Osobní bankrot.

Předpokládám, že osobním bankrotem máte na mysli institut tzv. oddlužení, které umožňuje nový insolvenční zákon (bude účinný od 1.7. tohoto roku). Podle tohoto zákona může fyzická osoba, která není podnikatelem, podat insolvenční návrh a zároveň požádat, aby její úpadek nebo hrozící úpadek byl řešen formou oddlužení. Podání takového návrhu k soudu má mimo jiné i ten účinek, že exekuce, které by postihovaly majetek dlužníka mohou být sice nařízeny, ale nemohou být vykonány. Věřitelé ohledně jejichž pohledávky byla exekuce nařízena se tak procesně dostávají na roveň jak věřitelům, kteří již třeba uplatnili svou pohledávku za dlužníkem u soudu, tak i věřitelům, jejichž pohledávka ještě není splatná nebo je vázána na splnění podmínky. Ti všichni musí svou pohledávku do insolvenčního řízení přihlásit.

V případě, že soud oddlužení schválí stanoví zároveň jakým způsobem oddlužení proběhne, a to buď zpeněžením majetkové podstaty anebo plněním splátkového kalendáře. Pokud soud schválí oddlužení formou splátkového kalendáře uloží dlužníku, aby po dobu 5 let platil nezajištěným věřitelům vždy ke každému 1. dni v měsíci z příjmů, které získá po schválení oddlužení, zákonem stanovenou část ze všech svých příjmů, a to podle poměru jejich pohledávek, který ve svém rozhodnutí zároveň určí. Současně soud stanoví termín a způsob úhrady první splátky. Podmínkou pro povolení oddlužení je to, že pohledávka všech věřitelů bude uspokojena minimálně ze 30% (výjimkou by byl případ, kdy by věřitel písemně souhlasil s tím, že to bude méně).

V případě odměny exekutora na kterou mu vznikl nárok do doby podání insolvenčního návrhu se domníváme, že by tento nárok musel být samostatně přihlášen jako pohledávka insolvenčního řízení a nárok na uspokojení by byl stejný jako v případě ostatních věřitelů, konkrétní řešení bude ovšem vyjasněno zřejmě až praxí.