Hlavní navigace

Zajímavosti ze světa peněz a majetku: panovnické vyhlášky, žebravé řády a rýpání do zlata

Autor: isifa/MAFRA/PETR TOPIČ
Zbyněk Kalabis

Snahy o získání a udržení majetku jsou bezesporu hybnou silou veškerého lidského snažení a samy o sobě jsou zdánlivě nudné a samozřejmé. Jsou ovšem s nimi pevně spojeny i zajímavé (a snad i poučné) skutečnosti. Zavítáme až do Grónska a na Faerské ostrovy.

Doba čtení: 5 minut

Co to byly valvace?

Již od středověku obíhala po celé Evropě celá řada nejrůznějších mincí, které byly vydávány ve všech tehdejších státech i státečcích. Ne všichni emitenti však dodržovali (zejména za účelem vlastního obohacení) metrologické parametry svých mincí, které sami stanovili – jinak řečeno, mince měly nižší obsah drahého kovu, zejména stříbra.

Většina zemí se proto snažila ve vlastním zájmu regulovat peněžní oběh a kontrolovat kvalitu mincí, které obíhaly na jejich území. Součástí mincoven se tudíž stávala i zvláštní zkušební oddělení, jejichž pracovníci prověřovali v zemi kvalitu obíhajících mincí, a to zejména mincí z drahých kovů.

U nevěrohodných drobných cizích mincí, bylo možné zakázat jejich oběh v zemi – to ovšem nebylo možné u zlatých a stříbrných mincí, kterými byla realizována většina velkoobchodních plateb a finančních transakcí. Proto obvykle nebýval oběh takovýchto tzv. „hrubých“ mincí úředně zakazován ani při jejich odlišných metrologických parametrech, ale jejich platební síla byla úředně stanovována prostřednictvím tzv. valvace.

Ve zmíněných zkušebnách byl tedy stanovován reálný obsah drahého kovu u příslušné ražby a následně byla vyhlašována její platební síla v domácí měně. Pravidelně byly také vydávány přehledy evropských mincí, které byly v konkrétní zemi v oběhu, a to včetně jejich vyobrazení (na bázi dřevořezby).

Panovnické „vyhlášky“ nebo sněmovní rozhodnutí, které se týkaly peněžního oběhu, měly ve většině případů podobu velkého plakátu s vyobrazením těch mincí, kterých se týkaly. Tyto plakáty byly vyvěšovány na úředních deskách na radnicích nebo na dveřích kostelů v místech, ve kterých se konaly výroční trhy. Pro běžnou potřebu pak byly tyto valvace vydávány tiskem a prodávány na běžném knižním trhu.

Nejstarší takovéto přehledy pocházejí ze 16. století z Nizozemí, v Sasku byl podobný přehled poprvé vydán v roce 1572.

Peníze na Faerských ostrovech a v Grónsku

Faerské ostrovy i Grónsko jsou součástí Dánského království, a tudíž v nich obíhají dánské koruny. Obě tato území mají ovšem poměrně širokou autonomii, což se odráží ve zdejších penězích, resp. ve zdejší měně.

Na Faerských ostrovech obíhají tzv. faerské koruny, které emituje centrální banka Dánska – a to na základě zvláštního zákona z roku 1949. Jedná se o místní a „nesamostatnou“ verzi dánské koruny – obě měny zde obíhají v paritním kurzu (neboli v poměru jedna ku jedné).

Faerské mince jsou vizuálně stejné jako dánské mince, faerské bankovky mají ovšem od dánských bankovek poněkud odlišný vzhled. První emise faerských bankovek proběhla v roce 1950, další jejich emise byly uskutečněny v roce 1970 a v roce 2000.

Grónsko přijalo v roce 2006 zákon o grónských bankovkách, který vstoupil v platnost dne 1. ledna 2007. Na podzim roku 2010 však nově zvolený grónský parlament jasně deklaroval, že si nepřeje zavést oddělené, resp. samostatné grónské koruny. Dánská národní banka proto zastavila projekt na vytvoření a následnou emisi zvláštních grónských korun (a musela odepsat značné finanční náklady).

