na doklady v ukradené peněžence si nějaký lupič vzal úvěr - sice jen drobný, ale samozřejmě ho nesplácel, uvedl jinou kontaktní adresu než mé bydliště takže jsem na to nepřišel. se splátkovou společností se to vyřešilo poměrně rychle a inteligentně, ale negativní záznam v registru se mi ani za tři roky nepodařilo vymazat.
Takhle smutně dopadá společnost, která je závislá na půjčkách. Není schopná si ani upšouknout, aniž by to šlo na půjčku.
Pak jsou rukojmími bank a nějakých registrů.
Kdyby se řídili moudry našich babiček, je jim zcela jedno, co je o nich v registrech a banky by byly zoufalé.
Mně je zcela jedno, jaké záznamy mám v registrech. Nezajímá mě to, a nepotřebuji se tím zabývat. Proč také?
Nemusíš nic. Jen umřít.
Ale pokud nechceš bydlet na nádraží, ne že bych ti to chtěl zakazovat, tak musíš zvážit dostupné možnosti. A fakt je, že tebou vysmívané bydlení koupené třeba od developerů, může být ta nejlevnější možnost.*
Také si zkus představit, že mnozí se neřídí reklamou, ale možnosti porovnávají a počítají. Pro tebe asi těžko představitelné, ale alespoň se pokus.
* Ne že by to bylo levné, ale ostatní možnosti jsou velmi často ještě dražší.
Měj jsem taky zkušenost s neoprávněným záznamem v registru. Problémem bylo, že pro výmaz po mně chtěli doložit, že jsem ukončil smlouvu, kterou jsem nikdy neuzavřel - a informaci o té smlouvě jsem nemohl získat, protože jsem ji neuzavřel. Alternativou bylo prokázat, že jsem tu smlouvu neuzavřel, ale to bez té smlouvy nešlo.
Naštěstí to tenkrát vyřešila banka, která opravdu měla zájem mi tu hypotéku dát. Ale byly to napínavé tři měsíce.
Já pořád nechápu jeden rozdíl v ČR proti USA ale dalším zemím. A tím je to chápání záznamu o kreditce jako negativa. V USA je to totiž pomalu naopak - půjčku má problém dostat, pokud člověk nemá nějakou kreditní historii, která ukazuje, že dokáže "točit peníze" a pak to splácet. U nás ale banka uvažuje jen záznam a ne to, co je za ním skryto.
Přijde mi to místy až absurdní - tady se v článku řeší, že záznam o kreditce byl neoprávněný, protože byla zrušena. Jistě zajímavé, ale položil bych spíš otázku, proč se vlastně řeší její prostá existence (ne tedy nějaké nesplacené závazky)?
Tak samotná existence kreditky snad ještě není negativní záznam, ne? Samozřejmě za tu kreditku mu můžou napočíst hypotetickou splátku, což mu sníží bonitu - ovšem že by jedna kreditka srazila bonitu u dvou vysokoškoláků pracujících v právním odvětví? Tak to znamená že chtěli hypotéku na doraz svých možností, co pak budou dělat až partnerka půjde na mateřskou? Ale že pán každý mesíc točí kontokorent taky asi o něčem svědčí. Takhle pohádka prostě nějak smrdí....
To je jednoduché. V US se moc nepoužívají debetky, ale masivně se tam používají kreditky. A to víc, než naše debetky. Plus je víc rozšířené nakupování na spotřebitelské úvěry. Tedy člověk, který nemá úvěrovou historii je v menšině a "divný".
Co se týče proč vadí existence - viz předchozí odpověď - banka musí při výpočtu toho, kolik mohou splácet na hypotéce vzít do úvahy i případné splátky karty.
Jenže brát do úvahy předpoklad splátek kreditky, u které nikdy nenastal dluh je asi tak to samé, jak nedat úvěr proto, že by dotyčný třeba mohl někdy v budoucnu peníze propít či prohrát v kasinu. Prostě předpoklad založený na dluhu reálně neexistujícím, jen někdy v budoucnu možným...
