Jsem toho názoru, že od pojišťovny se má kupovat riziko. Nikoliv si u ní kapitálově spořit. Oněch dvacet let trvání pojistky jsou opravdu hodně "dlouhé" peníze. A představa, že pojištění přeruším, v případě potřeby peněz ... zkuste si takovou variantu nechat spočítat.
Zásadní problém ovšem vidím v tom, že na jedné straně si lidé berou úvěr ze stavebního spoření, věci na leasing, spotřebitelské úvěry, ..., a to vše s úrokem 9% a výše plus poplatky a na druhé straně "ukládají" peníze s úrokem 3% mínus plus poplatky. Výsledkem MUSÍ být prodělek přibližně ve výši 6% plus dvojí poplatky. Plus ztracený čas blábolením nad výhodnostmi výše uvedeného. Plus nutnost poskytnutí osobních údajů a souhlas s jejich použitím pro další aktivity finanční skupiny.
Výsledkem je potom názor, že pokud chcete peníze vydělat musíte se dát jinou cestou. Třeba tyto produkty prodávat a ne kupovat :-)
Znám případ, kdy měla známá životní pojistku u nejmenované pojišťovny. Agent, který to s ní uzavíral, byl známý rodiny.S manželem to neviděla růžově, tak nechala do kolonky toho, kdo by dostal plnění v případě její smrti, napsat nezletilého synka. Bohužel došlo k tomu, že měla autonehodu při níž zahynula. Synek dostal opatrovníka , který měl spravovat jeho dědictví až do jeho zletilosti, včetně plnění pojistky. Byl to jeden z členů rodiny. Ani on nedokázal zabránit tomu, aby plnění z pojistky neprohýřil synkovi jeho otec, neboť pojištovna vyplatila /díky známému!/plnění otci jako zákonnému zástupci. K čemu je potom jakýkoliv pokus zajistit dítě v případě smrti něktetého z rodičů. S manželem máme uzavřenou životní pojistku, protože člověk nikdy neví...Jenom doufám, že ta naše pojišťovna je solidnější, než ta, kterou si vybrala známá.