Vlákno názorů k článku Získejte dům, peníze pro děti a ještě ušetřete. Jde to od Jan Slanina - Tak jsem se na ten článek podíval ještě...
-
Tak jsem se na ten článek podíval ještě jednou a docvaklo mi to: pánovi je teďka 40 a dělá hlavního mistra v továrně. A poradce mu vklidu doporučí hypotéku na 30 let, tedy do jeho 70.
Spoléhat, že pán bude ve výrobě přesluhovat 3 roky přes důchodový věk a udrží si svůj stávající (nadprůměrný!) reálný příjem, to mi přijde poněkud nezodpovědné.
-
Milos (neregistrovaný)
He he, to je dobry postreh. Pokud se udrzi socialisticka vlada, tak zastropuje vek odchodu do duchodu na 65 let, takze presluhovat by musel 5 let.
Pravdepodobnejsi ale podle me je, ze pan bude chtit jit do predcasneho duchodu. To si ale nebude moct dovolit.
Ten vysneny domek si asi celkove moc neuzije. -
xf (neregistrovaný)
1) V tom bych problém neviděl, může jít o to, mít co nejmenší platby hypotéky pro případ výpadku příjmu. A když se bude dařit, při refinancování provede mimořádnou splátku. U lepší banky může i průběžně.
2) Ono asi ani nic jiného nezbývá, protože počítat s důchodovým věkem 67 let je stejně pitomost, na to většina lidí nebude mít zdravotně. On Bezděkův papír snese všechno, ale tady by měl dokonce i Kchárlův volič protentokrát použít hlavu.... -
Právě proto, že na to většina lidí nemusí mít zdravotně, je třeba mít napočítanou hypotéku tak, aby při normálním scénáři (ne optimistickém scénáři typu "když se bude dařit") byla splacená v nějakých 60-63 letech, raději ještě dřív. Protože pár let před důchodem (tím skutečným, ne tabulkovým) by bylo fajn si začít vytvářet fond na renovaci/rekonstrukci domu, která se provede těsně po odchodu do důchodu tak, aby, až se bude zdravotní stav dále zhoršovat, už se v principu nemuselo na nic sáhnout.
Doporučovat třicetiletou hypotéku s tím, že bude co nejmenší platba, to je s odpuštěním zhůvěřilost. Zejména dnes, při extrémně nízkých úrokových sazbách. Rozdíl mezi splátkou hypotéky na 20 a na 30 let je v modelovém případě cca 2300 Kč. To je míň, než je rozdíl mezi splátkou té třicetileté při dneska snad dostupných úrocích 2% p.a., a v budoucnu nikoli nepravděpodobných 5% p.a.
Při vědomí, že nižší sazby už skoro být nemůžou, je potřeba nastavit hypotéku tak, aby byl prostor ji protáhnout v okamžiku, kdy se prudce zhorší okolnosti. Třeba třeba vyskočí úrokové sazby. Nebo jeden z partnerů bude donucen vzít třeba na 10 let hůře placenou práci. Třeba paní ztratí způsobilost k práci v mateřské školce. Nebo fabrika, kde je pán hlavním mistrem, zkrachuje, a on sežene jen zaměstnání řaďáka. Proti těmhle věcem pojistka neochrání.
Pokud na to nemají, tak by je finanční poradce měl varovat, ne natahovat hypotéku na maximum.
-
Jarmila (neregistrovaný)
Já bych si pro tentokrát dovolila s Vámi nesouhlasit. Taky jsem jednou doporučila a sjednala 30-letou hypotéku, právě s ohledem na nízké sazby. A taky s vědomím, že klient ty nízké splátky utáhne a pokud naspoří, tak při změně fixace nějaký peníz do banky vloží. Vycházela jsem z toho, že je jednodušší rychleji splatit 30-letou hypotéku, než v případě potíží škemrat u banky o prodloužení.
Taky jsem svého času (v r. 2005) doporučila a sjednala úvěr ze stavebního spoření. Byť byl překlenovací, byl na tom se splátkami stejně jako hypotéka, jen ho bylo možno kdykoli splatit dřív, protože neměl žádnou fixaci. Co mám zprávu, tak bude do dvou let splacen, takže se úvěr, rozpočítaný původně na 18 let, podaří splatit za 12 let. Což zas není tak úplně špatná bilance.
