Vlákno názorů k článku Zneužití karty po česku: pošlete 30 korun na pomoc „kamarádovi“ od Patrik Chrz - Tak si říkám, že pro klienta je tím...

Tak si říkám, že pro klienta je tím výhodnější, čím méně informací bance sdělí. Pokud jen suše nahlásí, že "platbu u Syntotu neprovedl", musí mu banka neprodleně peníze vrátit.

Když řekne, jakým způsobem (pravděpodobně, protože (opravdu hodně) teoreticky může jít o shodu náhod a podvodník se k údajům mohl dostat i jinak) se podvodník k údajům dostal, může se banka točit právě na tom, že nedostatečně ochránil informace o své kartě.

Na jednu stranu máte pravdu, ale na druhou stranu je reklamace nesporně možná i pro "chargeback", tedy kdy člověk plně potvrdí, že zaplatil sám a dobrovolně, ale nedošlo k dodání služby atd. Mimochodem sám jsem toto měl (bohužel) možnost ověřit a fakt to funguje, sice to bylo otravné, ale reklamace úspěšná.

Proto si myslím, že v tomto popsaném případě je asi lepší "mluvit pravdu" a pojímat to jako chargeback, než předstírat, že člověk vůbec o ničem neví.

Však mluvit pravdu určitě ano, jinak jde o podvod, ale nevidím jako nezbytně nutné bance "vyzvonit", že jsem číslo karty zadal na jakési pochybné stránce.
Prostě - platbu do Synotu jsem neprovedl (pravda), požaduji okamžité vrácení reklamované platby (na které mám nárok). Není důvod sdělovat bance zbytečné podrobnosti.

Ještě poznámka k v článku citovanému bodu smlouvy - ono je to evidentně cíleno (a praxe to potvrzuje) zejména na prozrazení PIN. Hodně lidí žije v představě, jak je skvělé, že se místo podpisů začalo skoro všude v obchodech vyžadovat PIN, jen si neuvědomují, že když už jim PIN někdo "okoukne", tak jsou transakce s ním téměř nereklamovatelné. Už na to narazilo pěkných pár lidí :-( Extrémem pak jsou aféry s "upravenými" bankomaty.

Paradoxně transakce na internetu, které "běžní občané" vnímají jako víc nebezpečné, se reklamují daleko snáze...