Česká inflace zůstává v únoru na devítiletých maximech 7,5% y/y (0,3% m/m). Za růstem stojí především vyšší náklady spojené s bydlením. Doznívají dopady zvýšení cen vodného, stočného a tepla, rostly také nájemné tažené deregulacemi. Na druhé straně překvapivě prudce zlevnily některé potraviny, především ovoce a zelenina.
V nadcházejících měsících sice mohou doznívat některé jednorázové pro-inflační faktory (např. vyšší spotřební daň na cigarety), úroveň 7,5% y/y by ale mohla být definitivním vrcholem současného inflačního šoku.
Co na to ČNB?
I takto vysoká inflace nedává ČNB do rukou argumenty pro další zvyšování úrokových sazeb. Velká část inflačních faktorů je zcela mimo kontrolu centrální banky a většina zaměstnanců si po inflačním šoku není schopna zjednat dodatečný nárůst mezd. To může, vzhledem k nižšímu růstu reálných mezd (okolo 2%), v tomto roce tlumit domácí poptávku a zmírňovat poptávkově inflační tlaky v české ekonomice. Navíc jsme svědky zpomalování zahraniční poptávky a prudkého posilování české koruny (od léta 2007 je o 14% silnější), která staví do nelehké pozice mnoho českých exportérů.
Trhy
Vysoká inflace by neměla příliš překvapit korunu a měnový pár EUR/CZK zůstane pravděpodobně v blízkosti 25,00 EUR/CZK. Příliš nadšené z inflace ale nemusí být české dluhopisy, které v v posledních dnech dostávaly co proto kvůli vysokým rizikovým prémiím (kreditním spredům) na globálních trzích. Očekávám proto další růst výnosů především na delším konci křivky.
Jan Bureš, hlavní ekonom Poštovní spořitelny
