Socialismus hadr.
Při zaměstnávání spolu jednají dva svéprávné subjekty: zaměstnavatel a zaměstnanec. Jsou spolu v dobrovolném vztahu – zaměstanavatel poptává práci za peníze, zaměstnanec poptává peníze za svoji práci. Tím, že spolu uzavřeli dohodu, jsou zjevně oba spokojeni – zaměstnanec dostává peníze, zaměstnavatel práci. Kdyby jeden spokojen nebyl, může přece vztah rozvázat, najít jiného zaměstnance, nebo zaměstnavatele, případně podnikat sami.
Vůbec nikde tam nevidím prostor pro „schválně rozvrhne pracovní dobu špatně“. To přece vůbec nedává žádný smysl. Pokud zaměstnavatel člověka chce, tak se mu snad snaží vyjít vstříc, jinak hrozí, že uteče jinam nebo že bude chtít víc peněz.
Jak to, že taková situace může nastat? Protože do toho vztahu dvou lidí vstoupil stát a jednomu z nich řekl, že ten vztah musí udržet, i když se mu nebude líbit. Nemůže ho normálně lidsky ukončit. A tak ho ukončuje nelidsky. Schválnostma. Nepohodlím. A zaměstnanec mu to zase oplácí. Demence.
Celý zákoník práce je podle mě na zrušení. Práce je až až, není třeba chránit vztahy, o které nikdo nestojí.
Zažila jsem, jak se zbavit nepohodlného zaměstnance. Byl převeden z pracoviště v Čechách na projekt v jižní Itálii. Za mazání medu kolem huby, jak je pro firmu nepostradatelný a ještě dostal o něco vyšší plat. Nástup ve firmě v Itálii v pondělí 8:00, konec pátek 17:00. Dostal se domů k manželce do Čech v pátek po půlnoci, v neděli odjížděl z domu těsně po poledni. Vydržel to necelých půl roku, pak dal výpověď.