Názory k článku Máslo za dvacku, cigarety za třicet. Vzpomenete si, za kolik jste nakupovali v půlce 90tek?
-
"Kolik stály vejce"? Pravidla českého pravopisu byla změněna? Tak snad "vejce stála".
Tím neustálým porovnáváním cen se jenom dráždí starší lidé, ti jednodušší. Polovina 90 let - v roce 1987 se mi narodil syn. Byla jsem na MD - placeno z nemocenského pojištění 28 týdnů, pak do 2,5 roku dítěte jsem měla, tehdy další mateřskou dovolenou, za 500,-- Kč měsíčně. Manžel vydělával 2700 Kčs hrubého a měli jsme ještě staršího syna, školáka. Spláceli jsme bydlení, neměli jsme automatickou pračku. I když veka chleba tehdy stála 4,20 Kčs, musela jsem ráno jet s kočárkem a miminem pro mléko, pak v 10 hodin pro chleba. Vystát frontu a koupit to, co bylo a na co jsem měla. Pro maso jsem chodila v pátek. Jinak v krámě s nadpisem Maso, uzeniny byl jen prodavač a pár šišek nějakého salámu. Vařila jsem polévku ze soji a z cizrny - tehdy to bylo levné. Sladká jídla jsem pekla sama, vařila jsem obědy i večeře. Na zahradě jsme měli rybíz, angrešt a jahody, tak jsme v létě z toho připravovali marmelády a sirupy. Žádná dovolená. O manželově dovolené chodil on se starším synem u nás po horách. Nemluvím o tom, kolik stálo dětské oblečení a dětské boty. Svetry jsem pletla sama. A dost jsem toho na sebe i děti ušila. Tak už jednou nechte toho srovnávání - "bylo, nebylo". -
v 88 jsme měl čistý výdělek 9426Kčs za inkaso+nájem za 2+1 jsme dávali 426kč nevím kde jste bydlela , ale u nás bylo maso ,chleba ,máslo běžně v obchodě . Na chleba jsme stávali „frontu" u babičky o prázdninách ale jen z toho důvodu že to byla jistá společneská událost bo chleba se objednával , mám 3 děti a nikdy jsme žádný problém s penězi neměli pracoval jsem jako horník v hornictví byl nedostatek pracovníků co jsem tam těch 20 let makal váš manžel mohl klidně přijít - ovšem chtělo to odvahu víte život není na zkoušku ten je na ostro jiný nedostanem a věřte že můj důchod taky není nuzný
-
Ano, horníci byli tehdy honorace (ne nadarmo se dodnes zachoval vtip, že horník po výplatě si bere dva taxíky, v jednom jede sám a do druhého si dá klobouk), zatímco průměrná mzda byla 3431 Kčs a některá povolání si nevydělala ani 2000 Kčs.
https://www.idnes.cz/ekonomika/domaci/Iprumerne-mesicni-mzdy-1988-a-2011Průměrná mzda horníka tak byla více než dvojnásobná proti celorepublikovému průměru, tj. jako by dnes bral někde ke sto tisícům. Takže ano, věřím, že jste doma problémy s penězi neměli.
Tehdy totiž byly mzdy často stanoveny politicky, nikoliv ekonomicky.
Já jsem ročník 1976, tj. dobu před rokem 89 pamatuji jako dítě. Byl jsem jedináček a oba rodiče pracující. Matka zdravotní sestra, otec stavební technik. Nouzí jsme netrpěli, ale rozhodně dnes mám několikanásobně vyšší disponibilní příjem (tedy to, co mi zbude po zaplacení nutných nákladů jako je bydlení a jídlo), než měla tehdy naše 3 členná rodina s dvěma vydělávajícími osobami.
