Odpověď na názor

Ta přidaná hodnota je strašně malá. Úplně nejlepší jsou služby, kde je podíl práce blízký 100 % a to často vysoce kvalifikované práce. Pak různé patenty, licence.

Jako symbol vysoké přidané hodnoty je udáván třeba hodinářský průmysl ve Švýcarsku. Je úplně jedno, že nemá nerostné zdroje, hodnota kovu v poměru k ceně hodinek je zanedbatelná. Zato je zde vysoký podíl vysoce kvalifikované lidské práce, u některých značek jsou v jednom kusu hodinek měsíce, někdy i roky lidské práce, přitom hodnota materiálu odpovídá třeba jen několika hodinám práce hodináře, který ty hodinky skládal.

Ano, byli jsme levným zdrojem různých velkých strojních celků, třeba jako vodní a parní turbíny pro vodní a třeba i jaderné elektrárny. Jenže to je zboží s velmi malým podílem lidské práce (v poměru k hodnotě materiálu) a hlavně malým podílem drahé a vysoce kvalifikované lidské práce. Stroje, které se zásadně nezměnily od průmyslové revoluce. Proti tomu třeba Japonsko zaplavilo svět svojí elektronikou, zbožím vážícím klidně pár gramů, jehož hodota byla tvořena zejména výzkumem a kvalifikovanou lidskou prací. Proto i přes absenci nerostných zdrojů se stalo vysoce rozvinutou zemí - a to po 2. světové válce to byla silně zaostalá země a jejich výrobky symbolem pro šunt.

My jsme vyvezli strojní celek pro jadernou elektrárnu, Japonsko milion kalkulaček. Hádejte, v čem byla větší přidaná hodnota know-how a patentů a kdo utržil větší zisk.

Ono to platí dodnes. Zaostalé země vyvážejí suroviny, následují země vyvážející výrobky (s různě velkým podílem lidské práce) a nejvysvělepší země provádějí výzkum a prodávají licence.