Česká inflace zůstává v únoru na devítiletých maximech 7,5% y/y (0,3% m/m). Za růstem stojí především vyšší náklady spojené s bydlením. Doznívají dopady zvýšení cen vodného, stočného a tepla, rostly také nájemné tažené deregulacemi. Na druhé straně překvapivě prudce zlevnily některé potraviny, především ovoce a zelenina.
V nadcházejících měsících sice mohou doznívat některé jednorázové pro-inflační faktory (např. vyšší spotřební daň na cigarety), úroveň 7,5% y/y by ale mohla být definitivním vrcholem současného inflačního šoku.
Co na to ČNB?
I takto vysoká inflace nedává ČNB do rukou argumenty pro další zvyšování úrokových sazeb. Velká část inflačních faktorů je zcela mimo kontrolu centrální banky a většina zaměstnanců si po inflačním šoku není schopna zjednat dodatečný nárůst mezd. To může, vzhledem k nižšímu růstu reálných mezd (okolo 2%), v tomto roce tlumit domácí poptávku a zmírňovat poptávkově inflační tlaky v české ekonomice. Navíc jsme svědky zpomalování zahraniční poptávky a prudkého posilování české koruny (od léta 2007 je o 14% silnější), která staví do nelehké pozice mnoho českých exportérů.
Trhy
Vysoká inflace by neměla příliš překvapit korunu a měnový pár EUR/CZK zůstane pravděpodobně v blízkosti 25,00 EUR/CZK. Příliš nadšené z inflace ale nemusí být české dluhopisy, které v v posledních dnech dostávaly co proto kvůli vysokým rizikovým prémiím (kreditním spredům) na globálních trzích. Očekávám proto další růst výnosů především na delším konci křivky.
Jan Bureš, hlavní ekonom Poštovní spořitelny
ČLÁNKY DO MAILU