Já se nedivím, že lidé nostalgicky vzpomínají na staré časy. Jasně, byla to doba, kdy jsme byli mladší, zdravější. Spoustu lidí vzpomíná s nostalgií i třeba na dobu druhé světové války, protože v tu dobu byli mladí. Do doby, kdy jsme schopni oddělit od sebe tyhle dvě věci (náš tehdejší zdravotní stav a společenskou situaci), tak je to v pořádku. Také si najdu určité světlé stránky na mém dětství, které bych chtěl zpět, ale určitě bych nechtěl zpět tehdejší režim. Pamatuji si, jak jsem hltal filmy o vzdálených místech a říkal si, "no tam se v životě nepodívám", dneska jsem navštívil řadu z nich a ještě víc dalších, o kterých jsem tehdy vůbec nevěděl, že existují. Je jen málo míst na světě, kam bych se nemohl vydat, když budu chtít. A těch pár, kam to možné není, tak to není z důvodu ekonomických nebo proto, že mi to můj stát nedovolí.
-
to jako myslíte vážně že v hornictví byla stanovena mzda POLITICKY tak to jsem opravdu nečekal , víte já měl hodinovou mzdu 50kčs na hodinu zbytek se odvíjel od VÝKONU a různých příplatků , tedy co jste nakopal v mém případě vyrazil důlní dílo tedy chodby a těžko můžete srovnávat plat horníka jehož tabulkový výkon byl 4600kcal s úředníkem s výkonem 1200kcal .Slyšel jsem už hodně ale že by nám někdo stanovil plat politickým rozhodnutí slyším poprvé a věřte že jste jednička a poprskal jsem si monitor život je úžasný vždy kdy už si myslím že mě nic v 66letech nedove nic překvapit jen tak dál tohle dneska na diskusním fóru v hopodě dám k dobru. Ano dávám vám za pravdu nikdy vživotě jsem nedoufal že se podívám k jezeru Bajkal a vidíte podíval
-
I ta výše úkolové mzdy byla politickým rozhodnutím. Ostatně jako všechny mzdy tehdy. Nekoukalo se na ziskovost daného podniku (třeba v případě dolu rentabilitu těžby). Parafrázuji známou hlášku "úkol zněl jasně - vyrubat xy tun, bez ohledu na to, kolik vyrubaná tuna uhlí v nákladech stála". Proto se horníkům tehdy platilo vysoko nad tehdejší průměrný plat. Proto se političtí vězni posílali, jako levná pracovní síla, do dolů.
Těch 50 Kčs byl přibližně 2,5 násobek tehdejší průměrné hodinové mzdy. To je, jako byste dnes měl nějakých 720 korun za hodinu.
-
Člověče byl jste někdy v dolech ? To co říkáte je neskutečná kravina tam se skutečně PRACOVALO a u vyrubané tuny uhlí musíte vzít v potaz její PŘIDANOU HODNOTU PRÁCE víte co to je? (1ročník VŠE) to je to co se z té tuny vyrobilo bylo VŽDY hodnotnější než kolik stálo její vyrubání a pak přišli národohospodáři , plánovači co kde a za kolik se bude stavět budovat atd. a věřte že to byly skuteční inženýři to nebyli politologové jejichž „práce" má nulovou hodnotu a stranická knížka u nich byla jen do počtu bohužel dneska má stranickou knížku kdejaký tupec jenž je v oboru stejný tupec a neumětel jako každý jiný politk dělající ministra . Tehdejší ministři musely být minimálně z řad ředitelé nějakho většího podniku jinak neměl šanci být ministrem straník nestraník ( namátkou ministr průmyslu EREMBERGER)podíváteli se na dnešní ministry situace je TRISTNÍ a co se týka politických vězňů každý strůjcem osudu svého , mimochodem politické procesy dneska jedou taky a v té době v USA jeli stejné zadejte si do gougle : Mccarthismus budete zírat . No už končím hezký den
-
musíte vzít v potaz její PŘIDANOU HODNOTU PRÁCE víte co to je?
