JJ mate pravdu: „Otec dítěte, narozeného svobodné matce, musí matce dítěte po dobu dvou let přispívat na její výživu a musí jí poskytnout i příspěvek na náhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem. Soud může rozhodnout o povinnosti zaplatit tyto náklady i před narozením dítěte, je-li otcovství konkrétního muže pravděpodobné. Příspěvek na výživu neprovdané matky je určen přímo pro matku dítěte. Výživné pro narozené dítě je určováno samostatně v rámci vyživovací povinnosti rodičů.“
-
Dalsi z rady diskriminacnich zakonu.
Diskriminační? Jak kdy a jako pro koho.
Bývaly doby, kdy se ta „hanba“ přikryla sňtkem, a taky nemuselo jít o otce dítěte, taky to mohla být jenom domněnka.
Naštěstí pro dítě je pryč doba, kdy bylo označeno za nemanželské a společnost se k němu chovala pomalu jako ke zločinci.
Kdyby to končilo jen tou kolonkou! Nemanželské dítě nemohlo dědit po otci, otec na ně nemusel přispívat výživou, neslo si cejch po celý život.
Z nejznámějších lidí, které to postihlo, to byla třeba Božena Němcová. Její matka byla česká služtička, která odešla do Vídně za výdělkem. Jak to bylo v té době běžné, přinesla si domů „výslužku“ v podolku. Naštěstí sehnali Josefa Pankla, který si Terezu, matku B.Němcové, vzal. Pak museli najít faráře, aby zfalšoval zápis o narození Barunky, aby byla „z lože manželského“. Proto ty záhady, kde se vlastně narodila a kolik jí bylo let, když šla do školy. Navíc ji matka, která se vždycky považovala za něco lepšího, vychovávala ne k práci, ale jako kněžnu. Dala jí na tehdejší dobu dost vysoké vzdělání. Jako spisovatelka byla Božena nepřekonatelná, ale v domácnosti to byla prvotřídní cuchta.