Výsledky výzkumu, který v tomto roce mezi třemi stovkami světových pojišťoven, zajišťoven a bankopojišťoven provedla KPMG International, ukázaly, že finanční instituce si stále více uvědomují důležitost řízení rizik a kapitálu. Téměř 70 procent vedoucích pracovníků potvrdilo, že jejich společnost využívá systémy pro řízení rizik. Situace však není zdaleka ideální. Pouze polovina dotázaných institucí si zatím vytvořila nějaký funkční kapitálový model. „Přesto jde o výrazný posun. Ještě před několika málo lety měli odborníci jen minimální povědomí o nutnosti komplexního řízení pojistných rizik,“ upozorňuje Roger Gascoigne, partner odpovědný za služby poskytované finančním institucím ve společnosti KPMG Česká republika a za pojišťovnictví pro oblast celé střední a východní Evropy.
Rizik, na něž se společnosti zaměřují, je mnoho a liší se i podle typu produktů, které jednotlivé společnosti nabízejí. Zajišťovny mají nejčastěji ošetřená úvěrová rizika, zatímco pojišťovny zaměřující se na životní pojištění a bankopojišťovny se více obávají rizika likvidity.
Hlavní důvody pro zavedení systému řízení rizik vidí podle průzkumu většina firem v ekonomických přínosech a ne v regulatorních tlacích. Existence velkého množství pojišťovacích a zajišťovacích společností na trhu totiž zvyšuje nároky na udržení konkurenceschopnosti. „Investoři mají z čeho vybírat a společnost, která se zajímá o svá rizika a snaží se je minimalizovat, je pro ně zajímavější,“ uvádí studie. Jasně se o tom přesvědčili představitelé společností ve Spojených státech, kde po teroristických útocích z 11. září v roce 2001 či po hurikánu Katrina v roce 2005 zaznamenaly pojišťovny znatelný příliv nového kapitálu. S tím ovšem přišel i zvýšený zájem investorů o to, zda jsou pojišťovny schopné udržet volatilitu svých výsledků na rozumné úrovni.
Situace v České republice
Společnostem, které se řízení rizik z vlastní iniciativy nevěnují, brzy zkomplikuje život nařízení Solvency II. A české pojišťovny jakoby prozatím vyčkávaly právě na tento povel. Zavedené systémy řízení rizik a kapitálu zde totiž nejsou příliš běžné – podle výsledků studie se jimi zabývají jen největší hráči na tuzemském trhu. Pojišťovny, které jsou součástí globálních pojišťovacích skupin, se většinou řídí praxí mateřské společnosti. Komplexní změny ovšem i ony nechávají až na dobu, kdy Solvency II vstoupí v platnost. „Poté by však měly okamžitě začít s vývojem metodologie pro řízení jednotlivých rizik,“ říká Roger Gascoigne. Menším pojišťovnám brání v řízení operačních, úvěrových a tržních rizik především nedostatek kvalifikovaných zaměstnanců.
Průzkum mezi společnostmi v České republice také ukázal, že tuzemské pojišťovny mají zájem o rizikově upravené metody měření svých výsledků. Podle kapitálové náročnosti a rizikového profilu jednotlivých segmentů by pak rizikově upravené měření výkonnosti mohlo například lepší hodnocení vedoucích pracovníků. Čeští respondenti také potvrdili názor svých zahraničních kolegů, že velkou překážku pro kvalitní řízení rizik představuje nedostatek odborníků, a to především proto, že ekonomické modelování a simulace rizik tu nemá takovou historii jako v jiných zemích.