Jo, proto se západní země zaměřovaly na výrobky s vysokou přidanou hodnotou, jako je spotřební zboží (které na vnitřním trhu v Československu zoufale chybělo) a východní země na zboží s nízkou přidanou hodnotou, jako je vývoz nerostného bohatství, případně těžké strojírenství.Prostě to draze vytěžené uhlí se velmi neefektivně spálilo, aby se uvedl do pohybu energeticky vysoce náročný (a energeticky neefektivní) těžký průmysl. Místo toho, aby se např. využilo pro chemický průmysl (zejména černé uhlí je skutečně škoda spalovat).
Před druhou světovou válkou bylo Československo v první desítce nejprůmyslovějších zemí světa se silnou orientací na export do západních zemí. Před rokem 1989 byl vývoz průmyslových výrobků mimo uzavřené trhy RVHP minimální (zboží nebylo konkurenceschopné, ano, částečně i proto, že jsme neuměli prodat) a praktická jediná konkurenční výhoda byla nízká cena.
-
člověče proberte se , podle vás vybudování 24 jaderných elektráren po světě podle vás nemá žádnou přidanou hodnotu práce? A takhle bych mohl pokračovat až k špendlíkům. Vidím že se bavím s laikem a že je to ztráta času hezký den ve své naivní neznalost budete si rozumět s tím oslem whytem co o mě tvrdí že jsem rudý trol
11. 7. 2025, 20:58 editováno autorem komentáře
-
Ta přidaná hodnota je strašně malá. Úplně nejlepší jsou služby, kde je podíl práce blízký 100 % a to často vysoce kvalifikované práce. Pak různé patenty, licence.
Jako symbol vysoké přidané hodnoty je udáván třeba hodinářský průmysl ve Švýcarsku. Je úplně jedno, že nemá nerostné zdroje, hodnota kovu v poměru k ceně hodinek je zanedbatelná. Zato je zde vysoký podíl vysoce kvalifikované lidské práce, u některých značek jsou v jednom kusu hodinek měsíce, někdy i roky lidské práce, přitom hodnota materiálu odpovídá třeba jen několika hodinám práce hodináře, který ty hodinky skládal.
Ano, byli jsme levným zdrojem různých velkých strojních celků, třeba jako vodní a parní turbíny pro vodní a třeba i jaderné elektrárny. Jenže to je zboží s velmi malým podílem lidské práce (v poměru k hodnotě materiálu) a hlavně malým podílem drahé a vysoce kvalifikované lidské práce. Stroje, které se zásadně nezměnily od průmyslové revoluce. Proti tomu třeba Japonsko zaplavilo svět svojí elektronikou, zbožím vážícím klidně pár gramů, jehož hodota byla tvořena zejména výzkumem a kvalifikovanou lidskou prací. Proto i přes absenci nerostných zdrojů se stalo vysoce rozvinutou zemí - a to po 2. světové válce to byla silně zaostalá země a jejich výrobky symbolem pro šunt.
My jsme vyvezli strojní celek pro jadernou elektrárnu, Japonsko milion kalkulaček. Hádejte, v čem byla větší přidaná hodnota know-how a patentů a kdo utržil větší zisk.
Ono to platí dodnes. Zaostalé země vyvážejí suroviny, následují země vyvážející výrobky (s různě velkým podílem lidské práce) a nejvysvělepší země provádějí výzkum a prodávají licence.
-
1. nikdy, nikde se nestaví jaderná elektrárna "Na klíč". Už proto, že si státy chrání svůj pracovní trh, tj. je obvykle povinnost zapojit do stavby místní firmy, zejména v nejaderné části. Výjimkou budou vysoce zaostalé země, kde by zapojení místních firem bylo velmi náročné až neproveditelné.
2. my jsme nikdy nebyli schopni vyrobit všechny komponenty. Ano, velké strojní celky, jako parní turbíny (tedy technologii 19. století) jsme dodávali, ale "to důležité", tedy řídící systémy, reaktory a palivo, pocházelo ze Sovětského svazu. Později jsme některé jejich části vyráběli, ale stále pod sovětskou licencí (takže opět, většinu přidané hodnoty získal Sovětský svaz).
