Vlákno názorů k článku Zdravotní pojištění: Co vás čeká? od Milos - Hrozně se mi líbí, jak jsou všichni hrozný...

Hrozně se mi líbí, jak jsou všichni hrozný chudáci, protože podnikají a deset let jsou pořád v mínusu, takže samozřejmě nemohou zaplatit ani korunu daní.Zajímalo by mě tedy z čeho celou tu dobu žijí...? Jako zaměstnance se mě nikdo neptá jestli se mi to líbí nebo ne a daně platit musím!

Z čeho žijí?
Třeba z platu manželky (manžela) - a ten druhý je doma s dětma; přesto má živnostňák, aby si legálně mohl něco přivydělat, když bude mít zrovna čas (minimální daň se totiž týká i takových).
Třeba někdo žije skromně, bydlí ve svým, topí dřevem, vodu má z vlastní studny, a něco si vypěstuje na zahradě - a má životní náklady v řádu stokorun za měsíc (minimální daň se totiž týká i takových).
Třeba by si rádi vydělali více, ale prostě to nejde, není tolik práce a tolik zákazníků - třeba jako začínající umělec, či venkovská prodejnička (minimální daň se totiž týká i takových).
Třeba mají zaměstnání na HPP, a živnost dělají jen jako přivýdělek - něco jako zahradník co dva měsíce v roce stříhá stromky (minimální daň se totiž týká i takových).
Proč neplatí minimální daň též zaměstnanci, kteří málo vydělají??? To byste ječeli!!!

Z čeho žijí? Mohu mluvit jen za sebe. Živnostenský list mám léta, a využíval jsem ho k přivydělání. Teprve v roce 2003 jsem nedobrovolně odešel ze zaměstnání a začal tak nechtěně podnikat naplno.

První rok jsem vydělával na splácení toho, co jsem si musel půjčit abych po odchodu ze zaměstnání nepošel během prvních měsíců hlady. Chod domácnosti z větší části financovala žena ze svého zaměstnaneckého platu.

Během roku jsem tyto dluhy splatil a začal vydělávat na nezbytné investice potřebné pro rozvoj živnosti a domácnost táhla v podstatě i nadále žena. Kvůli investicím, které jsou životně důležité pro mou další existenci jako živnostníka, můj dílčí základ daně dosáhl za rok 2005 úžasných 160 tisíc. Ani jsem na to nepotřeboval daňového poradce nebo jiného finančního kouzelníka.

Dle vzorců FÚ jsem státu díky novým pravidlům zaplatil na dani z příjmu FO zhruba 14 tisíc korun. Dalších sedm tisíc po mě chce doplatit OSSZ, protože i zde platí minimální vyměřovací základ. Sečteno podtrženo: dřu se celý rok jako mezek od rána do večera. Stát mi za odměnu zvýší na rok 2005 všechny zálohy, a měsíčně tak musím jen na zdravotní a OSSZ vydělat přes tři tisíce korun. S případnými zálohami na DFO pak ještě o něco více.

Výhled na rok 2006 není o mnoho veselejší. Čeká mě nákup softwaru za mnoho desítek tisíc korun, a některé další výdaje, včetně nového auta, protože má dvanáct let stará šunka už ty desítky tisíc kilometrů ročně přestává zvládat. Domácnost zřejmě opět potáhne žena...

Ať si o tom myslí kdo chce co chce. Začal jsem podnikat jen proto, že jsem nechtěl stát ve frontě na pracáku a čekat až mi vyplatí podporu. Dnes vím, že toto rozhodnutí bylo největší chybou mého života. Zcela vážně uvažuji, že se do té fronty nakonec stejně zařadím. Protože pokud to neudělám, budu dostávat dál přes čumák jen za to, že se chci postarat sám o sebe. Máme prý sociální stát a tak si s radostí dopřeji toho luxusu, že bude konečně jednou vydělávat někdo na mně. Třeba právě vy...

Nikdy jsem nebyl v mínusu. Ale taky nezbohatl. Vlastní prací se nebohatne, jen cizí. Od svých zaměstnaných kamarádů se liším zhruba tím, že pracuji místo osmi tak jedenáct hodin, pak ještě večer dvě hodiny účetnictví, aby mně všechno stát nesebral, stejně sebere.
Když odečtu reálné náklady podnikání, mám na měsíc čistého stejně nebo méně, než zaměstnaní kamarádi. Nemám dotované obědy. Nemám placenou dovolenou, v případě nemoci dostanu prd a stejně musím dělat, aby se to nezhroutilo, pokud budu jen trochu schopen, protože živím rodinu. Manželka mi pomáhá, tedy nemá jiný příjem. Věčně se mi někde kupí nevyřízené papíry a tak blbě spím...
Po 15 letech jsem už fakt utahanej a koukám po nějakém zaměstnání. Jo, nějaký čas se mi líbilo, že jsem soběstačný. Skoro nic od státu nechci, tak proč mě vysává...
Snad si říkáte, ten je úplně blbej. Ale fakt, mě ta práce takhle bavila... Ale už nějak nemůžu.....