Ono i u hypotéky je třeba používat mozek, protože jde o běh na dlouhou trať. Postupem let se totiž změní jak situace u klienta, minimálně mu vyrostou děti, tak se můžou změnit zákony. Je třeba počítat s obojím. -
Třicetiletá hypotéka sama o sobě není nic špatného. Já sám mám třicetiletou hypotéku. Jenomže v době, kdy jsem si ji bral, mi nebylo 40 jako pánovi z příkladu, ale skoro o 10 let méně, takže by měla být při dodržení splatnosti splacena v době, kdy ani nebudu mít nárok na předčasný důchod (navíc si, možná bláhově, myslím, že jako právník mám větší šanci, že nebudu tak opotřebovaný a skutečně to do tabulkového důchodového věku doklepu, a nějaké pracovní příjmy třeba budu mít i po jeho dosažení).
Ani není nic tak špatného na tom, že sjednáte delší splatnost s tím, že budete bokem generovat úspory na předčasné splacení, takže z pohledu finančního plánu je ta třicetiletá hypotéka ve skutečnosti na 20 nebo 25 let. Já to třeba tak mám. Ovšem v článku o tomto není ani slovo, naopak je prezentován tak, že budou mít o 3 000 Kč měsíčně (což mi přijde samo o sobě troufalé, protože přechodem z bytu do domu náklady málokdy klesnou, navíc dům za 2,5 milionu v okolí Kladna jistě nebude pasivní) navíc na útratu.
-
xf (neregistrovaný)
"Třicetiletá hypotéka"
Já i Jarmila se tu celou dobu snažíme sdělit, že se ve skutečnosti o 30-ti letou hypotéku nejedná*. Tudíž je nesmysl cokoli odvozovat z předpokaldu hypotéky na 30 let.
V článku, ani v diskuzi, také nikdo nepíše že 3000 Kč navíc utratí. Naopak, je zmíněno "Pokud rodina Martina a Marty nezanedbá finanční rezervu a pojištění, "...
A nejde jen o to, co bude těsně před důchodem, ale i co bude v důchodu. A tam by nájem těžko zaplatili, zvláště pak v případě úmrtí jednoho z nich.
Zkrátka komplikace jistě nastanou, ale hůř než teď na tom nebudou.
* Tedy alespoň předpokládám, a ani nikdo jiný, že se nejdená o hypotéku s fixací 30 let a bez možnosti předčasné splátky, čemuž i nasvědčuje zmínka o změně úroků.
-
V článku je výslovně napsáno, že už finanční rezervu mají (předposlední odstavec). O jejím vytváření není nic zmíněno, v kontextu toho předposledního odstavce je to dost protismyslné.
Stejně tak není nic zmíněno o tom, že je v podstatě nezbytné vytvářet dodatečnou rezervu na předčasné umořování hypotéky.Pokud ale autor píše "budou mít navíc tři tisíce měsíčně", těžko předpokládat, že měl na mysli, že tyto peníze budou taky spořit.
Ale ano, máte pravdu, je teoreticky možné, že tohle všechno měl autor na mysli, akorát to do článku nenapsal, tedy že nemáme co do činění se špatnou radou, ale jen se špatně napsaným článkem.
-
xf (neregistrovaný)
"V článku je výslovně napsáno, že už finanční rezervu mají (předposlední odstavec). O jejím vytváření není nic zmíněno, v kontextu toho předposledního odstavce je to dost protismyslné."
Není nic zmíněno, bo to se snad rozumí samo sebou, čímž se vracíme k tomu, zda je "třicetiletá hypotéka" hypotékou na 30 let.
Předposlední odstavec hovoří pouze o jednorázové rezervě pro případ výpadku přijmu. Opakuji: jednorázové rezervě.
