Vlákno názorů k článku Zákonný limit povinného ručení někdy nemusí stačit od Pet - "A v krajním případě se dluh i dědí."...

"A v krajním případě se dluh i dědí." - Je vidět, že to psal nějaký pojišťovák, který použije pro argumentaci všechno, co se hodí i nehodí. Takže dědictví není povinnost, dá se odmítnout - a pokud je záporný, tak to je i potřeba udělat.

Jinak mě napadla jiná věc: když se jedná o firemní auto a při havárii by nestačilo krytí z povinnýho ručení, na koho by padla povinnost to doplácet? Na vlastníka vozidla nebo na řidiče?

S tím firemním autem by mě to taky zajímalo. Podle mého úsudku by se škoda měla vymáhat po řidiči. Je to jako když někdo (voják, policista) služební pistolí někoho neoprávněně střelí, tak je snad obviněn přímo střelec a ne majitel zbraně (armáda ČR, policie ČR). Jak by k tomu majitel přišel? A pokud si poškozený může vybrat je to tedy ještě divnější. I když je fakt, že žijeme v kocourkově... :-(

Škoda způsobená zvláštním charakterem provozu motorového vozidla je škoda objektivní, tj. zásadně se vymáhá na vlastníkovi auta. Jestli ten si to pak vymáhá na řidiči, to je jeho věc.

Požadovat škodu na řidiči poškozený sice může, ale soud to zamítne. A mezitím poškozenému uteče doba, kdy mohl nárok na úhradu škody uplatnit u povinného, takže se to promlčí a utře.

Auto je z toho pohledu jiné než většina běžných věcí (škodu způsobenou zbraní vymáhám na pachateli, ne na majiteli zbraně, pokud z něj tedy právní konstrukcí nevytvářím spoluviníka), právě kvůli tomu "zvláštnímu charakteru".