Soudy... hmmm.
To je taky obrázek morální integrity soudců. I z vlastní zkušenosti mohu říci, že soudy v ČR jsou všechno, jen ne spolehlivý obhájci práva a spravedlnosti.
Učitel, co nedojde na vyučování zašívajíc se s lahví alkoholu v zamčeném kabinetu, odmítnuvší dechovou zkoušku, celé to korunuje odchodem z pracoviště. To prostě nevymyslíš!
Dostal jsem výpověď pro nadbytečnost. Když jsem si posléze hledal práci, našel jsem inzerát mého bývalého zaměstnavatele kde hledal člověka na mou nadbytečnou pozici a podal jsem žalobu. Soud jsem prohrál. I přesto, že u soudu výpověď mého nadřízeného zněla jasně, že pracovní náplň uváděná v inzerátu se 100% shodovala s mou pracovní náplní - nic navíc, nic méně.
Už se divím, že se ničemu nedivím, ať se jedná o sebevětší absurditu.
Říká se, že spravedlnost je slepá. Očekávám den, kdy odsoudí přepadeného, okradeného a zmláceného člověka za to, že se nebránil a umožnil tak pachateli trestnou činnost.
SMUTNÁ DOBA.
Nechělo se mi vypisovat dlouhý příběh, ale nakonec, když už jsem to načal...
V práci jsem jezdil na dlouhé služební cesty (cca 3měsíce). Ve firmě jsem dělal přes 4 roky a za tu dobu jsem obdržel množství pochval za práci od různých vysoce postavených manažerů, jednorázové finanční bonusy i několikeré zvýšení platu přesahující obvyklé částky. Moje poslední cesta byla do Pákistánu, kde jsem chytil horečku Dengue s dost brutálním průběhem hned na začátku. Tak špatně mi ještě nikdy nebylo. Později, jak byl můj organismus oslabený, jsem chytil několikrát gastritidu a vracel jsem se v dost špatném zdravotním stavu. V ČR jsem dva měsíce běhal po doktorech a síly nabíral jen pomalu. Můj šéf, doposud "kamarád" (choval se skutečně jako kámoš), na mě začal tlačit abych jel zpět. Nechtěl jsem odjet dokud se nebudu cítit ve 100% stavu, protože práce a šichty na těchto projektech a místech je extrémně náročná, denně se dělá 10-12hodin, vyjímečně i 14-16hod šichty, včetně sobot. To se ale mému šéfovi nelíbilo. Narovinu jsem mu řekl, že dokud se nebudu cítit v pořádku nikam nepojedu a neexistuje síla která mě donutí. Vzal to osobně a začala šikana. Za cca 5měsíců jsem měl výpověď na stole. Vše je doloženo v papírech od soudu.
Stačí to takto? Co, milý skočdopole, zpochybníte teď? Úplně miluji příznivce whataboutismu.
Co jste napsal:
"Když odhlédnu od právní stránky" = Kašlem na právo.
"PROČ myslíte že vás zaměstnavatel vyhodil..." = to by v tom byl čert, aby se něco nenašlo.
Problém je, že já vám ten příběh taky spíš nevěřím resp. příběh vám věřím, ale už nevěřím tomu, že by soud rozhodoval špatně protože na rozdíl od vás, nemám se soudem negativní zkušenost.
Pokud máte pocit, že vás jeden soud poškodil máte možnost se odvolat. Je logické, že z vaší strany se zdá být vše naprosto jasné, ale rolí soudu je posuzovat situaci z obou stran a kriticky přemýšlet o všech předložených tvrzeních, dokud nejsou nějak prokázána.
Člověk může mít pocit, že právě na jeho straně je právo. Ostatně proto se taky rozhodne soudit. Nicméně málo kdo umí uznat, že když prohrál, tak to není není chyba soudu, ale chyba jeho obhajoby a předložených argumentů.