Vážený pane Káňo,
děkuji za odpověď (byť neúplnou). Bylo by nicméně možné ještě dodatečně získat odpověď na ty nezodpovězené otázky (kontrola tachometru v Německu, rozdělování normálních lidí podle bydliště vs. paušální cena pro podnikatele atd.......)? Já jsem v práci i v soukromí zvyklý na to, že když se mě někdo na něco zeptá a není to zrovna urážlivé (což ode mě doufám nebylo), tak mám (vnitřní) povinnost odpovědět - jinak by si ke mě v hospodě nikdo nesednul :-)
Pokud jde o mnou navrhovaný systém, tak je mnohonásobně spravedlivější než ten Váš. Možná v prvních letech bude "mírně nevýhodný" pro některé začínající řidiče, ale pokud budou jezdit bez nehod, tak se brzy dostanou na rozumnou cenu. To, že někdo jezdí často a jiný jednou týdně v tomto ohledu nehraje roli - často jezdící řidič má lepší zkušenosti a tím snižuje riziko nehody, málo jezdící to má naopak - tzv. sváteční řidiči jsou v provozu hodně nebezpeční. Takže si myslím, že se to hezky eliminuje a za pár let má každý svou spravedlivou sazbu.
Rony
Odpověď
Přeji pěkný den Rony,
souhlasím s Vámi, ale někdy není tolik času, kolik by člověk potřeboval, aby mohl odpovědět na všechny otázky. Ale samozřejmě se pokusí zodpovědět všechny dotazy, které jste mi položil.
Ke kontrole tachometru v Německu - nikdo samozřejmě nepožaduje, aby se klient dostavil ke kontrole tachometru, vychází se z poměrně obsáhlého dotazníku, který musí zájemce o pojištění vyplnit. Tam také vyplní položku, kolik průměrně ujede ročně kilometrů. Tento údaj pak slouží jako jeden z parametrů pro stanovení sazby pojištění. V případě, že dojde k pojistné události a údaj tachometru (počet km v souvislosti se stářím vozidla) se diametrálně liší od uváděných hodnot, může pojišťovna přistoupit k sankcím (krácení pojistného plnění u havariního pojištění nebo zvýšení sazby pro povinné ručení). Záleží na každém, jak reálně si tuto hodnotu stanoví - pokud se výrazně změní četnost používání vozidla, může to samozřejmě u své pojišťovny změnit.
Co se rozdělení privátních osob a podnikatelů týká - pro podnikatele nebyla regionalita uplatněna, protože dle vytvořené statistiky nemá sídlo firmy na škodní průběh podstatný vliv -podnikatelé jezdí po celé ČR, hodně do zahraničí, sídlo firmy a sídlo její provozovny nebývá totožné, firma sídlí v Praze a provozovnu má mimo Prahu a naopak.
O Vašem dalším argumentu větší zkušenosti při najetí více kilometrů - samozřejmě zkušenosti hrají svou roli, ale zároveň když používáte vozidlo častěji a ve větším městě, je větší pravděpodobnost, že způsobíte škodu na jiném dražším vozidle, častěji než klient z venkova můžete způsobit jízdou ve městě zranění chodci nebo jeho smrt, přičemž právě škody na zdraví patří mezi škody s nejvyšším pojistným plněním (limit pojistného plnění pro věcné škody je společný pro všechny poškozené společně, ale limit pro škody na zdraví nebo usmrcením platí pro každého zraněného nebo usmrceného samostatně). To je myslím neoddiskutovatelné - a bohužel statistiky to potvrzují.
Samozřejmě existuje mnoho řidičů, který jezdí bez nehod, pro ně je uplatňován systém bonusů, maximální bonus může dosáhnout až 50 % ze základní sazby. Ti co způsobují škody, budou mít dražší pojistné - obdrží malus. Jedná se tedy o podobný systém, o kterém mluvíte v závěru, jen vychází z evidence aut a ne řidičů - ostatně myslím, že je nespravedlivé, aby platil pojištění každý, kdo vlastní řidičský průkaz, a přitom třeba vůbec nejezdí.
Jen pro úplnost, při tvorbě sazeb povinného ručení musíme vycházet z podložených údajů - v našem případě statistiky škodních průběhů a z údajů, které o vozidle nebo majiteli víme - značka, obsah motoru (hmotnost) a u majitele bydliště, věk, pohlaví.
Doufám, že jsem uspokojivě odpověděl na většinu Vašich dotazů, pro další diskuzi by bylo lepší osobní setkání.
S pozdravem
Milan Káňa
Milan Káňa
(Poradce pro povinné ručení)