Příklad nízké přidané hodnoty bylo jaderné palivo. U nás jsme vytěžili uran, který se dodal do SSSR, kde z něj vyrobili palivo, které nám pak prodali.
A konkurenceschopní jsme byli jen v rámci RVHP. Třeba naše parní turbíny byly spolehlivé, robusní s velkou bezpečnostní rezervou, ale méně účinné. Zaostalost za západní produkcí byla cca 10-15 let.
-
Schválně jsem se zeptat chatgpt na velikost přidané hodnoty u zmiňovaných třech kategorií:
PŘÍPAD 1: Jaderná elektrárna v Československu (např. Dukovany)
Zjednodušený model pro přidanou hodnotu u dodávky celků jaderné elektrárny z Československa v 80. letech:
Kategorie Podíl na celku Zdroj
Sovětské reaktory, palivo ~30–35 % import
Československé strojírenství (turbíny, potrubí, nádoby) ~40–45 % domácí
Stavební práce (montáže, beton, ocel) ~15–20 % domácí
Řídicí elektronika, kabeláž ~5–10 % zčásti import, zčásti domácíCelková přidaná hodnota československých firem (mzdy, know-how, režie):
50–60 % z celkové ceny dodávky elektrárny.Poznámka: Jaderná elektrárna je složený produkt a část hodnoty je v reaktorovém návrhu, know-how a údržbě. Československo přidávalo hodně fyzické práce a komponent, méně know-how na reaktorové úrovni.
POROVNÁNÍ: Švýcarské hodinky
Švýcarské hodinky – především luxusní značky jako Omega, Rolex apod.:
Přidaná hodnota Švýcarska: často přes 80–90 %, někdy i více.
Dovoz materiálu (ocel, zlato, safír) je malá část nákladů.
Vývoj, design, značka, montáž – vše je doma.
Extrémní marže (značkové hodinky mohou stát 10× víc, než je výrobní cena).
Velmi vysoká přidaná hodnota, hlavně díky značce a reputaci.Japonské kalkulačky (např. Casio v 70.–80. letech)
Přidaná hodnota Japonska: přibližně 50–70 %, záviselo na modelu.
Japonci vyráběli většinu čipů, plastů i montáž.
Část elektronických součástek mohla být importována, ale minimálně.
Důležitý byl vývoj a miniaturní technologie – know-how uvnitř.
Relativně vysoká přidaná hodnota, ale s nižší marží než luxusní zboží.Takže shrnuto, přidaná hodnota na jaderné elektrárně byla lehce pod úrovní, jakou mělo Japonsko na kalkulačkách a výrazně pod úrovní Švýcarska u hodinek.
-
pro srovnání aktuálně zajímavé výrobky vyráběné v ČR s vysokou přidanou hodnotou
Výrobky s vysokou přidanou hodnotou vyráběné v ČR
1. Letecký a kosmický průmysl
Výrobky: komponenty pro letadla Airbus, Embraer, vrtule AVA, přístroje pro družice.Firmy: PBS Velká Bíteš, Aircraft Industries (Let Kunovice), GE Aviation (vývoj turbín).
Přidaná hodnota: až 80–90 % v některých výrobcích (např. pomocné energetické jednotky – APU).
Například PBS vyrábí turbínové motory, které kompletně vznikají v ČR – konstrukce, testy i výroba.
2. 🧠 Speciální software a umělá inteligence
Výrobky: antivirový software, detekce kybernetických hrozeb, průmyslové systémy.Firmy: Avast (dnes součást Gen), Productboard, Rossum.ai, STRV, Neuron Soundware.
Přidaná hodnota: prakticky 100 % (software = práce hlavou, vstupy téměř nulové).
