Protože ten, kdo by se chtěl vyvázat, by musel prokázat, že je schopen se zajistit tak, aby nebyl společnosti na obtíž, nebo dokonce že nebude muset krást, aby měl z čeho žít.
Není umění neplatit státu sociální a zdravotní pojištění (resp. daně, protože tohle není nic jiného, než daň) nebo je platit jen v symbolické míře. Umění je se z ušetřených prostředků skutečně zajistit.
Už jsem tady několikrát kritizoval podnikatelky, které státu chtějí odvádět minimální platby na sociální a zdravotní, ale pak by chtěly plnohodnotnou mateřskou, odvozenou nikoli od těchto plateb, ale od jejich údajného příjmu.
"Protože ten, kdo by se chtěl vyvázat, by musel prokázat, že je schopen se zajistit tak, aby nebyl společnosti na obtíž."
Mě zase zajímá, jak stát prokáže, že za pár desítek let bude mít na důchody. Když vidím, jak tato vláda hospodaří, bylo by naivní spoléhat se na stát. Taky by jednoho dne mohl stát označit důchod jako sociální dávku pro nejchudší nebo přestárlé. Když to půjde moc dobře, tak možná mi bude jednou na důchodech vyplaceno maximálně 30% toho, co jsem na sociálním pojištění odvedl a to pouze za předpokladu, že se nebude zvyšovat hranice pro odchod výše než na 65 let a nebude klesat reálná výše důchodu. Samozřejmě nebudu řešit, že se mnoho lidí důchodu nedožije nebo že stát může zbankrotovat.
Taky si myslím, že se nenastane situace, že by nebyly vůbec vypláceny důchody, ovšem jde spíše o to, od jakého věku bude důchod a v jaké výši. Stát při současném hospodaření a problémech s výběrem daní se může snadno dostat do situace, že bude muset krátit výdaje všude včetně důchodů. Tato vláda se možná snaží, ale škrty a zvyšování daní růstu ekonomiky nepomohou a aby nebyl důchodový systém v deficitu, musí se zvýšit zaměstnanost a ta se zvýší jen tehdy, poroste-li ekonomika.
Závidím Vám Váš optimismus.
Když vidím, že cca každý devátý dospělý v této zemi má potíže se splácení svých závazků, tak mne to o schopnosti lidí myslet na zadní kolečka fakt nepřesvědčuje.
Pokud by šlo o peníze, které povinně půjdou do fondu (v širokém smyslu slova - klidně to může být zlato nebo dividentové akcie), který před důchodovým věkem nelze utratit, pak máte pravdu, to určitou finanční gramotnost osvědčuje.
Ale pokud jde o možnost ty peníze hned utratit, tak to, že někdo nechce odvádět sociální pojištění, opravdu žádnou finanční gramotnost neprokazuje.
Projekce jsou sice hezké, ale zkuste se podívat na dejme tomu minulých 200 let. Rakousko v té době stačilo zbankrotovat tuším třikrát. První světová válka, pak přechod na československou korunu, pozemková reforma, Protektorát, znárodňování, měnová reforma, enormní vnitřní zadlužení v době reálného socialismu. Pořád si troufáte na nějaké projekce?
Mimochodem - rakouské státní bankroty, ačkoli zajisté nebylo o co stát, zasáhly normální lidi podstatně méně, protože v té době stát zdaleka nekecal do tolika věcí jako dnes - mj. neměl monopol na měnu a používání jiných peněz než nekrytých státních bankocetlí bylo i poměrně rozšířené. Krach dnešního sociálního státu, to bude úplně jiná káva.
Isolace od státního rozpočtu, to zní hezky, že jo? Jenže jak to bude vypadat v praxi? Pensijní fondy budou (v určitýchs situacích muset) nakupovat státní dluhopisy. Takže ty odvody tak jako tak skončí ve státní kase a prožerou se - dílem na uplácení voličů, dílem na kšefty spřáteleným firmám. Jen to nebude tak bít do očí, protože technicky to nebudou peníze odvedené na sociálním "pojištění". Nehledě na to, že stát (byť ne přímo vláda) ovládá měnu...
Pokud čtu Vaši reakci, tak mi připadá, že spořit na důchod nemá smysl vůbec, ani sám, ani se státem:
1. polnosti mi sebere příští pozemková reforma,
2. akcie mi znárodní bolševik,
3. domy mi rozbije nějaká ta válka, nebo spadnou sub. 1 či sub. 2,
4. dluhopisy mi stát zbankrotuje,
5. peníze v bankách mi sežere příští měnová reforma,
6. o zlatu se výslovně nezmiňujete, nicméně v té historii už taky došlo na zákaz soukromého vlastnictví zlata.
Ale, abych byl konstruktivní: ano, stát nepochybně může zbankrotovat, ale jsou státy, které už nezbankrotovaly pár set let. Ale, pokud k tomu dojde, tak budou i soukromé úspory na důchod razantně postiženy.
Já jsem se snažil upozornit na to, že někteří jednotlivci "prožírají" nejen své úspory, ale i své příjmy nadlouho dopředu (skrz úvěry). Takže důchodový systém by neměl umožňovat vyvedení prostředků tak, že je jednotlivec bude moci "prožrat", protože s takovým jednotlivcem by byl problém i v případě, kdy stát nezkrachuje.