-
Proč by proboha měli mít v důchodu problém s placením nájmu? Mají byt po dědečkovi. Ten je v družstevním vlastnictví. Pravděpodobně bude v mezičase převeden do vlastnictví osobního a každopádně v něm budou rodiče moci v důchodu žít s náklady rozhodně menšími než v rodinném domku za městem (pokud zůstane družstevní, budou formálně vzato platit nájem, ovšem ten bude fakticky příspěvkem do fondu oprav a tedy jistě nižší než náklady na údržbu domku). Pokud ho neprodají a naopak pronajmou, přestane být přítěží a naopak bude generovat dodatečný výnos.
Pokud z nich nevypěstují mamánky závislé na rodičích, tak za nějakých 15-20 let budou děti jezdit domů jen na návštěvu a rodiče budou přemýšlet, co s velkým domem, ve kterém jsou sami. Přitom oni sami budou potřebovat někde bydlet ještě nějakých 30 let.
Pokud by až do odchodu dětí z domova zůstali ve stávajícím pronajatém bytě, případně si na tu dobu pronajali větší byt či dům (pokud by pronajali byt po dědečkovi, jistě to nebude finančně problém), mají vyřešeno bez rizik, která přináší uvedená hypotéka.
-
Když zůstanou v nájmu, nebo si pronajmou dům (aby tedy bydleli v domku, když po tom tolik touží), není důvod prodávat byt po dědečkovi. Podle mne v situaci, kdy už mají děti docela velké, by šli rozhodně do menšího rizika, kdyby si ten dům jen pronajali, a nechali si byt po dědečkovi (pronajatý, aby si pokryl náklady).
-
xf (neregistrovaný)
Jistě. Ale za kolik se pronajímá RD? 20.000 Kč měsíčně, ona je to dost netypická záležitost, pronájem RD. Takže i kdyby se pronajímal, a tenhle se nepronajímá, zabývejme se prosím reálnými možnostmi, tak jsou na tom finančně, i se započítáním pronájmu dědečkova bytu, dost hůře. Okamžitě, z hlediska aktuálních měsíčních příjmů, ale i dlouhodobě. Je rozdíl mít před důchodem RD, nebo byt.
Jediná výhoda je ve zvýšení komfortu... ale otázka je, o jakém zvýšení komfortu mluvíme. Nejistota pronájmu s možností rychlé výpovědi, nic nemá smysl investovat a upravovat podle svého..... To se ta výhoda RD vytrácí. To už můžou rovnou zůstat v prnajatém bytě. -
Jo jo. Vyzkoušet si bydlení v RD na vesnici rozhodně není od věci. Kolem sebe vidím docela dost párů, kde byla koupě RD na vesnici katalyzátorem rozvodu, nebo přinejmenším podstatného zhoršení rodinných vztahů. Obzvlášť když je Vám 40 a máte už nějaké zvyky.
Pán už nebude moci chodit s kolegy do hospody (možná dokonce vůbec nebude moci chodit do hospody, protože ve vesnici žádná nebude), paní bude muset mnohem pečlivěji plánovat nákupy, děti nebudou moci chodit na kroužky, kam předtím chodily, protože končí až po odjezdu posledního autobusu do vesnice, navíc všichni budou muset o půl hodiny dřív vstávat a dojíždět....
-
Hned po přečtení článku mě napadlo, že jejich děti jsou ve věku, kdy by bylo naopak vhodnější stěhovat se z vesnice do města. Dítě do 10 let (některé i o něco straší) si vyhraje na zahrádce na písku, v dětském bazénku, na trampolíně atd. Puberťáka podle mě dovádění na zahrádce už moc neoslovuje a spíš ocení různé sportovní, kulturní a společenské vyžití (které se na vsích obvykle omezuje na chlastání a kouření trávy v místní hasičárně). Před několika lety bylo v kurzu také zevlování u zastávky autobusu, s tím už jsem se ale delší dobu nesetkal.
V současné době mám bližší informace jen z jedné menší vesnice. Tam většina omladiny kouří trávu (což je podle mě v podstatě OK) a menší část bere tvrdší drogy (ve městě samozřejmě také někteří berou tvrdší drogy). Dříve byly vesnice proslulé tím, že mladí zaháněli nudu sexem. Nevím, jestli tohle pořád platí...