V případě softwaru jde o čisté know-how. Hardware může být pronajatý nebo cloudový, ale hodnota je v myšlení a návrhu.
3. Přesné strojírenství a měřicí přístroje
Výrobky: souřadnicové měřicí stroje, 3D tiskárny, CNC řídicí systémy.Firmy: TESCAN, Průša Research, Kovosvit MAS, ŽĎAS (vybrané projekty).
Přidaná hodnota: 70–85 %, zejména pokud je vývoj, konstrukce a výroba v ČR.
Např. TESCAN (Brno) vyrábí elektronové mikroskopy, které jdou do špičkových laboratoří po celém světě.
4. Farmacie a biotechnologie
Výrobky: originální léčiva, vakcíny, laboratorní přístroje.Firmy: Zentiva, Contipro, Sotio, BioVendor.
Přidaná hodnota: 60–90 %, zvláště u vlastního výzkumu a vývoje.
Contipro vyrábí kyselinu hyaluronovou a s ní spojené zdravotnické prostředky – vývoj i výroba u nás.
5. Hudební nástroje a zvuková technika
Výrobky: pianina, zvuková zařízení, mixážní pulty.Firmy: Petrof, RME (výroba v ČR), Audified.
Přidaná hodnota: 70–90 %, u ruční výroby klidně i víc.
6. Dopravní technologie (koleje, trolejbusy, elektronika)
Výrobky: zabezpečovací zařízení, trakční motory, přestavníky, semafory.Firmy: AŽD Praha, Škoda Transportation, UniControls.
Přidaná hodnota: 65–80 %, hlavně v řídicí a zabezpečovací technice.
Například AŽD dodává železniční systémy včetně softwaru i hardwaru do několika zemí Evropy.
Shrnutí: srovnání přidané hodnoty v ČR
Odvětví / Výrobek Odhad přidané hodnoty v ČR
Automobil Škoda (spalovací) 45–60 %
Letadlové komponenty / turbíny 70–90 %
Software / AI 90–100 %
Elektronové mikroskopy (TESCAN) 80–90 %
Průmyslový hardware (řídicí systémy) 70–85 %
Hudební nástroje (Petrof) 70–90 %
Biotechnologie (Contipro, BioVendor) 65–85 % -
Ano, proto vyspělé země raději zboží s nižší přidanou hodnotou dovážejí (třeba zrovna to oblečení). Stejně jako dovážejí suroviny, protože je výhodnější surovinu dovézt, než si ničit vlastní životní prostředí její těžbou, kde je navíc malá přidaná hodnota.
Do toho - logicky - vstupují rozhodnutí nikoliv ekonomická, ale politická, kdy různé nátlakové skupiny (třeba zemědělci, ve Francii producenti módy) požadují ochranu před dovozem ze zahraničí. Což neznamená, že to nemusí dávat smysl, typicky potravinová a energetická soběstačnost (nebo alespoň částečná soběstačnost).
-
A tak se oklikou dostáváme k podstatě Grýndýlu: ono je levnější všechno dovézt přes půl Zeměkoule, hlavně textil, potraviny a další zboží, což ale zamořuje planetu daleko víc, než kdyby se tyto komodity vyráběly v zemi, kde se spotřebovávají. Kolik že spalin vypustí kontejnerová nákladní loď, než to zboží dopraví na místo určení? Jo ahá, voo se to nepočítá, stejně jako se nepočítá dovoz solárních panelů z Číny do Evropy a následný vývoz kůrovcového dřeva do Číny, ono to zboží asi po planetě levituje, že? My budeme děsně zelení a eko, zatímco do Jižní Ameriky vyvezeme tuny textilu, ze kterých by se obyvatelstvo Zeměkoule mohlo klidně několik let oblékat, ale nemůže, protože přece jde o "loňské, a tudíž už nemoderní modely", že?
