Tak to jsem asi žila v jiném státě. Na zboží se stály fronty, protože nebylo. Pokud jste chtěl koupit pro sebe nebo pro dítě kolo, byly na to pořadníky, nebo dlouhé fronty anebo taky úplatky. Kšetfaření jen kvetlo, a kdo měl možnost (prodavači, vedoucí prodejen), tak se nechali podplácet. Stranou nebyli ani řezníci, zelináři, ba dokonce ani lékaři. Na přidělení státního nájemného bytu se čekalo 10, ale i 20 let, pokud jste nepracoval v hornictví, u armády nebo policie, ale byl jste třeba instalatér, prodavač nebo učitel ve škole. Potraviny se přednostně dodávaly horníkům do Ostravy a pak do měst. Vesnice - aby lidi nepomřeli hlady - byly z valné části samozásobitelské. Lidi se rvali o zahrádky jako o život, kupovali rýče a hrábě, aby ty zahrádky měli čím obdělávat. Na vesnici se chovalo kdeco, od slepic a králíků přes kachny a husy až po prase nebo - kdo měl doma velký chlév, mohl mít býky na výkrm. Lidi se tehdy nadřeli. Spousta věcí se dále dělala doma. Ženské šily, pletly a háčkovaly jako o závod, protože rozumné oblečení bylo k nesehnání. Děkuju pěkně, jsem ráda, že ta doba už je pryč.
Kousavko, jako bychom byli sousedé . Na pevnou linku jsem čekal skoro rok. Na automatickou pračku za 4 500 Kčs, nebo barevnou Teslu Color za 13 000 Kčs jsem stál frontu od 4 hodin ráno. Plat jako dělník v kartonáži 4 300 Kčs, manželka na mateřské obšila obě děti i sebe...jak někdo může na takové časy vzpomínat v dobrém?! Když se dnes podíváte na ty vrchovaté koše plné všeho možného co lidi vezou do auta, protože by to v ruce domů nedonesli a porovnáte to s tím proutěným malým košíkem, ve kterém se skoro vždycky protrhl pytlík s mlékem a nikdy jsem ho nenesl plný, tak se dneska máme jako jedno zvíře v žitě.
Za mého dětství tedy Tatramatky moc dobrou pověst neměly (zrovna nedávno jsem viděl nějaké retrookénko Aktualit, kde tehdejší reportáž tepala jejich nízkou spolehlivost), ale dejme tomu.
Otázkou je její srovnání s aktuálními výrobky. Tedy spotřeba (vody a elektřiny) na jedno vyprání a případně účinnost praní a máchání (i mezi moderními pračkami se zásadně liší). Při ceně elektřiny a vody se může úspornější pračka zaplatit co několik let.
Když jsem bydlel s rodiči a prali jsme denně, tak pračka vydržela tak 10 let. Od doby, co bydlím sám, tak mám pořád stejnou pračku.