rozhodují soudy věci, které vyplývají z občanskoprávních, pracovních, rodinných a družstevních vztahů, pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány.

(2) Jiné věci projednávají a rozhodují soudy v občanském soudním řízení, jen stanoví-li to zákon.

§ 8

Má-li být před řízením u soudu provedeno řízení u jiného orgánu, zejména řízení o pracovním sporu u rozhodčího orgánu Revolučního odborového hnutí, mohou soudy jednat jen tehdy, nebyla-li věc v takovém řízení s konečnou platností vyřešena.

Příslušnost

§ 9

K řízení v prvním stupni jsou příslušné okresní soudy. Jako soudy prvního stupně jsou příslušné také místní lidové soudy v případech, které stanoví zákon o místních lidových soudech.

§ 10

(1) Okresní soudy rozhodují o odvoláních proti rozhodnutím místních lidových soudů.

(2) Krajské soudy rozhodují o odvoláních proti rozhodnutím okresních soudů jako soudů prvního stupně a proti rozhodnutím státních notářství.

§ 11

(1) Řízení se koná u toho soudu, který je místně příslušný. Příslušnost se určuje podle okolností, které tu jsou v době zahájení řízení, a trvá až do jeho skončení.

(2) Je-li místně příslušných několik soudů, může se řízení konat u kteréhokoli z nich.

(3) Jde-li o věc, která patří do pravomoci československých soudů, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.

§ 12

(1) Nemůže-li příslušný soud o věci jednat, protože jeho soudci jsou vyloučeni (§ 14), musí být věc přikázána jinému soudu téhož stupně.

(2) Věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti.

(3) O přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána.

§ 13

(1) Se zřetelem na význam věci může Nejvyšší soud na návrh předsedy Nejvyššího soudu nebo generálního prokurátora odejmout věc okresnímu soudu a přikázat ji k dalšímu řízení krajskému soudu nebo odejmout věc krajskému soudu jako soudu druhého stupně a sám rozhodnout o odvolání.

(2) Rozhodoval-li jako soud prvního stupně krajský soud, rozhodne o odvolání Nejvyšší soud.

Vyloučení soudců

§ 14

(1) Soudci jsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům lze mít pochybnost o jejich nepodjatosti.

(2) U soudu vyššího stupně jsou vyloučeni i soudci, kteří rozhodovali věc u soudu nižšího stupně, a naopak. Totéž platí, jde-li o rozhodování o stížnosti pro porušení zákona.

§ 15

(1) Jakmile se soudce dozví o skutečnostech, pro které je vyloučen, oznámí to neprodleně předsedovi soudu. V řízení může zatím učinit jen takové úkony, které nesnesou odkladu.

(2) Účastníci mají právo vyjádřit se o osobách soudců; skutečnosti, pro které je soudce vyloučen, jsou povinni sdělit neprodleně.

§ 16

(1) O tom, zda je soudce vyloučen, rozhodne předseda soudu. Zda je vyloučen soudce soudu nižšího stupně, posuzuje i odvolací soud při rozhodování o odvolání proti rozhodnutí ve věci samé; rozhodnutím předsedy soudu není přitom vázán.

(2) Jestliže bylo rozhodnuto, že soudce je vyloučen, určí místo něho předseda soudu jiného soudce nebo přikáže věc jinému senátu.

§ 17

(1) O tom, zda je vyloučen předseda soudu, platí tato ustanovení obdobně; rozhoduje o tom předseda soudu vyššího stupně.

(2) O tom, zda je vyloučen zapisovatel nebo jiný pracovník soudu, jakož i znalec nebo tlumočník, platí tato ustanovení přiměřeně; rozhoduje o tom předseda senátu.

Skrýt změny zákona Legenda text přidán text vypuštěn
Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).