A jak byste si představoval prověřování toho, u koho byla výchova patřičná a u koho nikoli, když jde o takové množství lidí? A jak přesně byste také stanovil, co už je vychované dítě a co nikoli? Víte, kolik různých variací a situací může nastat? To by byl panečku manuál :) Kolik byste na to asi potřeboval nových zaměstnanců, kteří by prověřovali jen toto? A co když se dítě zkazí časem? A co když se po čase naopak napraví?
Každý systém má mezery. Ale snažit se zalepit každou bývá v praxi často méně efektivní než se s tím smířit. O tom, jak by se prodloužil schvalovací proces, ani nemluvě.
No já bych spojení "patřičná výchova" definovala z pohledu státu!! člověka, který nějakou určenou dobu, dejme tomu 10 let, odváděl sociální pojištění (nebo jakékoliv kritérium, kde je jasné, že 10 let pracoval). Jen na takové dítě by bylo možné získat "výchovné". Jediná výjimka by byla v případě úmrtí dítěte do 18 let, příp. pak nějakým poměrem i v dospělosti.
To mi nepříjde zas tak složité. A eliminovali by se tím nemakačenka, černý trh.. a resp. jejich rodiče.
Ještě mě napadá případ nástupu rodiče do důchodu a dítě by třeba nemělo ještě svých 10 let odpracovaných (např. dítě ve 40 letech, VŠ do 26...) no tak by si rodič na "výchovné" musel počkat... protože by zase nebyl krácený na svém důchodu protože do 40 let sám pracoval. Ale to z pohledu byrokracie není nic navíc. Prostě "dítě" nemělo odpracováno 10 let, nebude výchovné...
A teď mi to rozporujte ;).
Proč tak složitě? Jak se asi budou dohadovat dávno rozvedení? Kdo to bude rozhodovat? Přetížené soudy nad tím budou zase roky přemýšlet?
Přitom by stačilo dát dětem možnost nasměrovat část daní, třeba 5% daně z příjmu, dle jejich volby. Zda to pošlou k důchodu matky, otce, babičky nebo třeba děcáku nebo oblíbené sportovní organizaci by bylo na nich. Klidně by to mohly rozdělit i mezi dva příjemce (matka + otec / matka + babička) a třeba 1x za rok to upravit.
Vy byste chtěl, aby nějaká nově vzniklá instituce, která bude zaměstnávat X počet zaměstnanců, osobně prověřovala každý jednotlivý případ? Tato žena porodila 2 děti - oba potomci řádně pracují, od okamžiku dokončení přípravy na zaměstnání, t.j. hned po ukončení vzdělání? Nebo: tato žena porodila 2 děti, jedno řádně pracuje, druhé je ten "darmožrout"? Případně by mohly vzniknout nějaké pouliční výbory, které by se k tomu vyjadřovaly. To byste chtěl? A co vás trápí? Máte takového "darmožrouta" v rodině? Já, naštěstí, nikoho takového neznám ani ve své rodině ani ve svém okolí.
Tak nejde o to, jestli je něčí "dítě" darmožrout, sklouzl ke drogám, pracuje v zahraničí, je od 20 do 40 na rodičovské apod. Jaké výbory? Z pohledu státu by stačilo stanovit pravidlo (jak už jsem psala výš...) 10 let odvádění do státního rozpočtu z příjmu dítěte = výchovné pro rodiče. Tečka. (ano s výjimkou při úmrtí, příp. těžkém postižení např. ID 3 stupně).
Dobře příp. by šlo ještě nastavit, že na jedno dítě je automaticky výchovné, na další až při splnění podmínek 10 let práce.
Je dítě v zahraničí? Nepracuje protože má další děti? Ano nikdy to nebude úplně spravedlivé... ale z pohledu státu přeci jen víc spravedlivé, než to co nastavili teď. Víte kolik lidí má 4 a více dětí jen např. v Ústí nad Labem, které nikdy nepracovaly ani pracovat nebudou (resp. nepracovali tak, aby z toho stát něco měl). A proč by ti rodiče měli dostávat o 2000,- - 4000,- na důchod víc, než rodiče dvou dětí, které opravdu "vychovali řádně", děti pracují, odvádí do rozpočtu, nejsou zátěží (dávky) a rodiče si přilepší jen 1000,-?