Vlákno názorů k článku Pět tisíc měsíčně by měl platit na dítě rodič s průměrnou mzdou od Jarmila - Přidám se do diskuse, problematiku znám z obou stran. Pořízení...

Přidám se do diskuse, problematiku znám z obou stran.

Pořízení dítěte – to, že se dítko narodí, se u nás háže jen na ženu. Ona je ta nezodpovědná, ona ho neměla chtít. Někdy ale žena nemůže brát antikoncepci (jsou při ní i jistá zdravotní rizika a taky to zvyšuje obsah hormonů v přírodě). Pravda, je to jednodušší, než u mužů, ale co kdyby se takhle třeba po dvou narozených dětech obětoval muž? Žena by nemusela brát drahou antikoncepci (ono to i něco stojí, když už jsme na Měšci), ušetřila by své zdraví a ušetřilo by se životní prostředí. Podvázání chámovodů muže může, ale nemusí být nevratné, a je přitom jednorázovou záležitostí. Doufám, pánové, že Vám nevyschlo v ústech, ale vydržte, bude hůř.

Jdeme dál: rodina se rozpadla. Je to blbé, ale co se dá dělat. Někdy je to z viny muže, jindy ženy. Bohužel nelze paušalizovat, je to fakt případ od případu. Jediný, kdo na to doplácí, jsou děti. Jak citově – ony chtějí mít oba rodiče, tak finančně.
Ptala jsem se soudkyně. V drtivé většině mají děti v péči ženy. Muži je obvykle nechtějí, i když se stane, že je do péče dostanou. Když se tak ale stane, mluví se o tom v půlce republiky a po hodně let, Američani na toto téma dokonce natočí film (Kramerová versus Kramer, pokud mne paměť nešálí). Ne že by to chlapi nezmákli, ale naše kultura není stavěná na model, kdy se muž stará o děti. Ono to totiž znamená především práci od-do, bez sobot a nedělí, nepřítomnost po dobu nemoci dětí a další legrácky. Tu a tam se to toleruje ženám, muži mají smůlu. Muži jsou diskriminováni i důchodem: ženě se započítá počet vychovaných dětí do důchodu (zatím odcházejí dříve), mužům ne, a ani v případě, že děti prokazatelně sami vychovali, třeba v případě ovdovění. Za pár let to stejně bude jedno, hranice odchodu do důchodu bude pro obě pohlaví stejná.

Výše výživného – nejvíce sporná věc. Je třeba zohlednit, že jeden z rodičů se stará, nemůže pracovat podle své vůle, ale podle otevírací doby školky/školy/dru­žiny, musí se postarat v době nemoci (a to i své). To je věc, která by se zohledňovat měla. Měla by se ale také zohledňovat situace druhého rodiče. Neberu, když má z prvního manželství pět dětí a naseká si další tři, tam být soudcem bych dotyčného asi dost sejmula, protože to je nezodpovědnost. Ale pomáhala jsem jednomu muži v situaci, kdy byl pro svou ex doslova dojnou krávou. Byl sám a těžce mu onemocněla matka. Ve věku přes 80 let potřebovala péči 24/7. On byl nejdřív nemocný (ošetřující lékař chápal těžkou situaci a napsal neschopenku, i v práci to pochopili a nedělali potíže). Měl ale v té době nízký příjem, takže ho ex sejmula exekucí, žádost o snížení výživného na soud neprošla, soud mu ho paradoxně ještě zvýšil!!! Situace se dostala tak daleko, že ho živila ona ležící a těžce nemocná důchodkyně. Je to blbé, ale situace trvala něco přes rok, pak stará paní zemřela. V té době se radši zbavil majetku (přepis na bratra), protože soud byl toho názoru, že by měl veškerý majetek prodat a dát dětem. Těm dětičkám, které víc než 4 roky neviděl (v té době 16 a 19 let, takže nebyly tak malé, aby je musel vyzvedávat, starší mělo dokonce řidičák. Ex jim tak dlouho zakazovala stýkat se s otcem, až se vzájemně odcizili). Tak málo na ně taky neplatil, kolem 5.000,–/měsíc. Teď už platí jen na to mladší, 3.500,–/měsíc. Tady bych soudkyni za necitlivý postup nakopala do zadele.

A to ještě nepíšu o situaci, kdy rodič, co se nehodlá nějakými dětmi vůbec zabývat, nemá prokazatelný příjem ani majetek, popř. propadnul alkoholu/gambler­ství nebo jiným neřestem (a přitom v době pořízení dětí to mohl být ještě relativně slušný člověk, takže ten druhý to neměl šanci poznat). To je teprve sado-maso!

