Alarmující je v české praxi především využívání institutu rozhodčího řízení psaného na tělo podnikatelským sporům, kde není dostatečně zajištěna ochrana spotřebitele. Tento stav kritizuje již také Evropská komise.
„Kontaktují nás spotřebitelé s tím, že spor ze smlouvy mezi ním a podnikatelem má řešit soukromý subjekt. Náklady rozhodčího řízení několikanásobně převyšují soudní poplatky, a to vše s odkazem na stávající zákon o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů. V takovém případě je obezřetnost zcela na místě. Výsledek, byť rychlý, nemusí mít v případě spotřebitelských sporů se spravedlností nic společného a rozhodnutí přitom bude právně vykonatelné,“ říká právnička Klára Přikrylová z SOS.
„Domníváme se, že rozhodčí řízení v současné podobě může práva spotřebitele dokonce poškodit. Ve většině případů lze s úspěchem pochybovat o platnosti rozhodčích doložek a jejich souladu s Evropskou úmluvou o lidských právech, která každému zajišťuje právo na spravedlivý proces. Na základě evropských standardů spotřebitel nesmí být zbaven ochrany, kterou mu poskytují platné právní předpisy,“ zdůrazňuje Filip Gregor z programu GARDE Ekologického právního servisu.
SOS zadalo u Ekologického právního servisu zpracování studie, která monitoruje základní možnosti pro nastavení mimosoudního řešení sporů mezi podnikateli a spotřebiteli v ČR. SOS vychází z toho, že většina spotřebitelů se v okamžiku uplatnění svých práv u prodávajícího nebo poskytovatele služeb nechce soudit, protože si uvědomuje nesouměřitelnost hodnoty věci či služby a nákladů (nejen finančních) na soudní řízení. Jinou možnost ale v současné době v ČR nemá.
Hlavními výhodami mimosoudního řešení sporů je jeho dobrovolnost, rychlost vyřešení sporu, který by jinak byl rozhodován možná ve zdlouhavém soudním řízení, transparentnost, nízké nebo žádné náklady řízení pro obě strany, vykonatelnost rozhodnutí – to vše v případě, kdy je zajišťováno nezávislými a kvalifikovanými osobami bez vazby na podnikatelské subjekty. Studie GARDE – EPS vychází ze dvou doporučení Evropské komise* a zahraničních příkladů, které mohou být pro nastavení alternativního způsobu řešení sporů v ČR v mnohém inspirující. Toto téma je také jednou z priorit Koncepce spotřebitelské politiky zpracované Ministerstvem průmyslu a obchodu na období 2006–2010. Podle informací SOS však MPO zatím žádný konkrétní návrh na změnu právní úpravy nepředložilo, a tak českým spotřebitelům možnost mimosoudního řešení spotřebitelských sporů podle evropských standardů stále chybí. Výjimku tvoří spory klientů s bankovními domy v rámci bezhotovostního platebního styku řešené finančním arbitrem.
