Vážení, je tu spousta názorů, spousta rozhořčení, ale hlavně si uvědomte , že všichni / včetně mě / jsme se do dluhů dostali sami a za blbost se platí. Ruku na srdce, kdyby jste někomu půjčili peníze vy, taky by jste je chtěli vrátit.
Tak neřešte kolik dostanete, ale jak z toho ven! Já i s dvěma dětmi mám osobní bankrot a jsem za to šťastná!!
Přestala jsem strkat hlavu do písku a začala jednat a hrabat se ze dna.
Paní Heligon, ne
můj muž měl firmu šlapala a před posledníma fakturama, majitelé přišli, že je nezaplatí. Nebylo na zaplacené materiálu, zaměstnanců. Okamžitě policie, soud. Nepomohlo, Vychytané sro se prodalo, pak ještě jednou, majitel se ztratil(nebo byl zlikvidován) a muži zůstal vysoký dluh. Prodal vše aby vyplatil lidi, na pár institucí neměl, vznikly duhy z dluhů, děs! V podstatě to zaplatil dvakrát. Kolega se oběsil, muž má pošramocené zdraví. Splácíme, ale nikdy jsme si nepůjčili, přijde mi pěkná opičárna, že stát nepamatuje na lidi, kteří se do insolvence nebo bankrotu nedostali vlastní vinou a musí ještě živit správce. Je to ostuda. A ti původní majitelé celá rodina má vlastní mercedes, i dospělé děti a smějí se vám do obličeje. To je spravedlnost? Ne státem posvěcená lumpárna!
bohužel riziko podnikání, do toho se každý pouští sám na vlastní pěst. Pro takové případy je tu pak pojištění proti úpadku. Pokud jste nebyli pojištění a nemysleli na zadní vrátka, tak se ztotožňuji s názorem, že "jaký si to uděláš, takový to máš". Nevidím důvod, proč by tohle měl řešit stát. Ten na to pamatoval v rámci insolvenčních řízení, kdy pro úpadek firmy je tu institut konkurzu nebo likvidace.