Těch nákupů bych se naopak až tak nebál. I u Kladna podle mě rozváží Tesco a možná i někdo další. A při dobrých sousedských vztazích se dá v nejhorším případě chybějící surovina vypůjčit.
To mi připomnělo, jak jedna známá kupovala na vesnici trochu rumu v místní hospodě, protože chtěla péct cukroví a zjistila, že nemá tuto důležitou ingredienci:) -
Jarmila (neregistrovaný)
Abstinenti jsme teda zrovna nebyli, ale zase ne ochlastové, spíš takoví umírnění konzumenti, dokonce celá parta byla nekuřácká. Já se dostala mezi partu šílenců, jejichž cílem byla práce v ČSAV, učit na VŠ a tak, takže mezi nimi se dalo jen jediné: makat, makat a zase makat. Pro nás, co jsme to zase tak nežrali a chtěli jsme hlavně diplom, to bylo mezi nima docela hustý :-) :-) :-)
-
V okolí Kladna se dá RD pronajmout i za 15 000 Kč. A to ještě neberu v úvahu, že to jsou nabídkové ceny z inzerátů - je možné, že by ve skutečnosti šli níž. A část nákladů nese v takovém případě pronajímatel (minimálně daň z nemovitostí a pojištění domu, ale běžně i větší opravy), takže to je zase výhoda pronájmu.
Jestli je důvodem celé transakce to, že se rodina zamilovala do jednoho konkrétního RD, je každá rada drahá. Mohou být rádi, že to na nich prodávající nepoznal a nevyšrouboval cenu. Tedy, kdyby to byla skutečná rodina.
Ano, je rozdíl mít před důchodem RD nebo byt. Pokud totiž nemáte spoustu úspor, bude pro Vás provoz RD zátěží a budete ho muset prodat a koupit si byt. Rovnou tratíte 4% daň, o nákladech na prodej nemluvě. Kdyby to byl RD v centru města, tak můžete uvažovat o tom, že ho rozdělíte a část pronajmete, ale na vesnici?
Ano, všechno něco stojí. Vyhnout se riziku taky něco stojí.
-
xf (neregistrovaný)
No, za 15.000 pronájem RD v dobrém stavu, to není reálné.
Jakápak zátěž s RD? Pokud bude před důchodem v pořádku, tak na něj, kromě kotle, v podstatě není nutno sahat. A žádné zvyšujeme vám fond oprav, protože...
To ostatní, to už je dost křečovité, navíc to platí obecně pro všechny varianty.
-
S převedením do OV bych spíš nepočítal. Družstva, která dosud nepřevedla byty do OV, k tomu většinou mají nějaké důvody. Důvody mohou pominout, může třeba dojít ke generační výměně, s tím se ale nedá moc počítat.
Pokud by mělo k převodu dojít v dohledné době a pokud měli majitelé družstevního podílu o tomto nějaké informace, tak udělali chybu, že byt prodali. Pokud by ho převedli do OV, tak by jeho cena vzrostla o 20-30% (mínus 4% za převod na nového majitele).
Záleželo by samozřejmě na tom, za jak dlouho by mohlo k převodu do OV dojít. Platit 3 tis./měs. několik let by se nemuselo vyplatit i kdyby pak k převodu došlo.S pronájmem bytů v družstvu je to hodně různé. Někde je to bez problémů, někde je to nemožné (znám i družstvo, které má zákaz pronájmu přímo ve stanovách), někde chtějí poplatek za nového nájemníka (setkal jsem se i poplatkem 5 000 Kč, což samozřejmě výnosnost dost snižuje pokud se nájemník mění v průměru třeba každý rok).
-
Nu ano, pokud by družstvo podnájmu vyloženě bránilo, je situace komplikovanější. Ale nepřijde mi, že by to byla běžná situace.
Jinak, co jsem si všiml, převody bytů z družstev do OV stále postupně probíhají. Často je to dáno prostě jen setrvačností členů orgánů, kterým se práci s tím nechce podstupovat.
ČLÁNKY DO MAILU