Vlákno názorů k článku Zvýšit věkovou hranici pro odchod od důchodu nestačí od joe - Průběžný stav ankety mě vede k zamyšlení... Když pracuju...
-
joe (neregistrovaný)Průběžný stav ankety mě vede k zamyšlení...
Když pracuju např. 40 let a chci 20 let žít v důchodu, tak během těch 40 let si musím vytvořit zdroje na zbývajících 20 let. Na tom, kolik a jak dlouho během produktivní fáze spořím (resp. odvádím na daních) závisí, jak dlouho a jak dobře si budu moct žít v důchodu.
Abych se měl v důchodu lépe, jsou jen 2 možnosti
- vytvářet větší rezervy
- být v důchodu kratší dobu
Možné řešení, aby stát jako celek udržel vyrovnané příjmy a výdaje na důchody:
- zvýšit daně - nelze neboť významní daňoví poplatníci by utekli
- zvýšit věk pro odchod do důchodu - déle se budou vytvářet rezervy a kratší dobu čerpat
- zvýšit individuální spoření - lidi budou mít víc peněz
- snížit důchody - tj. výdaje nevzrostou nad příjmy
- zrušit důchody - ať se každý o sebe postará sám (nebo jeho rodina)
Každý, komu se nelíbí předchozí možnosti, by si měl uvědomit, že pak už zbývá jen značně nepopulární řešení, a to řešení, které prosazoval už Hitler - fyzická likvidace důchodců. Takže ti, co nechtějí zvýšit věk pro odchod do důchodu by se měli zamyslet, jaké řešení vlastně chtějí... -
Jak mínil naložit s důchodci nevím, ale rozhodně se chtěl zbavit všech, kteří nebyli schopni (tělesně a zdravotně postižení) nebo ochotni (cikáni) se o sebe sami postarat.
Nacistický model kladl hodně váhu na rodinu, takže těžko říct, jak by, v případě že by válku vyhrál, výsledný model vypadal. Není úplně vyloučeno, že by povinnost se o staré postarat přešla celá nebo aspoň z podstatné části právě na rodinu. -
Alena (neregistrovaný)Škoda, že tehdy se neprosadil stát "Deutsch Boehmen" (1945) se župním městem Reichenberg (Liberec). Možná jsme se měli díky nerostnému bohatství v (Severních Čechách- Sudetech) dnes mnohem lépe než nyní - pod "Pragocentrismem. Mládí máme v p..... a do důchodu -radši ani nemyslet ! Chudáci naše děti , Ti se budou učit ve školách - cože slovo "důchod" vůbec znamená. Dovedete si představit, že budete chodit ve 64 letech po podnicích ptát se na práci ? Já radši na to ani nemyslím, jinak bych se stala pacientem Bohnic ! Kde máte záruku, že důchodové fondy nebudou vytunelovány českými šikovnými manažery? Dovedete si představit, že celý život budete šetřit a pak Vám někdo "šikovný" Vaše úspory přemístí na jiné konto a Vy na důchod nebudete mít nic, zhola nic !? (Tento stát stouto vládní garniturou ODS+SZ+KDU nechtějí státní záruky za nic, jen soukromé vlastnictví !)
-
anonymníJsou země v kterých je výrazně vyšší daňové zatížení a přesto jsou velmi úspěšné a s těmi odchody jinam to nebude tak horké-jinak by logicky byly na tom spíše špatně-viz sever evropy...myslím že pouze opakujete výmysly našich
rádoby pravicových politiků ,že prostě není jiná cesta-určitě je ,ale týkala by se z
velké části těch úspěšnějších a kdo by je pak volil že-naše politiky.. -
Ale to není pravda, spoustu lidí s vysokými příjmy z těchto zemí (minimálně účetně) odchází. Udržení stávajícího standardu tak vyžaduje "jet na dluh". Tohle je třeba zajímavý článek:
Výsledkem je rostoucí státní dluh jakožto jediné krátkodobě schůdné řešení. V roce 1970 nemělo Švédsko žádný významný veřejný dluh. K roku 1992 byl rozpočtový deficit švédské vlády přepočítaný na hlavu téměř třikrát větší než v USA. To znamená, že americkým ekvivalentem by byl federální deficit ve výši přes 800 miliard dolarů. Úhrnný švédský dluh se stal velmi rychle jedním z nejvyšších na světě, a to nikoli proto, aby se zaplatily válečné výdaje nebo následky přírodní katastrofy, nýbrž prostě proto, aby se plnily sliby asistenčního státu. Takový enormní nárůst veřejného dluhu zvětší podíl budoucích státních výdajů, jež bude nutno platit jako úroky ze státních obligací. V Dánsku již před pár lety činily úroky ze státního dluhu dvojnásobek toho, co se vyplácelo na starobních a invalidních důchodech, a desetinásobek výdajů na veřejnou sociální péči. Ve Švédsku v roce 1990 úroky ze státního dluhu překročily výdaje na rodinné a dětské zabezpečení, zdravotní náklady a starobní důchody. Skutečně se zdá, že v důsledku rostoucího státního dluhu budou celkové veřejné rozpočty skandinávských asistenčních států přesouvat více čistého příjmu od chudých osob k bohatým držitelům obligací, spíše než naopak: to je výsledek, jejž lze z hlediska spravedlnosti označit pouze za zvrácený.
