Rada pro mezinárodní účetní standardy (International Accounting Standards Board, IASB) by měla rozlišovat mezi reálnou hodnotou, která je spolehlivým ukazatelem hodnoty aktiv nebo závazků, a údaji, k nimž vedení účetní jednotky dojde jen na základě svých subjektivních předpokladů. Proto by se podle názoru společnosti Ernst & Young mělo zvážit, zda by se neměly reálnou hodnotou oceňovat jen aktiva a závazky, které mají jednoznačně určitelnou tržní hodnotu.
Ve zprávě s názvem „Jak reálná je reálná hodnota? (How Fair is Fair Value?)“ experti společnosti Ernst & Young na názorných příkladech dokládají, že určování reálné hodnoty pomocí matematických modelů často vede k velice odlišným výsledkům. Používání matematických modelů má vliv na spolehlivost i vzájemnou srovnatelnost účetních závěrek,
upozorňuje Allister Wilson, vedoucí britské expertní skupiny Ernst & Young pro mezinárodní účetní výkaznictví.
IFRS stále více nutí účetní jednotky, aby aktiva a závazky v rozvaze uváděly v „reálné hodnotě“, přičemž pojem reálné hodnoty podle IASB odpovídá hodnotě tržní. Pokud se aktiva a závazky obchodují na aktivních trzích, není problém stanovit jejich reálnou hodnotu. U řady aktiv a závazků, u kterých IFRS požadují oceňování reálnou hodnotou, ale žádná tržní hodnota objektivně neexistuje. IASB se snaží tento problém vyřešit tím, že za reálnou hodnotu považuje i údaje stanovené na základě matematických oceňovacích modelů. Zpráva Ernst & Young klade zásadní otázku, „zda takovéto údaje jsou dostatečně spolehlivé, relevantní a srovnatelné, aby je bylo možné v účetním výkaznictví používat“.
Allister Wilson dále říká: Podle mého názoru by IASB měla jasně definovat hranici mezi reálnou hodnotou, která bude natolik spolehlivá, že ji bude možné uvést v účetních výkazech, a odhady nebo výstupy z různých analýz, které patří spíše do přílohy k účetní závěrce. Toto řešení není složité, ale IASB se pro ně z nějakého důvodu zatím nerozhodla.