Poznámky ke zlatu

Ryzí zlato je poměrně měkký kov, a proto se ve svém ryzím stavu nehodí pro výrobu zlatých šperků. Směšováním s jinými kovy se proto získává zlatá slitina s vyšší tvrdostí a pevností. Přísadou mědi a stříbra vznikne tzv. červené zlato, přísadou niklu nebo paládia se získá zlato bílé. Napodobenina zlata zvaná „doublé“ je materiál, jehož základním kovem je slitina mědi s povlakem zlata silným nejméně 8 mikronů (1 mikron = tisícina milimetru).

Obsah ryzího zlata ve slitině je zjišťován tzv. zkouškou črtem, jejíž podstata spočívá v leptání slitiny různě upravenými kyselinami. Otěr zkoumané slitiny zlata zanechá na zkušebním kameni (tzv. buližníku) zlatě zbarvený črt. Skleněnou tyčinkou se přes něj rozetřou kapky zkušebních kyselin pro zlato 18-, 14– a 8karátové tak, aby se tekutiny nespojily. Dle reakce črtu lze poznat typ zlaté slitiny. Zlatý črt se totiž nezmění, pokud nanesená zkušební kyselina odpovídá ryzosti zkoumané slitiny.

K přesnému zjištění ryzosti zlatých slitin provádějí specializované zkušebny a afinérie (= hutě či dílny tavící drahé kovy) laboratorní zkoušky v ohni. Jedná se o složitý postup, vyžadující speciální znalosti a zařízení.

Ze zlata (i ze stříbra) se vyrábějí také šperky. Aby zákazník nebyl oklamán a obdržel hodnotné šperky, bylo nutno tuto výrobu postavit na zákonnou bázi, tedy stanovit poměr mezi zlatem a různými přísadami. Z jednotlivých dílčích předpisů se postupně vyvinul tzv. puncovní zákon, přijatý v každé významné zemi na světě. Na jejich základě jsou používány tzv. puncovní značky. Při obchodování se zlatem na trhu v Londýně platí pravidlo, že přednost má značka/punc britského zpracovatele.

V ČR se jedná o puncovní zákon. Orgánem státní správy pro danou oblast je u nás tzv. puncovní úřad.

Cenné papíry jako umělecké a sběratelské předměty

Cenné papíry pro většinu lidí představují investiční nástroj. V současnosti emitované cenné papíry významných společností existují pouze jako „záznamy v počítačích“. Nicméně dříve existovaly (a i dnes stále ještě existují) cenné papíry v listinné podobě. Z této skutečnosti od šedesátých let dvacátého století vychází specifický sběratelský obor, zvaný skriptofilie, který se věnuje sbírání listin, zejména cenných papírů (ale také např. faktur).

Z náhodného sbírání se postupně vyvinuli nejenom skuteční sběratelé, ale také specializovaní obchodníci. Na celém světě v současné době existují specializované aukční domy, které každoročně pořádají několik aukcí. Jsou rovněž vydávány knihy o historii vydávání akcií, katalogy nebo obrazové publikace s vyobrazeními starých akcií.

Žebravé církevní řády a peníze

Nyní se přesouváme do „temného“ středověku. Ve 13. století vznikly tzv. žebravé řády, konkrétně bratři kazatelé dominikáni a minorité (františkáni). Oba tyto řády, zejména však františkáni, se (kromě jiného) věnovali boji proti penězům.

Žebravé řády vyznávali zásadu dobrovolné chudoby, čemuž odpovídalo i jejich účetnictví. Financování jejich kostelů a klášterů pocházelo zejména z darů, odkazů a žádostí o pohřbení v jejich kostelech a hřbitovech.

Řeholníci ovšem veškeré svoje důchody spravovali prostřednictvím svých zástupců, a proto mohli tvrdit, že skutečně jsou vzdáleni jakémukoli majetku a správě hmotných statků. Formálně to byla naprostá pravda.

Tajuplné nálezy

Na závěr článku vás chci seznámit se dvěma zajímavými nálezy, u kterých se již bohužel nedozvíme nic o osobách a okolnostech jejich uložení – alespoň tak máme prostor pro vlastní představivost.

diners_2.3.

V roce 1885 byl na vrchu Skalka u Velimi nalezen depot svitků zlatého drátu, pravděpodobně pocházejícího z doby mladší a pozdní mohylové kultury, která odpovídá střední době bronzové (neboli období 1650–1250 před naším letopočtem).

Na pražském Klárově na Malé Straně byla nalezena antická pozdně římská mince – podle věcných souvislostí nálezu zde byla uložena (nebo ztracena) v 10. nebo 11. století.

Našli jste v článku chybu?