Takže vážení, život je pestrý a soudce by měl vážit na zlatých váhách a měl by být v rámci možností spravedlivý. Jak tu ale na fóru kdysi kdosi podotknul, „k soudu se nechodí pro spravedlnost, k soudu se chodí pro rozsudek“.

Paní Jarmilo, trochu kecáte. Totiž statistiky mluví v ČR jinak. Kvůli zákonům zde vznikl boom návrhů na rozvod, které nezodpovědně podávají skoro vždy ženy. Jestliže kdokoliv podá návrh na rozvod, tak má už milence nebo milenku. To je prokázáno německým výzkumem.........Za Masaryka rozvody nebyly, protože po rozvodu manžel zdědil celý majetek a děti mu zůstaly. Takže, ženy neměly výhody dnešních rozvodů a věc byla vyřešena !

Luboši nekecám. Ale vezmu to od začátku. Mluvíte o tom, co bylo za Masaryka. Já se na řadu věcí dívám jako ženská, takže dostanete ženský pohled. Ještě za Masaryka byla domácnost práce na plný úvazek. uvařit znamenalo naštípat dříví, zatopit a pak uvařit. Vyprat prádlo znamenalo naštípat dříví, ohřát kotel vody a vytáhnout valchu a necky. Takže ženská makala doma, muž chodil do práce a makal za peníze. Po 2. sv. válce byla mužská pracovní síla zdecimována (u nás tolik ne, ale v Polsku a v Německu třeba dosti značně), přišel rozvoj elektřiny a domácí spotřebiče. K vaření bylo třeba otočit knoflíkem, k praní téměř totéž. Ženy začaly chodit do práce za peníze. Logicky začaly mít peníze, ale méně času. Taky jim s vlastními penězi stouplo sebevědomí a nepotřebovaly dělat doma otroka manželovi a dětem. Takže začaly požadovat spolupráci. Já uvařím, ty vyluxuješ. Ženy se přizpůsobily, chlapi i celé zákonodárství zůstali sto let za vývojem společnosti. Takže se objevily první rozvody. Pročpak asi? Nezlobte se, já nepotřebuju doma macha, co mi bude poroučet, já hledám někoho, kdo bude spolupracovat. Abych se starala o děti a ještě o chlapa, no teda promiňte, když mi zůstanou jen ty děti, mám polovinu práce. Já se třeba taky rozvedla. Nepotřebuju chlapa na ozdobu, domácnost je stejně moje jako jeho, můj ex se tou ozdobou bohužel stal. Milence jsem neměla a dalšího chlapa jsem si pořídila za hodně dlouho. S pracovitým a normálním chlapem bych se nerozváděla, toho bych na rukou nosila.

