"obrátí se na banku vašeho obchodníka, která se poté na něj obrátí coby na svého klienta a vyzve ho k vyjádření."
Ano a když nekomunikuje, pak vám třeba Fio banka napíše, že se nepodařilo zkontaktovat a reklamace se tak zamítá.
Dosud netuším co to bylo za platbu a komu a proč se platí poplatky za platbu kartou, když tam není žádná záruka.
Kdo ví, jestli vůbec standardní chargeback banka podala a neposlala jen nějaký "nezávazný dotaz". Jak píšu v druhém příspěvku, ochota bank k využití této služby je minimální a musí k tomu být nějakým způsobem přinuceny. V tomto případě bych tedy doporučil zahájit řízení před finančním arbitrem a ten se nespokojí s odpovědí, že "obchodníka se nepodařilo kontaktovat". Banka musí doložit, jaké kroky učinila a pakliže obchodník věrohodně nerozporuje tvrzení zákazníka, banka zkráta dostane příslušný obnos zpět od karetní společnosti.
Už je to starší případ, celé zjišťování, obíhání, sepisování a řešení reklamace mě stálo asi 10 hodin času, což je ve výsledku v hodinové mzdě zhruba stejně o kolik jsem přišel.
Stejně by mě ale zajímalo co to bylo. Firma byla z Rakouska, nikdo nezjistil ani čím se zabývá, za co bylo placeno a jak se to mohlo stát. Kdybych s kartou udělal cokoli nezodpovědného, tak si jen řeknu že jsem de... a můžu si za to sám, ale já nemám nejmenší tušení a jako programátor jsem myslím zvážil prakticky všechny možnosti.
8. 12. 2022, 19:23 editováno autorem komentáře
Platí pravidla uvedená v článku pro debetní nebo kreditní karty? Předpokládám, že pro debetní.
Ziji v přesvědčení, že ukreditních karet je situace jiná, vzhledem k tomu, že v období před výpisem "utrácím peníze banky". V případě reklamace platby, pak pouze oznámím bance, že danou platbu neuhradím (+důvod) a dále si vše řeší banka ve vlastní režii.
Může mi to autorka článku potvrdit či vyvrátit?
Kdepak. U nás (a v Evropě vůbec) je přístup k úvěrovým produktům jiný, než např. v USA. Takže takové to, co známe z filmů "nahlásím bance, že tuhle platbu jsem neprovedl" v Evropě nefunguje (a dlouhodobě nefunguje ani v USA, párkrát vám to banka bude tolerovat, pak produkt vypoví).
Ostatně odlišný přístup k úvěrovým produktům v USA byl i příčinou tzv. hypoteční krize, kdy se dlužníkům vyplatilo nemovitost "vrátit", když výše dluhu přesáhla hodnotu nemovitosti (po poklesu cen nemovitostí) a byli zbaveni jakýchkoliv povinností vůči bance. V Evropě propadnutím zástavy závazek vůči bance nezaniká, pokud její prodej nestačí na úhradu dluhu.
Ochota českých bank k využití chargebacku je velmi malá a dělají to jen v případě, že na ni má zákazník nějaké páky (tj. buď jde o důležitého zákazníka, nebo je spor již před finančním arbitrem (takhle jsem k chargebacku moji banku přinutil já a to šlo o kreditní kartu)). Služba chargeback je totiž poměrně nákladná a bankám se moc nechce tyto náklady nést, takže se buď snaží přenést tyto náklady na zákazníka (v diskusním fóru jsem se setkal s požadavkem Creditas, aby zákazník uhradil několik set korun, jinak banka o chargeback nepožádá), nebo zákazníka přesvědčit, že na tuto službu nemá nárok, případně, že není šance na úspěch a tedy ať tuto službu nepožaduje. A je úplně jedno, jestli jde o kreditní nebo debetní kartu.