Novomanželé jimi obvykle hradí svatební cesty či vybavení domácnosti. Druhým nejčastějším typem svatebního daru, případně věna, které si nevěsty do manželství přináší, jsou domácí spotřebiče a jiné domácí vybavení. Vyplynulo to z průzkumu GE Money, který se uskutečnil v 16 zemích světa.
V jedenácti zemích světa jsou peníze obvyklým svatebním darem. V Albánii se dokonce k tomuto zvyku váže vtip – dostat pozvánku na svatbu je stejné jako dostat pokutu, obojí musíte zaplatit. Na druhou stranu ve Švédsku, Británii, nebo Indii svatebčané většinou svými dárky pomáhají novomanželům vybavit domácnost,
komentovala výsledky průzkumu Markéta Dvořáčková, tisková mluvčí GE Money a přidává zajímavost: V Turecku dostávají novomanželé jako dárek zlato – většinou zlaté mince, ale někdy také řetízky či jiné zlaté šperky.
Průzkum GE Money ukázal, že zatímco například v Malajsii jsou peníze dárkem, který ke svatbě neodmyslitelně patří a dává se ve speciálním červeném balíčku, v jiných zemích o peníze snoubenci svatební hosty sami žádají. Například v Austrálii, Spojených státech nebo zemích západní Evropy (Francie, Německo) si novomanželé o peníze „řeknou“ spolu s pozváním na svatbu. V Belgii již dokonce mnozí snoubenci připisují na pozvánku číslo svého společného účtu.
V západní Evropě a anglosaských zemích je také obvyklé, že si snoubenci předvyberou svatební dary a jejich seznam zpřístupní svatebním hostům. Seznamy dárků se buď umisťují na vybrané webové portály nebo přímo do obchodních domů, kde si snoubenci dárky vybrali. Tyto seznamy se začínají nově prosazovat například v Polsku nebo Koreji, ale v Rumunsku, Albánii či Chorvatsku by byly považované za něco nepřirozeného. Indičtí snoubenci sice nikde nevyvěšují oficiální seznam dárků, které by si přáli, ale jejich přátelé a rodina si od nich vždy dopředu neformálně zjistí, jaké dárky by rádi dostali.
Podle průzkumu GE Money je také ve většině zemí světa neobvyklé, že by snoubenci sepisovali předmanželské smlouvy. V mnohých zemích, mezi které patří třeba Německo spolu s Chorvatskem, Indií, Polskem či Rumunskem, jsou předmanželské smlouvy dokonce vnímány jako něco neromantického, co by mělo být svatbě cizí. V anglosaských zemích, jsou předmanželské smlouvy běžnější mezi movitějšími snoubenci, kteří si chtějí upravit své majetkové poměry. Předmanželské smlouvy jsou ale obvyklé i ve Švédsku nebo Koreji. Korejci jsou velice praktickým národem. I předmanželská smlouva je pro ně nástrojem, jak se připravit na nečekané a nepředvídatelné okolnosti, které by mohly v budoucnu přijít,
vysvětlila Markéta Dvořáčková.
Ke svatbám ve vyspělých ekonomikách již nepatří ani tradiční pojetí věna. Je tomu tak do jisté míry i proto, že mladí lidé spolu bydlí často už před svatbou. Dříve obvyklý účel věna – vybavení nové společné domácnosti – v takovém případě ztrácí smysl. Naopak v tradičních zemích jsou věna stále součástí svatebního rituálu. Platí to o Číně, Malajsii, Turecku, Albánii či Rumunsku. Ale i zde se věno začíná proměňovat. Nevěsty si již nepřináší do manželství povlečení nebo deky, ale ledničky, elektrické domácí spotřebiče, sedací soupravy či televizory,
dodala Markéta Dvořáčková.
Svatební anketa společnosti GE Money proběhla v Albánii, Belgii, Chorvatsku, Francii, Německu, Polsku, Rumunsku, Švédsku, Velké Británii, Austrálii, Číně, Indii, Koreji, Malajsii, Turecku a USA.
