Řidiči sice vyhráli, ale je to Pyrrhovo vítězství. Teď jsou rozhádaní se šéfem, v práci budou mít dusno. Kdyby se nechali "vyhodit", mohli mít odstupné za nic, důkladně a z jejich strany legálně (pokud vím, tak zákon by porušila maximálně ČT a to ještě jenom možná) odrbávat stát na daních a odvodech a nejspíš by měli díky zastírání švarc systému i trochu volnější režim. Každý svého štěstí strůjcem. Včetně státu, co daní stejnou věc pokaždé jinak a není ani schopen přesně říci, natož efektivně vymáhat, co se ještě smí a co už ne.
Řeč byla o "podvodných vykuchách", co chtějí platit co nejmenší odvody (kdo by nechtěl), proto jsem reagoval v tomto duchu. Máte pravdu, že práce na ŽL má i jiné aspekty - třeba typicky trochu volnější režim, absence ponižujících stravenech a nechchopenek, nesouhlas se socialistickým zákoníkem práce atd....
Problém s živnostníky z hlediska státního rozpočtu je spíš v časté práci načerno "bez papíru", paušály jsou až druhotný problém.
Dokonce bych si to dovolil označit spíš za typické odvádění pozornosti od skutečných problémů - když není stát schopen čelit "šedé" ekonomice, tak budeme vykřikovat, jak jsou paušály přehnané a tím přicházíme o peníze... :-(((
Mě udělali v práci to samé. Odcházela jsem na mateřskou, s tím, že jsem šla na 2-letou rodičovskou, protože firma o mě měla velký zájem.
Během mého pobytu doma majitelé firmu asi vytunelovali a zůstala jsem v ní jen já, jako zaměstnanec.
Když jsem se po necelých 2 letech ozvala, kdy se mohu vrátit do práce, tak mi řekli, že už mě nepotřebují, ale že mi výpověď pro nadbytečnost (tedy odstupné) nedají a přistoupí pouze na dohodu, nebo pro ně mohu sem tam dle potřeby pracovat na dohodu o provedení práce (ŽL).
Podobně toto nabídli mé kolegyni, která se proti tomu (měla necelé 2 roky do důchodu) ohradila, na dohodu nepřistoupila, zůstala zaměstnaná a do 14cti dnů se jí "ztratily" z pokladny, na kterou měla hmotnou odpovědnost, peníze. Dostala okamžitou výpověď pro hrubé porušení pracovní kázně atd nevzali ji ani na ÚP.
Proto jsem já ze strachu co bude (jsem samoživitelka) na dohodu přistoupila a teď jsem na ÚP.
Dovolání není nikde. Na ÚP pouze krčí rameny, že se to hold někdy stává ... Já rozhodně nemám nervy, čas, chuť ani prostředky (a ani si nedokážu představit průběh) na vedení nějakých soudních sporů ...
... a nejhorší je, že podobných případů v mém okolí přibývá a ne všichni jsou takoví ranaři, aby si libovali v soudních sporech a dohadování se zaměstnavateli, kteří se chovají mnohdy (ve většině) hodně nadřazeně.
Ono jde hlavně o to, že na firmu, kde jsem pracovala, byl udělán tunel. Firmu založili novou, kapitál a majetky byly přesunuty tam, a s sebou vzali i "loajální" zaměstnance, kteří přistoupili na práci na dohodu = ŽL. Zaměstnance potřebují stále, dokonce mají inzeráty a požadavky na ÚP, ale nechtějí platit soc+zdr + další náklady na mzdy, které zaměstnavatel standardně platí za zaměstnance.
Jde o to, že zaměstnavatelé vyžadují ze strany zaměstnance absolutní loajalitu - pokud by mi řekli, před tím, než jsem šla na mateřskou, že zájem nemají, tak budu 3 roky doma s dítětem a v posledním roce mateřské aktivně hledat práci a především se nebudu teď cítit, jako když se mnou někdo vytřel podlahu ... a to si myslím, že jsem byla hodně loajální - pracovní doba 4 dny v týdnu od 7 do 20hod minimálně a mnohdy i více bez jakékoliv náhrady, a to i v pokročilém těhotenství, to si myslím, že je dost obětavé ...
Jsou lidi, co dělat chtějí a kvalitou a intenzitou práce, to zaměstnavatelům dávají denně najevo - na druhou stranu jsou zaměstnavatelé, kterým je vše jedno a zaměstnance berou jako nějakou jednotku ... to je vše, co mě štve, jinak ať si dělá každý, co chce, pokud je spokojenost všech zúčastněných :-)
Už mě to štve. Např. všichni finanční poradci, i ti, kteří sedí v bankách, jsou sice OSVČ, ale dělají jen pro jednu firmu, jen její produkty, v jejich prostorách, v předem určeném čase - ale nejsou zaměstnaní. Obří firmy jako jsou pojišťovny, stavební spořitelny tak obcházejí stát při placení - a obchoďák aby se pak před důchodem šel zastřelit.
Obchoďák se nemusí před důchodem zastřelit. Pokud má alespoň 80 IQ a alespoň mírně nadprůměrnou znalost finančních produktů, danění HPP a švarc systému a systému důchodového zabezpečení (jako obchoďák by tomu měl aspoň trochu rozumět, ne?), tak si vydyndá fakturovanou částku na úrovni superhrubé mzdy a část si bude nějak spořit sám. Jako obchoďák jistě dokáže minimálně vyrovnat inflaci (zlato, nemovitosti, stavební spoření a jiné produkty dotované státem... - nejsem finanční poradce, nebudu mu radit), takže bude sice platit minimální důchodové pojištění a dostane pak žebrácký státní důchod, ale ze svého vlastního pilíře si bude žít jako král. Na rozdíl od zaměstnance na HPP, který bude celý život odvádět x krát víc a pak dostane třeba 1,354 žebráckého státního důchodu a nebude mít naspořeno nic.
a to i těch velkých, jako jsou např. banky. Skoro všichni už jsou OSVČ. Stát se pak chlubí, jak Češi milují podnikání a jak ve statistikách roste počet OSVČ. Jenže u drtivé většiny je to "podnikání" z donucení: buď pro nás budeš dělat na živnostňák anebo si hledej práci jinde.
To asi dost závisí na oboru. Programátoři většinou jedou na švarc dobrovolně, jelikož berou dost peněz a tím víc se to vyplatí. Navíc je po nich poptávka, tak si šéf nemůže dovolit je při přechodu na švarc odrbat. A oproti zbytku populace jsou víc pravicoví, tak je až tak nemrzí, že je nechrání socialistický zákoník práce.