Já naprosto chápu, že si banka zkoumá registry a bere v úvahu opravdu existující závazky (jiná hypotéka, větší spotřebitelský úvěr, atd.), to jsou věci, které zájemce prostě musí reálně zaplatit. Ovšem to, že má dotyčný kreditku s limitem třeba 100 tisíc prostě závazek 100 tisíc neznamená a nemohu si pomoct, ale započítat to takto je poněkud pitomost. U kreditky má význam počítat s úvěrovou historií v dobrém i zlém - pokud je pravidelně točená a splácená, tak spíš brát jako klad, pokud naopak až s odstupem splácí vyčerpaný limit (či dokonce nesplácí), tak pak přirozeně problém. Jenže z více stran jsem se setkal s informací, že to u nás prostě takto nefunguje.
Tam nejde o výši dluhu, jako o možné zatížení splátkami. Tipuji, že to určitě nezapočítávají v plné výši, ale v jaké je otázka.
Jinak, pokud kreditku používá a pravidelně splácí v bezúročném období, tak je to spíš mínus, protože je to pravděpodobně člověk ve financích zběhlý, který si dá poptávku u více bank a vezme tu nejvýhodnější a při refixaci se nebude zdráhat přejít jinam => banka na něm moc netrhne.
Tipujete sice logicky, ale v jiném případě jsem narazil na to, že úvěrový rámec naprosto šablonovitě v plné výši započetli (zcela jistá informace, žádné JPP)... Jak to počítali v případě z článku přirozeně netuším, ale vůbec by mně "plná výše" nepřekvapila.
Ad vaše minus - jsme u posuzování rizik, otevřeně pokud by banka spolehlivost a zběhlost v této fázi kalkulovala jako mínus, tak se to celé posouvá někam. Vyloučit si to tedy netroufám, iluzí mám už málo :-(
A jakým způsobem ho započetli? Při počítání bonity se přece berou příjmy a pravidelné výdaje. Kreditka a kontokorent se započítá jako výdaj třeba 5% z rámce (což bývá obvyklá minimální splátka). Když ho započítali v plné výši, to jako počítali že dotyčný platí splátku 50.000 měsíčně (či kolik byl ten rámec) ?
Pouze hlastnictvi kreditni karty bylo pro banku stejne jako bych opravdu dluzil castku v plne vysi uveroveho limitu karty. A to bylo vzdy vse uhrazeno jeste v ramci bezurocneho obdobi.
Zjistil jsem to nahodou, kdyz mi nechteli pujcit par set tisic na byt. Kartu jsem nasledne obratem s diky zrusil.
Pri te prilezitosti mne tez prekvapilo, ze treba vyse dluhu pri uveru ze stavebniho sporeni z registru nikdo nezjisti a tedy pro ostatni banky a uverove spolecnosti stale dluzite plnou castku ikdyz zbyva doplatit treba jen par poslednich korun...
Ad minus: Rizika je potřeba hodnotit v kontextu možných výdělků. I zběhlý a doposud spolehlivý klient nese určité riziko. A pokud možný výdělek není velký, tak se může i takový spolehlivý klient prostě nevyplatit.
Prostě klient, na kterém vydělám 200 000,- a s pravděpodobností 10% ztratím 1 000 000,- je lepší než ten, na kterém vydělám 20 000,- a s pravděpodobností 2% ztratím 1 000 000,-.
Znám z okolí dva případy, kdy bojují o odstranění z registru. U jedné osoby zápis z důvodu špatného převodu financí mezi bankami. U druhé paní neakceptovaný úvěr, ale zaměstnanec banky ho realizoval ač bez podpisu. Bankou zrušen s "jako omluvou", ale v registru stále zapsán.
Dovolání žádné, banky si myjí ruce. Soudní řízení již více jak 3 roky bez výsledku.
Navíc banky tvrdí v mediích, že se jim neřídí, ale z několika pramenů vím, že je užívají.