Zdroj: https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/atacama-poust-obleceni-skladka-chile.A211218_094223_zahranicni_baky
Stejně tak vývoz odpadu z těch vyspělých západních zemí do zemí méně rozvinutých, do Afriky, do Indie nebo třeba jen do České republiky. Lidstvo dovede vyrobit spoustu věcí, ale recyklace nám nějak vázne. A do toho zavíráme elektrárny a na zemědělskou půdu napereme soláry, protože my nepotřebujeme potraviny, ty přece "levně dovezeme", ale potřebujeme levnou elektřinu. Která - jak se bohužel ukazuje - vůbec levná nebude, jak se už ukazuje na příkladu Nizozemí: https://cnn.iprima.cz/setreni-a-poradniky-na-pripojeni-k-elektrine-green-deal-je-v-nizozemsku-fiaskem-rika-ekonom-480240
A to všechno v duchu zeleného šílenství. Nic proti ekologii, je potřebná, ale pozavírat zdroje elektřiny, aniž mám náhradu, a do toho mohutně tlačit elektromobilitu a tepelná čerpadla? Bože, kdy lidstvo vyspělejších zemí konečně dostane rozum a pochopí, že na zemědělské půdě se má pěstovat jídlo a ne soláry? Že není možné vozit potraviny přes půl Zeměkoule? -
Tuhle jsem četl článek o tom jak ve Vietnamu tuny plastových odpadků hrnou do moře a řek. Hned jsem si říkal co je to za č**** proč netřídí jako my kór když přimo tam se z těch recyklovanejch plastů vyrábí mnoho věcí a oblečení... Až v článku jsem se dozvěděl, že to není jejich plastový odpad, ale že EVROPA ve velkém vozí tuny a tuny plastového odpadu ty tisíce km do vietnamu, aby dostali razítko o eko likvidaci a vietnamci to Pak nahrnou do moře to je DÝL = GREENDEAL!!!
16. 7. 2025, 10:17 editováno autorem komentáře
-
Načtěte si něco o vývoji lodí nebo letadel. Také sdílím názor, že dodávat prkotiny přes půl světa je zvěrstvo pro planetu a je to špatně. Vydal bych se ale cestou menší konzumace (proč mít 10 pouzder na mobila z Wishe ?)
Nicméně emise u dnešních záoceánských lodí a letadel se sledují e regulují už dávno a pokroky jsou obrovskéJeden příklad za všechny
Já jsem naopak rád že přestaneme Evropu ničit těžbu a výrobou jednorázových kravin z nichž odpad vyvážíme jinam (jak tu sami zmiňujete). Jsme nejhustěji zalidněný kontinent a máme obrovskou spotřebu jejíž omezení může mít velký vliv na planetu a můžeme být příkladem, že to jde a při tom si jen nepatrně zbrzdit zvyšování životní úrovně
-
Omezení těžby chápu, to je odvětví s nízkou přidanou hodnotou a vysokou ekologickou zátěží, pokud na to není navázaná nějaká vyspělá technologie na zpracování, ale to, že postupně odchází průmysl, dobře není.
Zažili jsme to za COVIDu, kdy se dováženo vše, co s tím souviselo (roušky, teploměry, termokamery,...). Zatímco Čína, co potřebovala, si vyrobila, západní země musely čekat, až na ně přijde řada, až Čína uspokojí svoji domácí potřebu. A teď je úplně jedno, jestli jsme to skutečně potřebovali nebo ne, rozhodující je, že jsme něco chtěli (příště to může být úplně jiné zboží) a nebyli jsme schopni to vyrobit a musel jsme čekat "ve frontě", až státy, které dané zboží vyrábějí, uspokojí svoji vlastní potřebu. -
Možná u vás na uhlákově to bylo jinak. Táta byl na uranu a tam to politický bylo. Jeho "normální" parta s platy 5-6 tisíc narazila na žílu a druhý den ta nahnal podnik stachanovce (ty s platy 9-10) aby vyrubali co se dá a mohli být zase v novinách, jak trhaji rekordy v těžbě.
