Odpověď na názor

Tak to jsem asi žila v jiném státě. Na zboží se stály fronty, protože nebylo. Pokud jste chtěl koupit pro sebe nebo pro dítě kolo, byly na to pořadníky, nebo dlouhé fronty anebo taky úplatky. Kšetfaření jen kvetlo, a kdo měl možnost (prodavači, vedoucí prodejen), tak se nechali podplácet. Stranou nebyli ani řezníci, zelináři, ba dokonce ani lékaři. Na přidělení státního nájemného bytu se čekalo 10, ale i 20 let, pokud jste nepracoval v hornictví, u armády nebo policie, ale byl jste třeba instalatér, prodavač nebo učitel ve škole. Potraviny se přednostně dodávaly horníkům do Ostravy a pak do měst. Vesnice - aby lidi nepomřeli hlady - byly z valné části samozásobitelské. Lidi se rvali o zahrádky jako o život, kupovali rýče a hrábě, aby ty zahrádky měli čím obdělávat. Na vesnici se chovalo kdeco, od slepic a králíků přes kachny a husy až po prase nebo - kdo měl doma velký chlév, mohl mít býky na výkrm. Lidi se tehdy nadřeli. Spousta věcí se dále dělala doma. Ženské šily, pletly a háčkovaly jako o závod, protože rozumné oblečení bylo k nesehnání. Děkuju pěkně, jsem ráda, že ta doba už je pryč.