Tou statistikou zvyšující se rozvodovosti jste narazil na další věc, na kterou jsem si včera nevzpomněla. Svého času jsem – právě v souvislosti s neplaceným výživným – upozorňovala naše slovutné politiky na tunelování státního rozpočtu, který nabývá netušených rozměrů. Jde to to, že stát absolutně rezignoval na jakoukoli kontrolu vyplácených dávek. Rodina se rozpadne, žena (uvedu žena, v drtivé většině případů má děti v péči žena) přestane od muže dostávat výživné na děti. Klesne jí životní úroveň a stát jí začne vyplácet dávky státní sociální podpory. Žena moc možností k vymožení alimentů nemá a všechno má v rukou stát. Může ohlásit trestný čin. Policie ho vyšetří a muže zavře nebo nechá na svobodě. Když ho zavře, tak v base se pracovat nemusí, tudíž muž je sice zavřený, ale stát navíc k poskytování dávek sociální pomoci ženě ještě živí muže v base. Ženě je pak nakonec jedno, jestli to ohlásí nebo ne, efekt je stejný a nemusí jezdit k soudům. Proč nemají vězni pracovní povinnost, proč je stát živí (a je dobré vědět, že v base je dneska víc vězňů než bylo za komunistů a že na jednoho vězně vydá stát cca 20.000,– Kč měsíčně. Slušná suma, že? Dovedete si představit, kolik by se ušetřilo, kdyby tito lidé na svou obživu dokonce i pracovali?)
Může taky požádat soud o exekuci. To jde, pokud o muži ví a musí vědět, jestli má nějaký příjem nebo majetek. Pokud muž nemá příjem ani majetek, má smůlu. Všechny páky má v rukou stát, ale zvysoka na ně dlabe. Systém je nastaven tak, že stát sociální podporu bez dalšího prověřování vyplatí. Takže pokud se nízkopříjmoví rodiče nevezmou nebo rozvedou a matka uvede, že nedostává výživné, stát vyplácí přídavky a další dávky, které by třeba v případě placení výživného vůbec vydávat nemusel. Stát si toto nijak neprověřuje a nepodmiňuje výplatu dávek podaným trestním oznámením ani podanou exekucí. Na toto jsem kdysi upozorňovala naše slovutné politiky a nakousla jsem to i tady na Měšci. Budete se divit, ale nepochopili to překvapivě modří a pravičáci. Nečas mi na toto odpověděl, že řešení není na pořadu dne, Topolánek neodpověděl vůbec, stejně jako další. Jediný, kdo pochopil, že díra do státního rozpočtu byl Paroubek, dokonce ČSSD do 2 měsíců připravila zákon, který by tomuto měl zamezit. Jenže tenkrát přišly předčasné volby a návrh zákona skončil pod stolem. Díky tomuto tunelování třeba moje dítko získalo na nevyplaceném výživném téměř šestimístnou sumu a radši se neptejte, jakou sumu by stát ušetřil, kdyby mi ty peníze pomohl získávat dříve nebo průběžně. Co jsem měla dělat, když soudní rozhodnutí trvá dva a více let, exekuce taky tak? Můžete si to vynásobit počtem dětí, které u nás výživné taky nedostávají a pak můžete brečet na Měšci, že není na důchody.
A ještě dodám, že naši barevní spoluobčané toto dotáhli do dokonalosti. Rodiče jako spolu nežijí, ale ani jeden z nich se o děti nemůže starat. Nastoupí tedy babička a děti si vezme do pěstounské péče. Děti žijí dál ve své biologické rodině, ale náklady na pěstounskou péči hradí stát. Naštěstí toto sociální péče zaregistrovala a zarazila (i když Kocáb kvičel cosi o diskriminaci).

Jste mimo realitu. Vězni pracují, ale práce pro ně zkrátka není. Něco si o tom zjistěte…

Myslíte, že jsem mimo realitu? Soused jednomu z těchto zařízení šéfuje, myslím, že mám info přímo od zdroje. Vězni pracovat NEMUSÍ, je přece demokracie a my nikoho k práci nutit nesmíme. Aby se zvýšila zaměstnanost vězňů, tak se práce rozdělí: co dřív dělal jeden, dělají dva nebo tři. Za 1/2 nebo 1/3 odměnu. I tak lze zvýšit zaměstnanost vězňů, třeba i během měsíce. Za socíku měl bachař podle výdělku vězňů odměny, dneska za to má buzeraci. Navíc v době „demokracie = řecky vlády lidu“ je rád, když ty vězně uhlídá, za jejich práci nemá nic, tak co by se snažil.
Předpokládám, že nepropagujete heslo, že každý dobrý skutek musí býti po zásluze potrestán.

Jste mimo realitu. Prakticky každá žena, která dala návrh na rozvod, má milence. Bez milence by se nerozváděla ! Pracovitost je vedlejší, důležitější jsou rady kamarádek ! Já jsem vydělával moc, postavil jsem i další dům a manželka mi utíkala za jiným o kterém tvrdila: on má perspektívu ! /byl v KSČ /...........Mnoho vězňů by rádo pracovalo, ale ve věznicích nejsou výrobní závody a není práce. Po odchodu z věznice pak jsou jim vypočteny obrovské dluhy za pobyt ve věznici !..........Jinak Paroubek je lhář, který myslí jen na svůj zisk. Přál bych Vám vidět čísla obrovských dluhů, které na stát uvalili socani pod vedení Paroubka, Sobotky, Skromacha , Ratha a podobných hrůz ! Mám je tady na stole........­........

Nesmíme zapomenout, kdo zrušil povinnost vězňů pracovat – přece se lidé, byť ve výkonu trestu, nemohou do práce nutit. To, že dnes pro ně není práce, je částečně krizí, ve které se, ať si to chceme přiznat nebo ne, plácáme téměř od převratu a hlavně díky onomu slavnému výroku dramatika o nepovinnosti pracovat. Řada výrobních provozů ve věznicích byla zrušena, zrovna tak byla zrušena místa ve fabrikách, která byla vyhrazena pro vězně. Ve fabrikách to byl většinou skutečně speciální prostor obehnaný ostnatým drátem, nechyběly strážní budky. „Demokratickému“ režimu šlo vše bez obtíží zrušit, ale nově zbudovat v případě potřeby nějak nejde. Nejde jen o věznice, třeba i o školky, školy, různé nevýdělečné, ale záslužné organizace, konttrolní orgány… Všude jen slyšíme: nejsou peníze … Přitom jinou, ohromnou část financí vyhazujeme zbytečně oknem v podobě předražených zakázek (podnikání ale je o zisku a zisk bez předražení nejde vytvořit, zvláště opustili-li jsme pojem přiměřený zisk a nahradili ho maximalizací zisku), byrokrarcii, dotací soukromým subjektům …