Maso a bordel po výplatách a věrňácích v Příbrami pamatujeme do dnes. Občas přijeli příbuzní na návštěvu.... a nákup masa.
Máte štěstí (asi je uhlí míň škodlivé než uran) že jste se zatim dožil tak vysokého věku. Můj táta byl 68letý rekordman, ostatní z jeho party se nedožili ani těch 60ti. To se pak dobře živý důchodci, když včas umřou.
Dobře že tuhle nebezpečnou práci lidstvo opouští a vydává se jinými směry. -
Nechtělo to ani tak odvahu jako absenci vzdělání. Horník má jednoznačně náročnou práci, kterou odnese krátkým životem ve zdraví.
Však taky koho k horníkům za komoušů zlanařili? Čtyřkaře, který pak pan Bakala opil rohlíkem. Rekvalifikace, vysoká nezaměstnanost a nezaměstnatelnost horníků, dotace těžby a další výdaje nás po roce 89 stály mnoho miliard. -
Tak to jsem asi žila v jiném státě. Na zboží se stály fronty, protože nebylo. Pokud jste chtěl koupit pro sebe nebo pro dítě kolo, byly na to pořadníky, nebo dlouhé fronty anebo taky úplatky. Kšetfaření jen kvetlo, a kdo měl možnost (prodavači, vedoucí prodejen), tak se nechali podplácet. Stranou nebyli ani řezníci, zelináři, ba dokonce ani lékaři. Na přidělení státního nájemného bytu se čekalo 10, ale i 20 let, pokud jste nepracoval v hornictví, u armády nebo policie, ale byl jste třeba instalatér, prodavač nebo učitel ve škole. Potraviny se přednostně dodávaly horníkům do Ostravy a pak do měst. Vesnice - aby lidi nepomřeli hlady - byly z valné části samozásobitelské. Lidi se rvali o zahrádky jako o život, kupovali rýče a hrábě, aby ty zahrádky měli čím obdělávat. Na vesnici se chovalo kdeco, od slepic a králíků přes kachny a husy až po prase nebo - kdo měl doma velký chlév, mohl mít býky na výkrm. Lidi se tehdy nadřeli. Spousta věcí se dále dělala doma. Ženské šily, pletly a háčkovaly jako o závod, protože rozumné oblečení bylo k nesehnání. Děkuju pěkně, jsem ráda, že ta doba už je pryč.
-
Kousavko, jako bychom byli sousedé . Na pevnou linku jsem čekal skoro rok. Na automatickou pračku za 4 500 Kčs, nebo barevnou Teslu Color za 13 000 Kčs jsem stál frontu od 4 hodin ráno. Plat jako dělník v kartonáži 4 300 Kčs, manželka na mateřské obšila obě děti i sebe...jak někdo může na takové časy vzpomínat v dobrém?! Když se dnes podíváte na ty vrchovaté koše plné všeho možného co lidi vezou do auta, protože by to v ruce domů nedonesli a porovnáte to s tím proutěným malým košíkem, ve kterém se skoro vždycky protrhl pytlík s mlékem a nikdy jsem ho nenesl plný, tak se dneska máme jako jedno zvíře v žitě.
-
Za mého dětství tedy Tatramatky moc dobrou pověst neměly (zrovna nedávno jsem viděl nějaké retrookénko Aktualit, kde tehdejší reportáž tepala jejich nízkou spolehlivost), ale dejme tomu.
Otázkou je její srovnání s aktuálními výrobky. Tedy spotřeba (vody a elektřiny) na jedno vyprání a případně účinnost praní a máchání (i mezi moderními pračkami se zásadně liší). Při ceně elektřiny a vody se může úspornější pračka zaplatit co několik let.
Když jsem bydlel s rodiči a prali jsme denně, tak pračka vydržela tak 10 let. Od doby, co bydlím sám, tak mám pořád stejnou pračku.
