Postupná dezinflace snížila inflaci ve spotřebitelských cenách na jedno procento. Měnově-politická inflace, nezahrnující primární vliv změny nepřímých daní, již klesla na pouhé 0,2 procenta. Jádrová inflace je už déle než čtyři roky nepřetržitě záporná. Inflace ve výrobních cenách v průmyslu se pohybuje pod jedním procentem. Produkční ceny v zemědělství, stavebnictví a sektoru služeb v meziročním srovnání dokonce klesají, stejně jako dovozní ceny.
Vyhlídky do dalších měsíců ukazují, že by inflace mohla dále ztratit na síle. Příští rok se nebude opakovat zvyšování DPH a s ním související inflační impuls. Před námi je nejspíše poměrně výrazné snížení cen elektřiny, a to jak silové elektřiny, tak i regulovaných plateb (poplatek za distribuci, příspěvek na OZE). V první polovině příštího roku by kvůli tomu mohla celková inflace ve spotřebitelských cenách flirtovat s nulou.
S poklesem inflace a její prognózy se zvyšuje také potřeba uvolnění měnových podmínek. Úrokové sazby to zajistit nemohou, adekvátní úroveň měnových podmínek by měl tedy zajistit kurz koruny. Před měsícem ukazovala reakční funkce měnové politiky, že odpovídající úrovní by byl kurz 26,40–26,50 EUR/CZK. Po dosazení aktuálních dat a prognóz nyní vychází interval 26,70–26,80 EUR/CZK.
Teorie a modely jsou jedna věc, praxe rozhodování o měnové politice a komplexní zvážení rizik věc jiná. Zdá se, že příkop v názoru na devizové intervence je mezi členy bankovní rady opravdu hluboký. Nicméně odborné úvahy o intervencích jdou v ČNB poměrně daleko, jak například ukazuje analýza člena bankovní rady Lubomíra Lízala a Jiřího Schwarze publikovaná tento měsíc ve sborníku BIS, v níž je zmíněna praxe devizových intervencí švýcarské a izraelské centrální banky. Že by inspirace pro intervence ČNB, kdyby se přeci jen jazýček vah vychýlil na jejich stranu?
ČLÁNKY DO MAILU