Nejsem si jist, zda zrovna ČSSD nese prvenství na zadlužení státu nepodařenými privatizacemi, rozprodejem majetku, rozkrádáním, arbitrážemi, i když i za ní se část lukrativních firem levně zprivatizovala (některé banky …)

Chlape ty seš opravdu mimo. Pokud si myslíš, že každá žena, která se rozvádí s někým musí mít milence tak se asi moc díváš na filmy. Vem si to obráceně. Ty žiješ s manželkou x let, ale pak najednou tě začne štvát, štve tě, nemůžeš jí vystát, je líná, je s ní nuda a podobně, prostě ji přestaneš milovat. Tak pak se rozvedeš a nebo si začneš hledat někoho jiného a až ho najdeš tak se rozejdeš pak. Záleží jaký je člověk charakter a jestli se radši trápí v nějakým vztahu a nebo chce být sám. Tohle se nedá hodit do jednoho pytle a říct, že každý kdo se rozvádí musí mít někoho jiného.

Podvazani chanovodu je operativni zakrok, ktery ma daleko vetsi rizika nez hormonalni antikoncepce. Navic pripady kdyz neni mozne nasadit antikoncepci je minimum a i v tom pripade lze pak provest interupci. A o promilich u kterych nelze nic z toho provest se tu snad spor nevede, ne?

Navic vazektomie je v podstate nevratna. Cituji: „Refertilizační operace (znovunapojení chámodů) je velmi obtížné“.

Navic nechapu proc se porad ignoruji prirozene biologicke pravidla. Co tim muzeme ziskat? Zatim tim ziskavame jenom stale nizsi porodnost. A mate pravdu, az bude spolehliva muzska antikoncepce, jejiz uzivani bude nerizikove a snadne, poklesne porodnost drasticky.

Nepopírám, že je to legrace. Ostatně taky píšu, že „co kdyby se takhle třeba po dvou narozených dětech obětoval muž?“ Hormonální antikoncepce může někdy i selhat a bez ochrany je tu vždycky riziko početí dalšího, třeba nechtěného dítěte. Nebo holt volit výhradně pravici, svou vlastní :-)) :-))

No, jestli dobře rozumím biologii, tak k početí dítěte nestačí jen vysadit antikoncepci, ale je nutný i ten vlastní akt početí. A pokud ženská vleze do postele s každým pobudou z báru na rohu, tak ji lze těžko pokládat za zodpovědnou.

Ta zodpovědnost nespočívá jen v braní pilulek, ale hlavně v zodpovědném výběru lidí, se kterými (nejen) lezu do postele.

Platí to oboustranně: s kým leze do postele chlap? Proč se on nechrání proti početí dítěte? Když s prominutím vleze na každou ******u, tak ať se pak nediví, když má platit na dítě.

Mám vašemu příspěvku rozumět tak, ža každá svobodná či rozvedená matka je k…a? Pak ovšem dobře jí tak, ne?

Zkrátka příroda to zařídila tak, že při onom „aktu početí“ žena riskuje více než muž, a má tomu přizpůsobit své chování. Jakákoliv snaha nějakým zákonem toto riziko přenést na muže je podobná snaze uzákonit, že jedna a jedna jsou tři.

Ne, to ne. Berte to tak: ke stvoření dítěte jsou třeba dva, dle zákonů přírody obvykle opačného pohlaví (už bohužel nejsme žížaly). Vzniklé dítko je dosti dlouho odkázáno výchovou na svoje rodiče (och, jak báječné to mají třeba psi nebo kočky, kdy závislost na kojení trvá jen měsíc!!). O tom, kdo a co víc riskuje se dál můžeme bavit pouze teoreticky. Dítko lze přece i odložit.
Lidské dítko ale k postavení se na vlastní nohy potřebuje hoodně času, minimálně nějakých 15 let, a dost prostředků. Že je po tuto dobu rodiče nějak musí zajistit, to zařizují naše – lidské a státní zákony. Riziko je tedy na straně obou rodičů.

A věříte, že vám to Jarmilo přeji? Jako komunistce, kádrovačce? Spravedlnost evidentně ještě existuje.

Už to nehul, máš po tom halucucanice.