-
Tatramatku měli rodiče. Rozebranou jsem ji viděl nesčíselněkrát. Z programů časem asi půlka nefungovala. Několikrát vytopila koupelnu. Ždímání bylo slyšet dost hlasitě i přes dvoje dveře. Od poskakování při provozu byly i odřené dlaždice.
Díky, raději mám svoji "novou" asi 10 let starou kombinaci pračka/sušička s tepelným čerpadlem kde stačí cca 1x ročně odstranit nashromážděná vlákna ze sušenoho prádla (něco přes všechny ty filtry projde) a jinak nic.
-
Tak nejak. U nás síce programy fungovali všetky, ale programátor sa menil určite aspoň 2x, a potom ďalšie veci.
Takže práčka síce vydržala 20 rokov, ale aspoň 5x sa medzi tým musela opravovať. To by sa dalo kľudne dosiahnuť aj dnes, akurát kvôli vysokej cene ľudskej práce voči cene práčky sú tie opravy často nerentabilné. -
Toto jsem si vypůjčil od Pirátů ale je to přesné:
Naši počítali, co si můžeme dovolit, a kolikrát se rozhodovali, jestli pojedeme na společnou dovolenou, nebo se konečně koupí do obýváku nový nábytek, nebo pro mě a pro ségru nový lyže. Dneska ale slyším od mnoha lidí, že místo toho přemýšlejí, jestli mají na potraviny, na kroužky pro děti nebo na tábor. Nebo že mít děti pro ně vůbec nepřichází v úvahu. Ne proto, že by nechtěli nebo nemohli. Ale proto, že se bojí, že by to prostě finančně neutáhli. -
A to se bavíme o rodině, kde oba rodiče pracují. Nebavíme se o rodinách, kde si z plození dětí udělali živnost, celoživotně nepracují a děti k nějakému vzdělání nebo k práci ani nevedou. A pak nás bude naše vládnoucí smetánka poučovat, že máme mít děti, jinak vyhyneme. Bodejť bychom nevyhynuli, když živíme tisíce zákonem chráněných parazitů! Do toho ale nikdo z politiků nesáhne, protože to by rozzlobilo naše nové kamarády ze Západu.
-
Není to tím, že se bojí, že by to neutáhli (to by nejméně dětí měli sociálně slabí, ale víme, že to je obráceně), ale, že by se snížila jejich životní úroveň. A to je patrné nejvíc u těch s dobrou životní úrovní (tzv. střední třída). Ostatně tenhle demografický vývoj je možné sledovat u všech vyspělých zemí - se stoupající životní úrovní klesá porodnost.
Každý máme jinou sociální bublinu, já se nestýkám s nezaměstnanými, v mé sociální bublině všichni pracují a všichni jezdí na dovolené do zahraničí a mají nějaký rozumný spotřební koš. Nikdo neřeší, že by neměl na potraviny.
-
Tak v půlce devadesátek jsem zrovna přišel z vojny, kde byl žold 500 Kč na měsíc, pokud byl vůbec vyplacen a neponechali si ho mazáci a my foglové jsme měli mazárnu a gumárnu. Nastoupil jsem k lesnímu závodu, kde výplata byla nějaké dva tisíce Kč, potom do továrny za ca tři tisíce Kč na měsíc. Po prázdninách jsem usedl ještě do školních lavic a měl na celý týden na všechno kapesné 50 Kč, kdy spolužák, který dojížděl do školy autem listoval v peněžence štosy tisícovek. Podle jednoho učitele, který byl profesí účetní se pohybovala jeho minimální odměna nad deset tisíc Kč za měsíc. Kvůli nevalnému prospěchu a jako chudý student jsem se na další školu už nehlásil a nastoupil na místo bezpečnostního pracovníka u G4S kde jedna výplatní páska hlásala za tři sta hodin výplatu šest tisíc Kč. A takto jsem prošel devadesátkami bez nezáviděníhodné kariéry.
ČLÁNKY DO MAILU