-
JINC (neregistrovaný)Pracuji čtyřicátý rok. Před rokem 90 nebylo zcela jasně oddělené důchodové, sociální, zdravotní a nemocenské pojištění, ale celkové odvody na tyto účely tvořily přibližně stejnou část hrubé mzdy, jako dnes. Předpokládejme tedy pro jednoduchost, že jsem po dobu čtyřiceti let odváděl (spolu se svým zaměstnavatelem) na důchodové pojištění 28 (z toho několik let neuvážené "reformy" 26) procent své hrubé mzdy. Tuto část budu odvádět ještě další dva roky. Pobírat důchod budu pravděpodobně asi 12 let (průměrný věk dožití mužů je necelých 75 let). Počítejme ale s nějakou (podle mne zbytečně velkou) rezervou a kalkulujme s tím, že se dožiji třiaosmdesáti a důchodce budu těch zmíněných dvacet let. Kdybych měl celou dobu svého zaměstnání průměrný příjem (měl jsem prakticky vždy vyšší, ale to je teď nepodstatné), očekával bych důchod ve výši přibližně 56 procent průměrné mzdy. Vím o tom, že důchod musejí dostat i lidé, kteří pracovali méně let, případně nemohli pracovat vůbec, vím, že jsou i invalidní, ne pouze starobní, důchodci, ale i tak se mi zdá rozumné mít důchod ve výši 50 procent průměrné (hrubé) mzdy. Vždyť jsem si ho předplácel.
Musím ovšem nyní počítat s tím, že můj důchod bude jen asi 40 % průměrné mzdy. Rád bych někdy viděl vyčísleno, od nějakého zastánce "dohledného krachu" průběžného důchodového systému, co je důvodem tohoto zkrácení mého nároku. Jak se na něm podílí například to, že OSVČ platí či platily důchodové pojištění jen z části svého příjmu, a přitom jejich důchod bude relativně vyšší.
Ale za hlavní dotaz, který nikdy nezodpoví zastánci zrušení průběžného systému, považuji toto. Pokud má být vůbec nějaký důchod a pokud ho mají mít všichni, nebo prakticky všichni, po dosažení určité věku nebo po ztrátě schopnosti pracovat, kde se vezmou peníze na jakýkoliv jiný systém?
Řeči o výnosu úspor a podobné jsou jenom řeči. Řekněme, že by nebyl průběžný systém a celých čtyřicet let bych si to, co ode mne dostal průběžný systém, ukládal na nějaký penzijní fond. Předpokládal bych, že ten fond byl, je a bude spravován tak dobře, aby v dlouhodobém horizontu dokázal zvyšovat hodnotu mých úspor o víc, než o inflaci (to je jen značně pofidérní statistické číslo). Tedy že by hodnota mých penzijních úspor rostla stejně, jako rostla, roste a bude růst hodnota průměrné mzdy. A v této situaci odejdu do důchodu.
Kde se vezmou každý peníze na můj důchod ve výši 50 % průměrné mzdy?
Nepředpokládám totiž, že bych byl jediný nebo jeden z mála, kdo by měl takovýto důchodvý nárok ze svých celoživotních úspor. Jistě by se sem tam vyskytl někdo, kdo si nespořil, ale protože většina lidí pracuje těch přibližně čtyřicet let, asi by si spořili obdobně. Tedy znovu: Kde se vezmou ty peníze na důchody? -
Petr (neregistrovaný)Jake rezervy si predstavujete? Ze si vyrobite a do mrazaku ulozite spoustu jidla a elektriny? Protoze penize se jist nedaji.
Pokud si setrite "jenom" penize, stejne musite nakonec donutit nekoho mladeho, aby na vas tretinu sveho casu pracoval. Jestli ho k tomu donuti zakon nebo nejake bajty nekde na pocitacich penzijniho fondu, to je irelevantni. Donutit ho k tomu nekdo musi. Pokud se na to vykvakne, mate s usporami smulu. Pokud ten mladej existovat nebude (protoze kdo by se dneska rodil s detmi, ze ano), pak mate s usporami tez smulu. V lepsim pripade pujde casti nasporenych bankovek zatopit a zbytek zkusit snist - nakonec celuloza je jen polymer glukozy. -
Lidí je na světě jako ....
Máme tu výhodu že jsme relativně vyspělý stát, takže za naše mzdy sem rádi přijedou pracovat lidi ze států, kde se jim o této výši ani nezdá a na stáří si odjedou zase zpět (ať se tam o ně na stáří postarají). Je to sice "systém černého pasažéra" - žili bychom na úkor těch chudších států, ale stejným způsobem se vůči nám chovají bohatší státy. -
Petr (neregistrovaný)Jinymi slovy argumentujete, ze svet za ctyricet lidi bude vypadat zhruba jako svet dnes.
Jestli nam neco historie 20.stoleti ukazala, tak to je nespravnost tohoto argumentu.
Dlouhodobe cesty k udrzeni duchodoveho systemu jsou, podle meho nazoru:
- Propopulacni politika. Nekdo proste pracovat musi, az my budeme v duchodu - nase uspory pracovat nebudou.
- Prodluzovani hranice pro odchod do duchodu.
- Podpora vedy/techniky, aby za nas (za nase penize) mohly pracovat stroje a nevadilo, ze lidi nejsou. A abychom si mohli setrit na duchod nikoliv penize, ale zdroje a suroviny.
Veci jako penzijni sporeni versus prubezny system s tim nemaji nic spolecneho, problem duchodu ani neresi ani neprohlubuji. Jdou mimo jadro problemu.
ČLÁNKY DO MAILU