Následovat by měla otázka, kdy euro přijmout a následně za kolik, tedy v jakém kurzu. Bohužel právě kurzová otázka v posledních týdnech v souvislosti s možným přijetím eura hodně rezonuje, aniž by bylo zodpovězeno na otázku kdy.
Souhlasit lze s tím, že kurz by měl být v případě přijetí eura rovnovážný. Jenomže co to znamená? Zatímco výrobci a exportéři budou preferovat co nejslabší měnu, domácnosti naopak co nejsilnější. Pravda tedy bude zřejmě někde uprostřed.
ČNB je napadána, že intervencí z listopadu 2013 zabránila přijetí eura, protože současný kurz je podle této argumentace pro domácností nevýhodný – za hodně korun málo eur. Nicméně tento „podhodnocený“ kurz znamená nejenom to, že zvýhodňuje exportéry, on zvýhodňuje veškeré domácí výrobce, když relativně zdražuje zahraniční zboží. Výsledkem by měl být silnější růst domácí poptávky s následnou tvorbou pracovních míst. A to je něco, co začínáme pozorovat. Vypadá to, že letos zažijeme druhý rok v řadě, kdy se opět přibližujeme eurozóně. A to je právě to podstatné – snížením rizika zafixování kurzu na nerovnovážné úrovni je, aby česká ekonomika přistupovala v situaci, kdy se její hospodářská úroveň bude blížit průměrné úrovni eurozóny.
