To nemáte tak docela pravdu. Konkrétní právní úprava, daná § 9 Zák. 527/1990 Sb., totiž zní: „Vytvořil-li původce vynález ke splnění úkolu z pracovního poměru, z členského nebo jiného obdobného pracovněprávního vztahu (dále jen "pracovní poměr“) k zaměstnavateli, přechází právo na patent na zaměstnavatele, není-li smlouvou stanoveno jinak. Právo na původcovství tím není dotčeno.„
Podmínkou práva zaměstnavatele na patent tedy není, že byl vynález vytvořen v pracovní době, nebo s využitím prostředků zaměstnavatele, ale že je vytvořen "ke splnění úkolu z pracovního poměru“.
Výklad pojmu „splnění úkolu z pracovního poměru“ je přitom obecně poněkud širší, než by plynulo z prostého lingvistického výkladu. Zejména tento pojem neznamená, že by měl zaměstnanec přímo dostat za úkol „vytvořit vynález“.
Podle judikatury například postačuje to, že jde o technologa, jehož obecným pracovním úkolem je vytvářet a zlepšovat výrobní postupy, přičemž vytvořený vynález (byť třeba konstrukčního charakteru), některý výrobní postup zlepšuje.
Na druhé straně, pokud obdobný vynález vytvoří nějaká „kancelářská myš“, či talentovaná uklízečka, je zpravidla mimo nabídkovou povinnost…